Leden 2007

Odkriminalizování na objednávku?

Jiří Pehe

Dohoda mezi českým státem a japonskou investiční bankou Nomura na ukončení právních sporů a zahlazení vzájemných finančních nároků by mohla být dobrou zprávou, kdyby součástí dohody nebyl i slib vlády, že ministři požádají prezidenta, aby zastavil stíhání bankéřů Nomury a Investiční a poštovní banky. Ti jsou vyšetřováni kvůli podezřením o zneužívání informací v obchodním styku, zkreslování účetnictví a tunelování. Topolánkova vláda podle médií v interním materiálu z poloviny listopadu tvrdí, že bankéři byli stíháni na politickou objednávku minulými vládami.

Snaha vlády zajistit v rámci dohody s Nomurou beztrestnost pro stíhané bankéře je skandální hned z několika důvodů. Především se jedná o bezprecedentní pokus výkonné moci zasahovat do procesů, které patří plně do kompetence orgánů činných v trestním řízení a moci soudní. I když se vláda snaží tento problém „elegantně“ obejít tím, že se „jen“ obrátí na hlavu státu, aby bankéřům udělil milost, je jasné, že jí nic podobného nepřísluší - zvláště pak v rámci obchodně-právního ujednání.

Je zde i politická dimenze. Prezident totiž není ve sporu státu s Nomurou nestranným činitelem. Převzetí IPB státem nazval „krádeží za bílého dne“ a v minulosti opakovaně hovořil o „kriminalizaci podnikatelů“. Hned několik lidí z jeho minulého i současného okolí bylo v dozorčích orgánech IPB. Ministr Vlastimil Tlustý, který je strůjcem dohody s Nomurou, toto vše dobře ví.

O to více je pasáž o milosti pro trestně stíhané bankéře zarážející. Vzhledem k výše zmíněnému kontextu si totiž lze jen stěží představit, že by vláda ODS vůbec mohla s takovým návrhem přijít, kdyby prezident a lidé okolo něj nebyli dopředu konzultováni. Pokud prezident dopředu konzultován byl a ke své roli v rámci dohody s Nomurou svolil, byl by to neobyčejný skandál.

Pokud prezident dopředu konzultován nebyl, je to též svého druhu skandál, protože ho vláda postavila do nesmírně prekérní situace. Vyhoví-li žádosti vlády o milost, už nikdy nevyvrátí, že vše nebylo dopředu připraveno, a navíc bude obviněn z flagrantního zneužití institutu prezidentské milosti ve prospěch lidí, s nimiž od počátku sympatizoval. Do nekonečna se bude též rozpitvávat, proč vlastně s bankéři IPB prezident a ostatní bývalí předáci ODS sympatizují - mnoho se už napsalo o tom, že IPB byla pro některé strany, zejména ODS, samoobsluhou na peníze.

Nevyhoví-li prezident žádosti vlády, může být viděn jako ten, který ohrožuje urovnání s Nomurou, což by mohlo přijít český stát na miliardy.

Je potěšitelné, že soc. dem. se nyní ozvala, ale na druhé straně má sama máslo na hlavě. Nejenže byl způsob převzetí IPB státem za vlády Miloše Zemana poněkud nešťastný (a ČSSD může být tudíž ráda, když vše nakonec skončí bez větších finančních postihů pro český stát), ale mnohé už bylo řečeno napsáno i o tom, že „své bankéře“ měla ve vedení IPB nejen ODS, ale i ČSSD.

Tak či onak, je naprosto nešťastné, že Topolánkova vláda vůbec s myšlenkou na podání žádosti o milost pro obviněné bankéře přišla. Už tento samotný fakt jistě nezůstane bez odezvy za hranicemi České republiky. A kdyby tento pokus náhodou vyšel, vytvořil by se precedens, který v podstatě zní: pokud máte v České republice politické přátele v nejvyšších místech, je na vás zákon krátký. Jste-li malá ryba - bez miliard a politických konexí - máte smůlu.

(www.pehe.cz)