Leden 2007

Česko v centru světa

Emanuel Mandler

Když jsem tentokrát vstoupil do restaurace Na Kahánku, abych se sešel s Václavem Machálkem, udivilo mě, že prostředí té velké restaurace se poněkud lišilo toho prostředí, na jaké jsem byl zvyklý a ve kterém spolu vedeme závažné rozhovory. Změna, o kterou šlo, byla malá, ale ne zanedbatelná. Pan Machálek tu sice ještě nebyl (což jsem považoval za běžnou záležitost, on většinou přijde o něco později), ale za jeho židlí se neustále tak asi ve dvouminutových intervalech objevovali lidé od stolu v rohu sálu. Je to velký stůl a bývá obsazen lidmi, kteří uvažují hodně politicky a většinou – ne vždy – hodně doleva. Tito lidé tedy číhali na pana Machálka a já jsem si říkal, že tohle bude pěkné nadělení.

Pan Machálek přišel a nic netušil. Než jsem mu stačil něco říci, objevili se dva lidé od toho rohového stolu a dosti jízlivě mého přítele napadali dokonce se mi zdálo, jako by se mu vysmívali. Provolávali, že pan Machálek brzy uvidí, jak se celková situace přesune z Evropy k nám a od nás do Evropy. A vůbec, prý by je zajímalo, co tomu říká. Pan Machálek byl v mimořádné formě, pohodlně usedl a řekl, že kdyby věděl, co má k čemu říci, jistě by neodolal. Mohli by mu tedy ti pánové říci, oč jde?

Oni se chechtali a řekli, že přece dobře ví, oč jde. O konferenci o Iráku, která se bude konat v Praze a ukáže našemu lidu, jací vlastně jsou Američané, oč jim ve skutečnosti jde a jaká je pravá tvář imperialismu.

Pan Machálek odpověděl, že to snad nebude tak horké, ostatně pan poslanec Zaorálek musel přeložit místo konání té konference ze Sněmovny. A ještě tu konferenci o týden odložil.

Ti pánové, kteří se rozhodli říci své panu Machálkovi, se nedali. Přeložení a časové odložení místa konference se stalo, tvrdili (a jistě mají pravdu) pod silným nátlakem. A ten nátlak svědčí o tom, že jde o shromáždění mimořádně důležité.

Ano to je, řekl můj přítel, takže se uklidněte a nechte nás objednat pivo. Zeptal jsem se pana Machálka, jestli jsme vůbec schopni pochopit, oč vlastně jde, kdo a čeho chce tím protiamerickým shromážděním dosáhnout?

Můj přítel odpověděl, že to je těžké, můžeme se pouze dohadovat. Některé motivy a souvislosti jsou tak pravděpodobné, že jde víceméně o jistotu, v případě jiných máme co činit s pouhými dohady. Tak kupříkladu: víme najisto, že na takovou velkorysou věc si nemůže pan Zaorálek troufnout sám, bez souhlasu vedení ČSSD. Proč to ČSSD dělá?

Všeobecně se o té akci říká, že je protiamerická a o tom není pochyb. ČSSD organizací zmíněné konference dává najevo svým protiamerickým spojencům pevnost svého postoje. To je důležité z hlediska těchto spojenců, ale i vnitropoliticky. Uvažme, že dosavadní československá zahraniční politika byla víceméně umírněná, a to do té míry, že v některých konkrétních situacích člověk nevěděl, na čí straně stojí. Že by byla proamerická, o tom si můžeme jen nechat zdát. Ale nebyla ani vysloveně protiamerická a to se sociální demokracii nemůže líbit. Z vnitropolitického hlediska to znamená, že antiamerický postoj některých médií byl až dosud mírněn pořady, které naznačovaly posluchači (divákovi), že Spojené státy jsou sice supervelmocí, ale nejsou spřežencem neblahých sil. Sociální demokracie by ovšem potřebovala, aby si co nejvíc voličů myslelo to, co Fidél Castro nebo Chávez: že jde o imperialistickou mocnost, proti níž musí lid v zájmu světové spravedlnosti neustále bojovat. Máloco se hodí k předvádění takových idejí jako právě Irák, tedy oblast, v níž se USA ocitají ve vysloveně krizovém postavení. Můžeme se pouze domýšlet těch hrubých argumentů a té demagogie, které na konferenci budeme slyšet. Protiamerická konference o Iráku, která se tu má konat, tedy má pomoci přesvědčit obecenstvo v zahraničí i u nás o démoničnosti Ameriky; pokud tomu člověk uvěří, bude mu jistě bližší postoj sociální demokracie než ODS.

Zeptal jsem se pana Machálka, jestli lze odhadnout, které osoby za touto vydařenou akcí stojí. Tato otázka mu zřejmě byla dost nepříjemná. Ošíval se a řekl, že kdybych se ho zeptal, zda bývalému řediteli zeměkoule Kavanovi je taková konference po chuti, řekl by mi, že určitě ano. Ale co jinak on, Machálek, může vědět o jednotlivých sociálně demokratických osobnostech?

Trochu jsem se zastyděl, že kladu otázky, na které ani můj neobyčejně inteligentní kolega nemůže odpovědět. A tak jsem vyhrkl to jediné, co jsem o této konferenci dokázal až dosud vymyslet, totiž, zda to vše nesouvisí se základnami.

Pan Machálek málem zajásal a po dlouhé době mě pochválil. Podle jeho názoru nemůže být pochyb, že „protiimperialistické“ síly budou dělat, co jen bude v jejich silách, aby zabránily vytvoření amerických základen ve východní Evropě, a znemožnily tak obranu „imperialistického světa“ proti pokrokovým státům. Nu a co z toho všeho vyplývá?

Odpověděl jsem, že sice nevím, ale že mám z toho docela i trochu strach.