Prosinec 2006

Modrá záře nad Českem

Marek Švehla, Erik Tabery, Jaroslav Spurný

Volby udělaly jasno. Teď jde o to, co z něj povstane. Jestli měly být víkendové senátní a komunální volby referendem o tom, na čí stranu se voliči staví v nekonečném seriálu „jak sestavit v Česku vládu“, nemělo by teď ODS stát nic v cestě. Střízlivě viděno, Topolánkova strana vyhrála o víkendu vše, co vyhrát mohla, a je jednoznačně vůdčí silou české politiky. Po prezidentovi a nejsilnější pozici ve sněmovně teď získala jasnou převahu i na radnicích dvaceti šesti z třicítky největších měst, v Praze má dokonce poprvé absolutní většinu. K tomu má našlápnuto k absolutní většině i v Senátu. Pusťme teď druhým uchem Paroubkovo nadsazené varování před modrou totalitou (i proto, že práh citlivosti bývalého náměstka Restaurací a jídelen zřejmě nebude v tomto směru nejvyšší). Je ale fakt, že ještě nikdy po převratu nebyla v Česku tak silná partaj jako teď občanští demokraté. Nabízí se tedy dvě otázky: kdy bude evidentně nejpopulárnější politická strana také vládnout a jak tahle „modrá šance“ Česko promění.

S Charouzem kolem ramen

Pro představu, co nás možná čeká, je teď nejlepší namířit pohled do Prahy, kde se Topolánkově straně vzhledem k zisku 54 % otevírá volná cesta k nerušenému sólo vládnutí.

V hlavním městě zvolila ODS opravdu svéráznou zkoušku loajality svých voličů. Několik dní před volbami se primátor Pavel Bém sešel na tiskové konferenci s jedním z nekorunovaných králů zdejších tunelářů Antonínem Charouzem, aby osobně podpořil jeho plány na stavbu něčeho opravdu důležitého – okruhu pro automobilové závody, navíc na dohled od pražského centra. Za prvé tak Bém učinil v čase, kdy zdejší média začala rozebírat špatnou kvalitu vzduchu v Česku a Praze zvlášť, hlavně kvůli autům. Za druhé, a především jde o samotného Charouze. Jen pro obzvlášť roztržité čtenáře: byl to Charouz, kdo si ve zlatých časech českých tunelářů půjčil z IPB sedm miliard korun a nikdy je nevrátil. Navíc podle řady indicií existuje vážné podezření, že pak použil trik, proti němuž se snaží stát usilovně bojovat: přes nastrčeného prostředníka si své vlastní dluhy koupil od České konsolidační agentury zpět za desetinu jejich hodnoty, čímž na úkor daňových poplatníků své půjčené miliardy „zlegalizoval“.

Charouze se nikdy nepovedlo pohnat před spravedlnost a dál podniká. Navíc Bém svou podporou (demonstrativně s Charouzem vystoupil na tiskové konferenci) vlastně legalizuje všechny někdejší bankovní tunely a paktuje se s lidmi, od nichž by se měl každý soudný politik držet co nejdál.

Důležitou zprávou těchto voleb ale je, že voličům (minimálně v Praze) tohle chování nevadí.

Město bez nápadu

Nechme teď Charouze Charouzem. Z dosavadního chování ODS se dají usoudit i další věci. Historická perla Evropy, jak cizinci Prahu obvykle vidí a Pražané od nich tuhle chválu tak rádi slyší, se teď naplno otevírá megalomanským plánům s nejasným financováním (olympijské hry), bizarnostem typu závodů formule 1 nebo stavbě mrakodrapů, kvůli níž je město v konfliktu s UNESCO. Pražský magistrát pod dlouholetým vedením ODS má pověst zkorumpovaného úřadu (majitelé domů v historickém jádru nebo třeba stánkaři na vánočních trzích o tom umějí barvitě vyprávět). Ve svém středu disponuje lidmi, jako je druhý muž pražské radnice Rudolf Blažek, před lety vyhozený za drobné podvody z místa ředitele městské policie, nebo prototyp politické arogance, donedávna starosta Prahy 5 Milan Jančík, který během povodní najížděl autem do policistů za to, že jej nechtěli pustit do zakázané zóny.

Na své politice v Praze také ODS ukazuje, jak je obdivuhodně odolná vůči moderním trendům, kvůli kterým se dnes v západních městech žije podstatně příjemněji než třeba v sedmdesátých a osmdesátých letech. Nejde jen o projekty minulosti, jako je zmíněná formule 1. ODS také bez mrknutí oka převzala dopravní plány z hlouby doby komunismu, které svádí automobily do rezidenčních čtvrtí, a ignoruje možnosti jinde tolik rozšířených alternativ jako třeba cyklistika, která patří ke zcela běžné součásti moderních západoevropských měst. Komunální politici ODS se nebaví s lidmi o svých plánech, přehlížejí moderní metody komunikace radnic s obyvateli. Na jedné straně se rozplývají nad zástupy cizinců, neumějí je ale ochránit před zlodějskými taxikáři a číšníky. Když si odmyslíme starou Prahu s jejími jedinečnými památkami, máme najednou před sebou město bez zajímavého nápadu, se kterým by měl člověk chuť se pochlubit svým přátelům v cizině.

Paroubkův vliv

Tento výčet ale neznamená, že je nutné nad ODS lámat hůl. Je to zkušenost. S velkou mocí přichází také velká odpovědnost a žádná úniková cesta výmluv. Mnohé se tedy může změnit. Důležitý bude také konečný výsledek senátních voleb. Při pohledu na Mirka Topolánka se v sobotu večer mohlo zdát, že strana naprosto propadla. Proč ten smutný pohled a řeči, že úspěch ještě nepřišel? Šéf ODS si zřejmě spočítal, že drtivý nástup v prvním kole voleb může být pro další klání senátních kandidátů spíše nevýhodou. Vždyť možná jen Lucie Bílá (a třeba ještě ansámbl divadla Ta Fantastika) by si mohli přát, aby Senát naprosto zmodral. A jsme tomu velmi blízko, protože ODS k ovládnutí horní komory stačí, aby uspěla ve čtrnácti obvodech z šestadvaceti. Topolánkovi lidé by pak dokázali blokovat jakýkoli zákon, což tady ještě nebylo.

Každopádně na pomoc ODS vyrazil opět Jiří Paroubek, který už prohlásil, že chce vytvořit s komunisty a případně dalšími uskupeními koalici proti straně Mirka Topolánka. Průzkumy veřejného mínění ale ukazují, že Paroubkův vliv vzhledem k jeho aroganci dosahuje jen na socialistické a komunistické voliče. Zelené, lidovce a nezávislé spíše odrazuje, takže jeho slova mohou mít přesně opačný efekt. Tím spíše, že lidovci a zelení počítají s možností předčasných voleb a doufají, že po nich zasednou ve vládě právě s občanskými demokraty.

Pokud bychom pominuli pohled velké politiky, bylo by vlastně jedno, kdo v druhém kole zvítězí. V jedenácti obvodech se střetnou zástupci ODS s ČSSD, ale vůbec nelze říci, že by automaticky jedna strana nabízela lepší adepty. Jestli například v Domažlicích vyhraje poradkyně Václava Klause Eliška Hašková-Coolidge nebo starostka Sušice Jiřina Rippelová, je z pohledu státních zájmů naprostou lhostejné. Tuhle depresi trochu vylepšují kandidáti z menších uskupení, jako jsou US-DEU, Strana zelených či KDU-ČSL a zástupci nezávislých.

Kdy vznikne vláda

Pokud jde o sestavování vlády a možné předčasné volby, tam by nový úspěch ODS neměl u voličů jiných stran vyvolávat nějakou paniku. V dnešním politickém systému ODS nikdy nezíská tolik hlasů, aby mohla Poslaneckou sněmovnu sama ovládnout. Vždy bude záviset na politických partnerech, jimiž by v ideálním případě měly být menší strany. Velká koalice je vždy jen nouzové řešení.

Ke srozumitelné většinové proreformní vládě ale nepovede jiná cesta než přes předčasné volby a je otázka, nakolik je zkušenost z minulého týdne přibližuje. Kromě ODS budou chtít předčasné volby také zelení, kteří jsou rovněž na vzestupu a mohou dál získat. Naopak lidovci pokračují v útlumu a nebývalé vnitřní krizi. Pro předčasné volby nehorují, po pádu Kalouska ale pro Paroubkovu vládu s komunisty velmi pravděpodobně hlasovat nebudou.

Další vzestup ODS teď naopak vzbuzuje paniku v obou levicových stranách, jejichž hlasy pro zablokování jakékoli dohody na předčasných volbách stačí. Jiří Paroubek by měl tedy dostat normální šanci na pokus o sestavení vlády. Po vzoru ODS se sice pustí do čistky na vládních úřadech, to je ale nevyhnutelné. Důležité je v tomto směru sobotní prohlášení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Miloslava Vlčka. Politik, který se nikdy k ničemu nevyjádřil, teď najednou zpochybňuje volby: prý jsou ovlivněné nefér postupem v případu Kubice a ČSSD prý zvažuje, jak se k tomuto „faktu“ postaví. Celé je to zřejmě příprava na pozdější prohlášení typu: volby nebyly fér, proto ani my nebudeme ctít dohody. Vlček pak odmítne odstoupit z čela sněmovny a stejně i bez prezidentova souhlasu pověří Paroubka sestavením vlády.

Předseda ČSSD by tedy měl svoji šanci dostat co nejdřív, ať nemarníme další čas. Teprve jeho neúspěch otevírá skutečnou cestu k předčasným volbám. Po nich bude už tak silná ODS ještě silnější. To je ale logický důsledek osmileté vlády socialistů, plné skandálů a zemanovsko-paroubkovské arogance. Politický systém stále ještě zaručuje, že nikdy nebude tak silná jako dnes v Praze nebo možná za týden v Senátu. Vždy bude muset vládnout s malými stranami a doufejme, že si to Topolánek a spol. uvědomují.

(Respekt, www.respekt.cz)