Prosinec 2006

Příležitost být v něčem unikátní

Ota Ulč

Žádný z padesáti států severoamerické unie nedovede potlačovat svoji nějakou unikátnost – rozlehlost Texasu, pláže a pomeranče Floridy, třeba i močály Louisiany, jejího Nového Orleansu, kolébky jazzu, též mordýřské metropole, důkladně potrestané hurikánem s dívčím jménem Katrina.

Hodně na severním konci prérií Středního západu máme Minnesotu, stát s 15.000 jezery, s jmény jako třeba Winnibigoshish. Jedna řeka spěje dál na sever do Hudsonova zálivu v Kanadě, druhá řeka se východním směrem spojuje s tokem Sv.Vavřince a končí v Atlantiku, a ta třetí, nejmohutnější a ve světě nejznámější Mississippi, míří na jih do mexického zálivu. V porovnání s Českou republikou to je stát rozsahem víc než dvojnásobný, ale s méně než polovinou obyvatel. Půda je úrodná, dá se tam pěstovat snad všechno včetně rýže, a pod povrchem se nalezlo veliké množství železné rudy – miliardy tun již vytěženy a zužitkovány.

Mezi původním indiánským obyvatelstvem početné byly kmeny Siouxů. Prvními příchozími z Evropy byli dva Francouzové v roce 1660. Měnily se územní nároky, vlály různé vlajky - francouzské, britské, španělské. Stěhovali se tam zejména Švédové, Norové a Němci. Začali přibývat i našinci, zejména z jižních a východních Čech. Mezi prvními pionýry se objevila jména František Pešek, Josef Přib, Josef Smetana. Trmáceli se tam buď s volskými povozy po souši nebo pluli po Mississippi, k výstavbě železnice došlo teprve za občanské války (1861-1865). Zrodilo se městečko New Prague, vznikaly osady s jmény Třeboň, Veselí, Litomyšl a dokonce i Komenský.

Stali se z nich farmáři, zatímco Siouxové, indiánští sousedé, se živili lovem a rybařením. A občas, bohužel, oprášili tomahawk a šli lovit skalpy bledých tváří. Takto napsal svědek Jan Kašpar (Amerikán, Chicago, 1891): „Léta 1862 – 1863 budou natrvalo žít v naší paměti. To byla doba, kdy se Indiáni vydali na válečnou stezku, všude vraždíce bělochy a zapalujíce jejich domy a farmy. Polovina malého města Hutchinson lehla popelem a mnoho lidí bylo co nejbrutálněji zavražděno. Zde žilo čtrnáct českých rodin. Shromáždili jsme se na jedné farmě, porazili jsme velké stromy a zhotovili opevnění a tak jsme uchránili i náš dobytek. Všichni muži nosili zbraně, ale i mládež s nimi dovedla zacházet při obraně naší pevnosti. I když naše pole nebyla daleko od našich domovů, měli jsme strach před indiánským nebezpečím a při polní práci jsme měli připravenou nabitou zbraň hned vedle nás. Koncem roku 1863 se na nás štěstí konečně usmálo, dostavila se jednotka armády k naší ochraně.“

K českým kořenům se při sčítání lidu v roce 1960 přihlásilo 23.500 osob.

Farmářství neuvadlo, ale zejména se rozbujel průmysl, včetně jeho nejmodernějších odvětví. Nevelké město Rochester se stalo adresou světoznámé kliniky Mayo. Víc než dva miliony - téměř polovina obyvatel státu - žije v metropolitní oblasti Minneapolis – St.Paul, tohoto dvouměstí. Končina s několika univerzitami, mnoha muzei, galeriemi, parky, odvážnou moderní architekturou. Na University of Minnesota, instituci mamutího rozsahu, jsem měl několik přednášek, kde jsem se též potkal s českým lékařem v roli uklizeče. Zametal chodby a vysvětlil, že ho přešla ambice dělat něco znamenitějšího. Z téhož prostředí mě kontaktovala studentka – dcera české matky a afrického otce z Gabúnu – s potížemi u imigračních úřadů. Její žádost o udělení politického azylu se nepříjemně dlouho vlekla, až do doby, než zaintervenovala šťastná náhoda, totiž doslovná výhra v loterii, v podobě udělení přistěhovaleckého víza bez dalších cavyků. Minneapolis též zdobí či hyzdí údajně dosud největší nákupní centrum na světě. Supermarkety, hypermarkety, tucty jich v jedné oáze spotřební blaženosti. Na letišti jsem potkal výpravu hospodyněk s batohy. Za výhodnými nákupy se dostavily až z Japonska.

Už se konečně blížíme k onomu unikátu. Minnesota bývá domovem neobvyklých politických postav. V šedesátých letech minulého století senátor Eugene J. McCarthy se vzepřel politice své Demokratické strany a jeho nesouhlas s válkou ve Vietnamu byl natolik působivý, že přiměl tehdejšího prezidenta L. B. Johnsona neusilovat o své znovuzvolení. V pozdější generaci jako důkladný samorost se projevil Jesse Ventura, svalovec slovenského původu, profesionální zápasník ve volném stylu, který se rozhodl pro politickou dráhu a vyhrál volby, byl zvolen guvernérem, hlavou státu. Potkal jsem se s ním jen jednou, v roce 1999, když v St.Paul na univerzitě obdařili Václava Havla jedním z jeho četných čestných doktorátů. K slavnostní večeři k Havlově poctě se dostavil bývalý viceprezident Walter Mondale, honorace takového kalibru, že jsem se vyšnořili co nejokázaleji. A bývalý zápasník Ventura bez okolků přišel v džínsech a teniskách.

Minnesota byla donedávna z 95 procent bělošský stát, převážně s původem skandinávských luteránů. Teď ale přibývá jiného živlu, včetně muslimského, zejména z Etiopie a Somálska, nynějšího dějiště značné politické nepohody. Počet následovníků Alláha se odhaduje na 150.000, nová mešita Masjid An-Nur v severní části Minneapolisu svým vysokým minaretem dominuje dalekému okolí. Modlit se tam též chodí americký černoch Keith Ellison, předchozím povoláním advokát, obhájce ve věcech trestních. Tento bývalý katolík konvertoval k islámu a v roce 1995 pomáhal organizovat onen protestní Million March černochů ve Washingtonu, čímž se dostal do nepříjemně blízké souvislosti s antisemitským fanatikem Louis Farrathanem, hlavou rasistického hnutí Nation of Islam. Tento Ellison se dal úspěšně na politiku, podařilo se mu získat nominaci Demokratické strany stát se v listopadových volbách jejím kandidátem na zvolení do Kongresu ve Washingtonu. Něco takového by tedy mohlo zasednout ve Sněmovně reprezentantů. A stát Minnesota by tak měl svůj nejnovější primát unikát zaručen.