Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Prosinec 2006


Únos České televize do minulosti

Erik Tabery

V Evropě je oblíbeným zvykem posmívat se Američanům, jak pokaždé blázní, když v červenci slaví výročí vyhlášení nezávislosti. Přitom, co bychom za to dali, když by aspoň každý pátý Čech uronil slzu při vzpomínce na otce zakladatele československého státu. Česká televize nicméně zřejmě usoudila, že sentimentu je v zemi až příliš, a tak k 88. narozeninám ČSR pro jistotu neuvedla ani jeden pořad, který by se k výročí vztahoval.

Kdo ale usedl k obrazovce den po státním svátku, musel si říct, že naopak toho sentimentu je na Kavčích horách až moc. Bohužel sentimentu po totalitních časech. Na ČT 1 totiž místo tradičních filmů z první republiky či klenotnice české kinematografie běžel snímek z roku 1952 Únos, který pojednává o tom, jak bývalí piloti RAF unesli letadlo do západního Německa, aby se pak zločinní Američané snažili nic netušící cestující přesvědčit ke lživé propagandě proti sovětskému bloku. Jak se asi musel cítit válečný pilot Miroslav Štandera, který den předtím z rukou prezidenta přijímal vyznamenání a o jehož kamarádech film vlastně je. Co to mělo znamenat?

Publicista Jan Rejžek v Lidových novinách napsal, že šlo o „výborný, leč jak se ukázalo, riskantní nápad“. V ČT totiž vznikl projekt nazvaný „Před železnou oponou“ a „Za železnou oponou“, který v praxi znamená, že na prvním programu běží nejdříve propagandistický film československé výroby a následně pak na druhém programu film ilustrující americký úhel pohledu. Po filmu Únos tak následoval snímek Muž na laně od Elii Kazana. Ačkoli Jan Rejžek patří mezi nejzajímavější kritiky zdejší televizní a vůbec kulturní tvorby, s jeho nadšením nelze souhlasit.

Důvodů je hned několik. Kolik diváků asi vědělo, že je tu nějaký projekt před a za oponou? Tedy, že si pak mají ještě zapnout dvojku, aby komunistickou lež pochopili? I autor těchto řádek prostě náhodou zapnul televizi a zhlédl nechutné propagandistické dílo, aniž o projektu kdy slyšel jediné slovo. Až po zběsilém hledání na internetu, cože to má znamenat, přišlo rozhřešení.

I tak to ale nedává smysl. Skutečně někdo očekává, že divák stráví nedělní odpoledne čtyřhodinovým sledováním těchto filmů? Je naprosto jasné, že veřejnost dá přednost českým hercům, jako je Miloš Kopecký či Ladislav Pešek, před byť skvělým, ale truchlivým dramatem americké provenience. A dále, proč je větší zrůdnost na sledovanější jedničce a kvalitnější snímek na dvojce? Výsledek se samozřejmě dostavil ve sledovanosti, komunisti převálcovali Američany s téměř dvojnásobným zájmem diváků.

S odvysíláním snímků, které lživě vyprávějí o naší minulosti, je třeba nakládat velmi opatrně. Určitě stojí za to, když může veřejnost spatřit, jak fungovala komunistická propaganda, ale je třeba to dát do souvislostí. Vést o tom debatu, ukázat, v čem lež spočívá apod. Zatím je to ale naopak, zejména na soukromém kanálu Prima běží jedna totalitní odpornost za druhou. Typické pro veřejnoprávní médium ale je, že zatímco nemá problém odvysílat takovéhle věci, tak raději stáhne z programu dokument o protikomunistickém aktivistovi Hučínovi a ze strachu z kontroverze ho dají jakési komisi k posouzení nezávadnosti.

Představitelé veřejnoprávní televize by si měli konečně uvědomit, že naplňovat smysl této instituce znamená být často proti mocným či většinovému vkusu. Jestli na to nemají odvahu, měli by jít domů. Jinak by bylo lepší televizi zrušit, protože tohle platit ze svých poplatků je ostuda.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky