Leden 2007

KPV ve službách komunistů?

Ross Hedvíček

Ross Hedvíček: Zda se být více a více zřejmé, že i KPV - Klub polepšených vězňů, pokračuje cestou sametovosti a dostává se plně pod kontrolu komunisty schválených "politických" vězňů. Je to více a více jasné z postojů, které vedení KPV zaujímá vůči Vladimíru Hučínovi. Negativní názory současné předsedkyně Naděždy Kavalírové a různých dalších vedoucích představitelů KPV byly dostatečně dokumentovány v nedávném televizním dokumentu Martina Vadase. Přečtete si o nedávných událostech a názor si udělejte sami.

Josef Hejtmánek:

Hrátky BIS v Radě KPV dne 8. 11. 2006

Vedením KPV byl do Rady toho dne pozván bratr Vladimír HUČÍN a generál PROCHÁZKA, který to zřejmě zinscenoval. Místopředseda KPV PhDr. PaeDr. Jiří Málek vyzval bratra HUČÍNA, aby se generálovi PROCHÁZKOVI omluvil za výrok, že se zúčastnil jeho pronásledování, zatčení, uvěznění a souzení. Bratr HUČÍN omluvu odmítl s tím, že má dost důkazů pro svá tvrzení. Na to udělil MÁLEK slovo gen. PROCHÁZKOVI. Ten tvrdil, že na pronásledování bratra HUČÍNA nemá žádnou vinu. Potom ale provedl zajímavou věc, kterou za minulého režimu, ale někdy dodnes používají komunisti. Řekl, že HUČÍN byl podezřelý ze zneužívání peněz pro vlastní potřebu. Čili napadl bratra HUČÍNA ze zneužívání pravomoci, ač z tohoto činu nebyl ani obžalován a soudy se s tím pochopitelně ani nezabývaly. Ale určitě by se staré struktury bývaly této možnosti chopily a měly by obžalobu č. 8. Bratr HUČÍN byl obžalován:

1) z nedovoleného ozbrojování

2) z neuposlechnutí rozkazu

3) ze zneužívání pravomoci veřejného činitele a za držení výbušnin

4) z uměle vytvořeného levicového extrémismu

5) z ohrožování utajované skutečnosti

6) za neoprávněné nakládání s osobními údaji

7) za podvod s neschopenkou.

Okresní soud v Přerově a po odporu státní zástupkyně potom Krajský soud potvrdil všechny zprošťující rozsudky, přičemž v jednom případě až po nálezu Ústavního soudu, kterým byl vůbec poprvé uznán protikomunistický odboj. To by mělo být pro vedení KPV hodné pozoru, protože se to může pro nás hodit a může to být pro mukly důvodem k radosti.

Proč se generál PROCHÁZKA snížil k takovému špinění bratra HUČÍNA, to určitě ví jenom on sám. Ale v každém případě se tím dopustil veřejně naprosto nepřípustného jednání, zvlášť mezi mukly. Pokus se generál Procházka snažil o snížení obliby bratra Hučína, tak tady si myslím, že mu to nevyšlo. Myslím si, že jedině správné jednání by bylo, kdyby gen. Procházka, když se dozvěděl, že ho bratr Hučín obvinil, tak si měl jako bratr s bratrem domluvit s ním schůzku a říci mu, že obvinění se nezakládá na pravdě a domluvit se s bratrem Hučínem jak zjistit pravdu. Tu nemohou mít oba a jedině spoluprací se dá dosáhnout vyřešení patové situace. Dalo by se zjistit, je-li to pravda, nebo ne. Zjistili-li by potom, že bratr Hučín má pravdu, měl by se mu gen. Procházka omluvit a ne vyhrožovat soudem. Nebylo vidět, že by taktiku gen. Procházky členové Rady vůbec zaregistrovali, protože celý sál zůstal jako ochrnutý, ale určitě tato pomluva zanechala mezi některými pochyby.

A ještě mi vadí jiné věci. Máme „Stanovy“ a „Organizační řád“, kde se – ve Stanovách v čl. 19 a v Organizačním řádu v čl. 21 shodně říká: „Spory mezi jednotlivými orgány nebo členy KPV, související s jejich členstvím, nebo činností jako členů KPV, eventuelně i jiné spory v rámci KPV, řeší „Smírčí komise.“ Proč se tedy případ Procházka/Hučín řešil v Radě? A kdo na tom měl zájem? Není to snad proto, že oba dokumenty v dalších odstavcích shodně říkají, že: „Jednání Smírčí komise je neveřejné a členové o něm musí zachovat mlčení?“ Nebylo to proto, že tvrzení gen. Procházky by se nemohlo dostat do celé republiky? NE! Vůbec se mi toto jednání Rady o této věci nelíbilo a jen doufám a jen doufám, že už Rada nikdy takto nebude zneužita!

Spíš by bylo vhodné, aby se Rada zajímala o to, proč Dr. Drobný přijímal na půdě KPV pana soudruha Růžka a další osoby a zda mezi nimi nebyl i gen. Procházka a proč se o tom nejednalo ani potom, co to bratr Hučín při svém vystoupení připomenul a kritizoval, že se vedení KPV dalo přemluvit k umrtvení členské základny, aby ta nemohla se svým členstvem bránit bratra Hučína.

A vadí mně ještě jedna skutečnost. Než začal mluvit gen. Procházka, požádal, aby na Radě nebyl vůbec nikdo, kdo tam nemá co dělat. Jako by šlo přinejmenším o vysoké státní tajemství, ze kterého je vyloučena normální populace – jenom členové Rady NE! PROČ? Čím si to členové Rady zasloužili? Vždyť v celé věci nebylo vůbec nic, co by jakkoliv se státním tajemstvím souviselo. Připadalo mně to jako absurdní divadlo. A dál to připomíná vylučování veřejnosti z projednávání na soudech proti bratru Hučínovi během několika let, i když se tam také nic tajného neprojednávalo. Veřejnosti bylo jasné, že je to jenom proto, aby mohli bratra Hučína co nejdéle týrat, vyčerpat a vyhladovět. Sami pachatelé tohoto zvěrstva na bratru Hučínovi nemohli přece doufat, že jim to vyjde a že ho aspoň za něco postkomunistická justice odsoudí.

A protože je jasné, že bratr Hučín je v právu, bylo by na čase, když už ho dlouho pronásledovala bolševická klika, aby se ho konečně zastali muklové a to docela razantně, aby měl konečně klid. To jsme mu všichni mukli společně povinni. A nejen z dokumentů ze kterých jsem citoval a podle kterých jsme povinni jednat, ale z principu. Boj proti komunismu máme zakotvený ve Stanovách! A v závěru doufám, že otázky, které byly na této Radě nastoleny, nám někdo z vedení KPV osvětlí.

Autor je předsedou pobočky č. 8 KONFEDERACE POLITICKÝCH VĚZNŮ ČR v České Lípě, Žižkova 231, 470 01 Česká Lípa

Jan Šinágl:

Jako novináři mi byl odmítnut vstup na toto jednání. Chtěl jsem se v Národním archivu podívat na rozsudky z 50. let předsedkyně KPV MUDr. Naděždy Kavalírové a Karla Plocka, abych tak mohl čelit neustále kolujícím negativním pověstem a hájit jejich dobré jméno. Možné je to jen s jejich souhlasem. Pan Karel Plocek, po přání, aby se brzy uzdravil, mi ho odmítl dát a „položil“ telefon. Mimo jiné se mne pan Plocek v uniformě skauta pokoušel vyvést z letošního setkání KPV na pražském Žofíně. Paní Kavalírové je nemožné se dovolat. Nebere telefon, zapírá se. Dnes mi opět, zřejmě její vnučka, lhala do mobilního telefonu, že zde paní Kavalírová není, abych zavolal později – přitom jsem ji zřetelné slyšel mluvit v její těsné blízkosti. Mám prý zavolat za hodinu. Ze zkušenosti vím, že telefon nikdo zvedat nebude. Vskutku skvělá výchova vnučky paní předsedkyně KPV! Co si tedy mám myslet a čemu věřit?

Paní předsedkyně KPV byla uvězněna po maďarských událostech v roce 1956 a jako polepšená údajně propuštěna na podmínku v roce 1959. Později měla pracovat údajně dokonce i na ministerstvu?! Kolik vězňů bylo na podmínku propouštěno a kolik jich smělo pracovat s takovým „kádrovým profilem“ na ministerstvu za doby vlády komunistů? Jak rád bych věřil opaku, ale nemohu-li vidět rozsudek a vidím-li dnešní chování a způsoby obou, pochybnosti nutně zůstávají. Proč se tak oba urputně brání zveřejnění svých rozsudků, které je v jejich zájmu?! Rád se jim omluvím, pokud dokumenty a fakta promluví v jejich prospěch.

Všichni významní představitelé naší společnosti by měli uveřejnit své podrobné životopisy. Jako nejmravnější a nejlepší z nás se přece nemají za co stydět – nebo se snad mýlím? V demokratickém světě je to naprosto běžné a samozřejmé. Jsem rád, že mám kolem sebe přátele, kterým věřím každé slovo a o kterých ani v nejmenším nepochybuji – jedním z nich je Vladimír Hučín. (14. 12. 2006)

Vladimír Hučín:

Informace o separátním jednání Vojenské sekce KPV

Dnes proběhlo v Praze v pobočce KPV č. 15 separátní jednání Vojenské sekce KPV. Zde přítomní plukovníci a generálové navrhovali, abych byl z KPV vyloučen. Jedná se o tu záležitost ve věci gen. Radovana Procházky.

Poté, co návrh na moje vyloučení z KPV zazněl, se přítomný Josef Hejtmánek (z České Lípy) velice rozčílil a na protest z jednání odešel. Josef Hejtmánek mimo jiné na posledních zasedáních rady KPV v Praze mezi předsedy okresních poboček rozdal své prohlášení k věci Hučín. Josef Hejtmánek také vyjádřil nesouhlas s tím, že v posledním vydání časopisu KPV „Věrni zůstaneme" (vydává pobočka KPV Praha č. 15) byl zveřejněn článek zaměřený proti mé osobě, který nebyl nikým podepsán.

Na celé věci je nejzávažnější to, že se prokazuje napojení několika členů KPV s plukovnickými a generálskými hodnostmi, držiteli státních vyznamenání na bezpečnostní aparát ČSSD. Zde je také nutno upozornit, že do celé věci je zapojena spolu s dalšími současná předsedkyně KPV Naděžda Kavalírová. (14. 12. 2006)