Leden 2007

Nejsme moskevská gubernie

Roman Joch

Jste loajální občané České republiky, věrní Ústavě ČR a Listině práv a svobod? Samozřejmě jste a já taky. Tak si přečtěme, co Listina práv a svobod říká. Článek 17: „(1) Svoboda projevu… je zaručena. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem… (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu… lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.“

Škoda jen, že soudkyně pražského soudu na Listinu práv a svobod zapomněla. Odsoudila totiž dva Gruzínce za to, že v říjnu před ruským velvyslanectvím vyjádřili „své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem“. Slovem kritizovali ruskou politiku vůči Gruzii a obrazem ztvárnili prezidenta Putina coby nacistu. Za to je zatkla policie (česká, nikoli ruská!) a soudkyně (česká, nikoli ruská!) je odsoudila za „šíření nenávisti k ruskému národu“. To je zdůvodnění hodné Leonida Brežněva. Právě totalitáři ztotožňují národ a zemi s vládou či režimem.

Jak vůbec může někoho napadnout vydávat kritiku vládce za šíření nenávisti vůči národu? Je kritika Napoleona šířením nenávisti vůči Francouzům? Kritika Hitlera šířením nenávisti vůči Němcům? Právě ten, kdo tvrdí, že ano – jako naše soudkyně – ve skutečnosti uráží a hanobí národ, neboť ztotožňuje Putina s celým ruským národem, Napoleona s celým francouzským národem, Hitlera s celým německým národem.

Zajisté svoboda slova není a nemá být absolutní. Je správné některé projevy zakázat a trestat. Ale které? Ty, které ohrožují „ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti“. Při vší úctě, kritika Putina neohrožuje ani práva a svobody druhých, ani bezpečnost tohoto státu, ani veřejnou bezpečnost nebo zdraví či mravnost. Spíše naopak, to právě nedostatečná kritika Putina může ohrozit jak práva a svobody druhých, tak bezpečnost tohoto státu a – ano – i mravnost.

Je naprosto skandální, že někdo na našem území může být trestán za kritiku cizího státníka. K čertu, skandální by bylo, kdyby byl někdo trestán i za kritiku státníka našeho, natožpak cizího! Svoboda politického projevu má být ve svobodné zemi chráněna jako oko v hlavě. To proto, že i když není cílem samým, je nezbytným prostředkem k nejvyššímu politickému cíli, kterým je spravedlnost. Aby spravedlnosti mohlo být dosahováno, je potřeba, aby každý mohl svobodně upozorňovat na to, co subjektivně vnímá jako křivdu a nespravedlnost. A my jej vyslechli a jeho argumenty zvážili, byť by se objektivně mýlil. Považuji například za velice slaboduchý a zvrácený úsudek, když někdo ztotožňuje prezidenta Bushe s Hitlerem, jak to dělají někteří levičáci. Ale právo kohokoli kdekoli nenásilně demonstrovat pod plakáty karikujícími Bushe coby Hitlera považuji za posvátné a zásadní pro společenskou konverzaci o tom, co je spravedlivé a správné.

Nejsme moskevská gubernie, nejsme Putinovi mužici a Putin nemá žádný feudální majestát, jehož urážka by se měla trestat. Jsme svobodná země se svobodnou ústavou a Listinou práv a svobod. Rozhodnutí pražské soudkyně je tak flagrantně protiústavní, že člověk žasne, jak k němu přišla.

Na druhou stranu, možná neměla na vybranou. Možná jí bylo dáno na srozuměnou, že jinak by se v jejím organismu objevilo až příliš mnoho polonia 210. Ale tuto mou poslední poznámku neberte vážně; přece každý ví, že takto Putin nepracuje.

Je skandální, že někdo může být trestán za kritiku státníka.

(MFDNES)