Prosinec 2006

Dělba moci aneb Hazleton proti Washingtonu

Ota Ulč

Přijede Evropan do Ameriky a nad mnohým kroutí hlavou. Je zvyklý na samozřejmost, že hlavním městem státu je přece hlavní město, tak jak je Londýn pro Brity, Paříž pro Francouze, Vídeň pro Rakušany či Praha pro Čechy. Jenže ve státě New Yorku to není New York, ale jakési Albany, v Pennsylvánii nikoliv veliká Filadelfie, ale jakýsi Harrisburg, na Floridě to není Miami, ale od břehu a mrakodrapů vzdálené Tallahassee. V Kalifornii to není ani Los Angeles, ani San Francisco, ale Sacramento.

Sakramente, kde je v tom nějaká logika, diví se Evropan, jemuž unikají historické souvislosti, že totiž přes Atlantik ze starého kontinentu odešli lidé s nedobrou zkušeností s absolutismem, s koncentrací moci, snadno a často zneužívané. Proto se vytvořil systém tří větví – zákonodárné, výkonné, soudní, každá s podílem na moci a žádná z nich s mandátem a příležitostí ji kompletně usurpovat. V případě hlavních měst není tedy vzorem Paříž s největší koncentrací všeho na úkor provincií, ani velemetropolis New York, hlavní adresa OSN, též centrální destruktivní cíl islámských fundamentalistů, není hlavní adresou tohoto státu.

Počet států unie se rozrostl na padesát a víc už jich naštěstí nebude, vzdor občasným projevům zájmu. (Například jsem se dočetl, že o přijetí zažádala Grenada, scénický ostrov v Karibiku, a žádost naštěstí nebyla vyslyšena.) Po prvním příletu z Evropy jsem dorazil s pošetilým přesvědčením, kolik že toho o tomto kontinentu vím. Že to je unie států s všelijakými rozličnostmi – přírodními (někde úrodné lány, jinde močály či pouště), historickými (Jih proti Severu, občanská váka), demografickými, s hodně odlišným složením obyvatelstva, s ekonomickými kontrasty (například v životní úrovni ve státě Connecticutu v porovnání s Mississippi), kontrasty kulturními.

Ano, řeči jižanských černochů se téměř nedalo rozumět. Bydlel jsem na Manhattanu, v dvanáctém poschodí, a z okna se díval na mohutnou řeku Hudson a neméně mohutný George Washington Bridge, most vedoucí do sousedního státu New Jersey, a nechápal smysl tehdejšího zákona, který za federální zločin pokládal odjezd se slečnou přes řeku a tam se s ní někde dobrovolně se vzájemným zájmem pomilovat. Sice padesát států, ale bez hraniční kontroly a na přejezd z jednoho do druhého pouze upozorní nápis WELCOME a za ní většinou vítací Welcome Center, kde se návštěvník podepíše do knihy hostí, posbírá mapy, turistické informace, případně dostane gratis kávu a při vjezdu na Floridu i pomerančovou šťávu. (Nic takového, žádná vřelost při vstupu do Kalifornie, do níž se do roku 2000 nahrnulo 34 milionů  permanentních usedlíků a o víc tam věru není oprávněný zájem. Tam jsem při vjezdu ať už z jakéhokoliv směru nepostřehl ani minimální formální pozdravení cestujícím.)

Za hranicemi bez kontroly, bez závor, ale začíná jiná jurisdikce. Připomeňme si některá hollywoodská dramata, jak policie pronásleduje zlosyna, ale jen k hraniční čáře, kde její pravomoc končí. Manžel upláchne před alimentační povinností do sousedního státu. V pobožném Utahu jsou hazardní hry zakázány, v sousední Nevadě jsou tím primární legálním potěšením. Podaří-li se zločinci zmizet mimo dosah, stát tedy zažádá o extradici – takových případů se vyřizuje nespočetně, někdy to je procedura ráz dva, na počkání, jindy se vleče roky a třeba se vůbec nepovede.

Všichni jsme povinování platit daně do federální pokladny. Většina států vybírá daně do své pokladny, ale v některých státech tato nepříjemná povinnost odpadá a Aljaška nejen že peníze nechce, ale sama je rozdává - pomlázku víc než tisíc dolarů ročně každému, za ochotu tam v prázdnotě na severu setrvávat. Na Aljašce se erár o kuřbu marihuany nezajímá, kdežto třeba v Alabamě ji – aspoň donedávna - drakonicky trestal. Český mladík Novotný zavraždil svou brazilskou milenku a soud v Coloradu mu vyměřil trest doživotního pobytu za mřížemi. Jinde by byl dostal míň a v Texasu nebo na Floridě mohl obdržet trest smrti.

Paralelně s justičním aparátem padesáti států též existuje hierarchie soudů federálních, do jejichž kompetence by se tento Novotný dostal pouze v případě, že k činu by bylo došlo na federálním území – například ve vyhrazeném vojenském prostoru, kde by byl svou milou uškrtil v kantýně, kde myla nádobí. Případ by nevyšetřovala místní policie, ale F.B.I. (Federal Bureau of Investigation), v nynější době se zejména zajímající o počínání teroristů. Spolupráce této složky federální se státními orgány se nikdy nevyznačovala velkou ochotou.

V minulosti, značně tak v dobách, kdy končila segregace, kterou se snažil Washington potírat a jižanské státy se někdy až zuby nehty bránily, spolupráce vázla, obstrukce místními orgány byla spíš normou. Koncem padesátých a začátkem šedesárých let došlo dokonce ke krizové situaci, že George Wallace, tehdejší guvernér státu Alabama, odmítl respektovat federální zákon o desegregaci, což přimělo Washington, aby poslal federální vojenské jednotky zajistit bezpečnost černošských dětí při vstupu do dřív jen bělošských škol. Zdůrazňovat výlučná práva státu proti oprávnění federálních úřadů se stalo záminkou k obhajobě některých hodně konzervativních postojů.

Problematikou, kde že pravomoc jednotlivých států končí a kde ta federální začíná, se ve značné míře zaměstnávají soudy a nespočetné množství advokátů. Vznikají situace s paralelní jurisdikcí, když třeba vraždu řeší stát, ale v případě vraždy s rasovou motivací se to stane záležitostí federální. (Příklad mně blízký: Čínský bratranec mé manželky, vědec v oboru pěstování citrusů, na Floridě vlastnil odlehlou haciendu, kde žil s ženou a dcerou: Jednoho dne se vrátil z práce a našel dvě mrtvoly. Došlo k jejich smrti kvůli loupeži nebo též z rasových nenávistných pohnutek?)

Ústava specifikuje výlučnost oprávnění federální vlády: je to zejména obrana země a měna. Pošta je federální a některé parky jsou národní. Součástí starosti o bezpečnost státu je též imigrace, kontrola hranic, přílivu zájemců. V tomto úsilí výsledky jsou žalostné, jak potvrzuje skutečnost odhadovaného počtu dvanácti milionů ilegálně přítomných cizinců, kteří by tu neměli být. Existují zákony, které se nedodržují, v Kongresu se značně debatuje o řešení, ale kvůli zásadní neshodě mezi Sněmovnou reprezentantů a Senátem není prozatím v dohledu.

Když tedy nedovede řešit pán, pokusí se třeba kmán. Tak došlo k iniciativě ve státě Pennsylvánii, městečku Hazletonu (31.000 obyvatel). Tamější starosta Lou Barletta, frustrován nečinností, neschopností Washingtonu, v létě 2006 vydal tato nařízení: pokutu 1.000 dolarů pro každého vlastníka domu, který pronajme byt ilegálně přítomným přistěhovalcům, odepření práva podnikat těm, kteří ilegály zaměstnávají, a navíc prohlásit angličtinu za oficiální řeč ve městě.

Bouřlivá protestní reakce se dostavila okamžitě. Hispánští aktivisté, jménem nadále výlučně španělsky mluvícího obyvatelstva, jež nutno počítat do přemnoha milionů, spolu s American Civil Liberties Union, organizací z nejpokrokovějších, zásadně odmítajících jakákoliv opatření k podpoře bezpečnosti země, již zahájili soudní žaloby, s tvrzením, že městská vyhláška v Hazeltownu je discriminatory and unworkable - že tedy diskrimuje, což by snad nemělo tolik vadit, neboť tak činí výlučně ke škodě lidí zákon porušujících, a že je neproveditelná, neuskutečnitelná, a to proto, že nikdo se prozatím nesnažil ji uskutečnit. Druhá námitka žalobců je ale závažnější, že totiž imigrační agenda má být výlučnou záležitostí federálních orgánů. Nepolitická organizace jménem Congressional Research Service, poskytující zákonodárcům odbornou expertizu, se v tomto případě vyjádřila ne zcela zřetelně, že totiž federální zákon probably (pravděpodobně, patrně) neumožňuje uvést v platnost rozhodnutí neposlušného města Hazletonu.

Jenže takových neposlušných měst je již několik, například Riverside ve státě New Jersey či Escondido v Kalifornii, a je značně pravděpodobné, že jejich počet dál značně poroste.