Leden 2007

Kde leží Kazachstán?

Bohumil Doležal

O populárním anglickém komikovi Saschovi Baronu Cohenovi se tu už psalo. Stvořil mj. figurku „kazašského“ novináře Borata Sagdijeva, která už nějaký čas baví Evropu a Spojené státy. Proč je Borat tak úspěšný? Myslím, že je to problém víceméně zeměpisný: kde vlastně leží ten jeho Kazachstán?

Kazašské úřady se poněkud ukvapily, když se jaly rozhořčeně protestovat proti pomluvám své vlasti. Podle nového „Boratova“ filmu je součástí Kazachstánu romská vesnice kdesi v Rumunsku. Tím se hranice Kazachstánu posunuly mohutně na západ. To však ještě není všechno: filologickým studiem dospějeme k dalšímu upřesnění západních hranic tohoto virtuálního státu. Borat s oblibou používá „kazašská“ úsloví „jakšemaš“ a „dziękujem“. Ta prozrazují slovanský původ. Přesněji řečeno západoslovanský. A ještě přesněji česko-polský. A jsme vlastně doma. Náš pan prezident kdysi sebevědomě prohlásil, že do Evropy se nemusíme vracet. Jsme v ní odjakživa. Fenomén Borat poněkud narušuje tento optimismus.

Pád železné opony se za našimi západními hranicemi setkal nejprve se spontánním souhlasem, ba nadšením. Pak se ukázalo, že část nových návštěvníků přijíždí s výraznými postranními úmysly. A tak supermarkety v rakouském a německém pohraničí ozdobily nápisy „Češi nekrást tady“ a v jedné německé vesnici dokonce rehabilitovali železnou oponu tím, že si tam vytvořili příkopy a ploty z ostnatého drátu jako ochranu před nežádoucí noční turistikou.

Boratův Kazachstán se vyznačuje tím, že žena zaujímá v hodnotovém žebříčku místo hned po koni, homosexuálové nosí povinně modré klobouky, oblíbenou národní písní je „Hoď Žida do studny“ a svatební obřad spočívá v tom, že se nevěsta strčí do pytle a povalí na zem. Zlomyslnou radost Středoevropana z ruského záboru je ovšem třeba zmírnit: do tohoto Kazachstánu by přece stejně dobře patřila i segregace pohlaví (prozatím na školách), aby se snížila míra sexuální žádostivosti; zřizování státního úřadu, který má čelit pomluvám ze zahraničí; fakt, že premiéra je povoleno fotografovat jen z přesně vymezeného úhlu. Nebo skutečnost, že významný politik vyzývá k masivnímu tankovému útoku na hlavní město sousední země, a za dostatečné vysvětlení pak považuje to, že byl právě v tu chvíli na mol. Nebo to, že v současné době se v zemi už nepomýšlí na oloupení a vyhnání třetiny obyvatelstva (v minulosti do bylo v pořádku, dělal to tenkrát totiž každý), ale představy politických stran o „hlubokých reformách“ vzbuzují podezření, že jejich podstatou má být vzít u úst třetinu obyvatelstva a strany se pouze už půl roku nemohou shodnout na tom, kterou. A společnou hymnou celého teritoria by mohla být národní píseň „Dej Němci do zubů“.

Borat je výrazem frustrace lidí ze Západu, která doprovází nutné a dobrovolné otevření jejich světa směrem na východ. Můžeme protestovat. Můžeme se tvářit, že to nevidíme. Ale můžeme se taky snažit něco se sebou udělat.

(www.bohumildolezal.cz)