Leden 2007

Matička Vlast volá

Alexandre Gajdamacký

Rusko vymírá: pomoci má návrat krajanů, dosud využívaných jako „pátá kolona“. Se ztrátou pozice supervelmoci se Moskva nesmířila. Dokládá to odporem k protiraketovému systému USA. Nyní se ukazuje, že se nehodlá smířit ani s poklesem své populační váhy. Se situací, kdy počet obyvatel klesá o tři čtvrtiny milionu ročně, ubývá Rusů jako národa i občanů Ruské federace. Právě proto prezident Vladimir Putin vyhlásil program „velkého návratu“ etnických Rusů.

Před pouhými 15 lety byl Sovětský svaz třetí nejlidnatější zemí planety a mířil k metě 300 milionů. Pak ztratil nejenom polovinu populace rozpadem impéria, ale i ono „zbytkové Rusko“ demograficky chátrá. Nyní se propadlo pod 143 milionů, což znamená, že na jeho dosud sedmou příčku již dotírá Bangladéš, zatímco USA na třetí pozici metu 300 milionů právě v říjnu překonaly. Putin se demografické katastrofě věnoval v přímé televizní debatě s občany a na 2. sjezdu ruské diaspory v Petrohradě ohlásil přistěhovalecký program. Moskva se snaží změnit zoufalou situaci i za cenu ztráty části své páté kolony v zemích bývalého Sovětského svazu. Zdá se, že na pořadu dne jsou jiné priority než boj proti „porušování práv ruskojazyčné menšiny“ v Pobaltí či na Ukrajině. Velká repatriace a podporovaný baby boom (velké příspěvky na druhé a další děti) mají zachránit slábnoucí velmoc před vymíráním a samotnému Putinovi vylepšit jeho program „pronárodní politiky“.

Moskva láká, Sibiř si žádá

Putin vstoupil na půdu, kterou již předem nakypřily jak výstrahy demografů, tak spontánní migrace. Ročně přijíždí do Ruské federace asi 22 milionů lidí, 80 % z nich ze Společenství nezávislých států. Ředitel Federální migrační služby generálporučík Konstantin Romodanovský odhaduje, že minimálně polovina těchto gastarbeiterů pracuje načerno, čímž způsobuje státní pokladně škodu v přepočtu asi 160 miliard Kč. Kolem 4 milionů takto příchozích se v Rusku usazuje dlouhodobě, většinou ale ilegálně. Nepřijíždějí však na Sibiř, kde je největší deficit lidí, nýbrž raději do Moskvy, která polyká polovinu migračního přírůstku země. Proto také prezidentský program podpory přistěhovalectví s Moskvou vůbec nepočítá. Ti, kdo zamíří do metropole, s pomocí od státu zkrátka počítat nemohou. Program má příliv repatriantů nasměrovat do jiných regionů.

Projekt dělí regiony na tři kategorie. Kategorii A představují strategicky důležitá pohraniční území, kde přesídlenci dostanou 100 % státních záruk a sociální podporu. Ke skupině B patří areály pro výstavbu velkých závodů a farem, kde přesídlenci získají veškeré preference s výjimkou podpory v nezaměstnanosti. A do skupiny C spadají oblasti a města, které již se normálně rozvíjí, leč stále mají populační problém – tam imigranti dostanou vše kromě podpory v nezaměstnanosti a jednorázové peněžní dávky na pořízení domácnosti. Zatím je vytipováno 12 pilotních regionů: pět v evropské části Ruska (Kaliningrad, Kaluga, Lipeck, Tambov, Tver) a sedm na východě (Primorský kraj, Chabarovsk, Krasnojarsk, Amur, Irkutsk, Novosibirsk a Ťjumeň).

Ale to je jen jedna stránka věci. Aby Rusko do demografické propasti nespadlo, musí ročně přijmout 400 až 500 tisíc lidí. Háček je v tom, že vláda schválila prognózu sociálně-ekonomického rozvoje země do roku 2009, která jako nejvyšší migrační nárůst obyvatel bere v úvahu jen roční počet 163 tisíc osob. Odráží se tu rozpor mezi Putinovou snahou přilákat miliony krajanů a více než zdrženlivým postojem jeho ministrů. Ti by mu rádi vyhověli, ale bojí se plánovat pro tyto účely příliš velké peníze.

Pak je tu ještě rozpor mezi přístupem k imigraci obecně a k přistěhovalectví Rusů. Moskva potřebuje kvalifikované a vzdělané lidi. Proto – nejde-li o Rusy – si mezi potenciálními uchazeči vybírá. Jenže vůči pokrevním krajanům – podobně jako třeba Německo – pociťuje i určité morální povinnosti, takže jejich nábor probíhá paušálně. Pojem „krajan“, definovaný zákonem z roku 2002, zahrnuje občany Ruska trvale žijící v zahraničí, bývalé občany SSSR, emigranty z Ruska a SSSR a také jejich děti.

Nebude to zadarmo

Autoři „velkého návratu“ očekávají v první vlně na dva miliony lidí – z Ukrajiny 400 tisíc, z Kazachstánu až milion, ze „zbytku“ Střední Asie kolem půl milionu – a potenciálně až pět milionů. Rusů a rusky mluvících lidí žije sice v „bližším zahraničí“ asi 20 milionů, ale mnozí z nich se již s rozpadem SSSR smířili a vytvořili si nové zázemí.

Jak vnímají fenomén imigrace sami Rusové v „zemi zaslíbené“? Demograf z akademie věd Jevgenij Krasinec, stoupenec Putinova kroku, tvrdí, že tento vztah, původně spíše špatný, se mění – navzdory neonacistickým výstřelkům. Životaschopná ruská populace se dá zachránit pouze zvýšením porodnosti, snížením úmrtnosti a přilákáním imigrantů.

Skeptičtější názory na plán „velkého návratu“ sdílejí národohospodáři. Vladislav Inozemcev, profesor Vysoké školy ekonomické v Moskvě, říká, že 80–90 % lidí, kteří do Ruska odjet chtěli, již tak učinili. Pro získání dalších je tudíž zapotřebí rozjet nákladnou reklamní kampaň. Je nutné rozdávat pozemky, poskytovat daňové úlevy a úvěry na pořízení bydlení, rychleji a ve velkém udělovat občanství. Minimální příspěvek od státu pro jednoho přistěhovalce má být 10 tisíc dolarů, což by pro 5 milionů nových spoluobčanů obnášelo v úhrnu 50 miliard USD. Ale Putin na sjezdu ruské diaspory oznámil, že zatím bylo celkově na program přiděleno jen 6,5 miliardy rublů (242 milionů USD).

Inozemcev zároveň tvrdí, že demografická katastrofa v Rusku se nafukuje. Pokud by totiž Rusko mělo skutečný problém s pracovní silou, nepohybovaly by se měsíční mzdy na úrovni 1,5 tisíce rublů (kolem 1250 Kč). A nezaměstnanost by nedosahovala 7,5 %. Suma sumárum – v Rusku deficit pracovních sil neexistuje a opak tvrdí jen zaměstnavatelé, kteří chtějí kupovat práci levněji, než za jakou cenu ji nabízí ruský trh.

Čtvrt milionu za potomka

Samotná ruská vláda se nespoléhá jen na „velký návrat“, ale schválila pravidla pro pomoc matkám, které porodí – nebo adoptují – druhé dítě. „Mateřský kapitál“ se začne vyplácet od počátku roku 2010. Dostanou ho ti, kdo si pořídí druhé (nebo další) dítě od 1. ledna 2007. Inkasovat 250 tisíc rublů (207 tisíc Kč) však bude možné jen jednou za život a tyto peníze lze utratit pouze účelově – na bydlení (například pro získání hypotečního úvěru nebo jako investice do bytové výstavby), vzdělání (například zaplatit školu jakémukoli potomkovi mladšímu 25 let) anebo jako příspěvek na důchodové spoření.

Zemře-li matka, právo na státní podporu automaticky přechází na otce dítěte, jehož občanství žádnou roli nehraje. V případě smrti obou rodičů toto právo přechází na samotné děti, a to v rovných podílech. A proč ona tříletá lhůta pro vyplácení mezi 1. ledny roků 2007 a 2010? Ta podle úředníků umožní státu posoudit, zda je v rodině všechno v pořádku a rodiče se chovají k dítěti slušně.

(Respekt, www.respekt.cz)