Leden 2007

Obchodem ke štěstí

Petr Podaný

Když Vilém I. prchal před dvěma sty lety z Kasselu před Napoleonovými vojáky, dal větší část svého obřího majetku do správy Mayeru Rothschildovi. Výrazně pomohl rozmachu rodiny židovských finančníků, jejichž jméno je synonymem bohatství.

S výrazem plným důvěry klade hesenský kurfiřt Vilém I. ruku na rameno Mayera Amschela Rothschilda v jeho domě ve Frankfurtu nad Mohanem. Vilémovi lidé zatím vykládají z kočáru truhlice plné zlata, peněz a cenných papírů. Sotva lze štětcem lépe vyjádřit obdivuhodný vzestup obchodníka, jenž ve dvanácti letech osiřel, vyrůstal bez vyššího vzdělání ve frankfurtské Judengasse (Židovské uličce) a zprvu si přivydělával jako penězoměnec. Znalost vzácných mincí a medailí ho později sblížila s jejich vášnivým sběratelem Vilémem I., patřícím k nejbohatším panovníkům tehdejší Evropy. Když mu kurfiřt roku 1806 své bohatství svěřoval, budoval už Mayer Rothschild, rozený Bauer, se syny bankovní síť po celé Evropě. Příjmení Rothschild, „červený štít“, si vzal podle otcova firemního znaku. Nicméně bez Vilémova majetku, jejž postupně slušně rozhojnila, by dynastie Rothschildů stěží financovala četné státní a průmyslové projekty. Lze právem usuzovat, že zlaťáky hesenského vládce byly pro její další rozmach zásadní.

Ženitba jen se sestřenkami

Příkladem brilantní kariéry židovských obchodníků, spekulantů, finančníků a průmyslníků z Frankfurtu, jenž plnil dlouho funkci centra rodiny, je Nathan Mayer Rothschild, třetirozený syn zakladatele „klanu“ Mayera Amschela. Když ho otec roku 1798 poslal do Manchesteru, měl kapitál 20 tisíc liber a kromě němčiny prošpikované výrazy z jidiš uměl jen několik vět anglicky. Když Nathan roku 1836 umíral, byl nejbohatším mužem Británie, jedním z nejmajetnějších lidí světa a noviny o něm psaly jako o nejvýznamnějším finančníkovi první půle 19. století.

Devízami jedenadvacetiletého mladíka po příchodu do Británie, kde začal nejprve odstraňovat drahé prostředníky v rodinném obchodu s textilem, byly tvrdá práce, dobrá pověst, neomylný nos v rozhodování a důvěryhodnost u partnerů. Rychle zabodoval okamžitými platbami za dodávky zboží v hotovosti. Nathan, jemuž stejně jako otci chybělo formální vzdělání a od dětství ho zasvěcovali jen do byznysu, žil především prací. Obchod je mým potěšením, říkával. A cestou ke štěstí.

Z Manchesteru už brzy vystrkoval drápky do Londýna, kde mu později přišla velmi vhod finanční injekce od Viléma I. Už před ní však založil obchodní banku NM Rothschild a navazoval kontakty s vládou. K pověsti spolehlivého finančníka mu u ní pomohla riskantní operace, při níž Nathan roku 1808 zásoboval lokální měnou anglické jednotky ve Španělsku. Velel jim Arthur Wellesley, pozdější lord Wellington. Nathan záhy patřil k hlavním hráčům mezi bankami londýnské City. Žádná z nich nepůjčila v letech 1815 až 1859 tolik peněz britské vládě jako dům Rothschildů.

Zvláštní roli v rozmnožování rodinného jmění hrála sňatková politika. I když svou ženu celý život miloval, stály za výběrem Nathanovy nevěsty jistojistě i jiné pohnutky. Jeho manželkou se stala Hannah, dcera jednoho z nejvlivnějších anglických bankéřů Leviho Cohena. Nepsaným zákonem Rothschildů se stalo uzavírání sňatků mezi bratranci a sestřenicemi prvního a druhého stupně.

V byznysu se rodina pilně stýkala se všemi konfesemi, ale v soukromí se omezovala až na výjimky toliko na židy. Ze sedmi dětí Nathana a Hannah si šest vzalo příbuzné, jen jedna dcera se přes odpor rodiny sezdala s křesťanem. Ač patřil k přední britské šlechtě, Rothschildovi „černou ovci“ na deset let zavrhli.

Vítkovice sebral Hitler

Z Nathanových bratrů, kteří vedli kromě Frankfurtu a Londýna rodinný byznys v Paříži, Neapoli a ve Vídni, pilně kooperovali, získávali strategické informace a upláceli klíčové lidi, se skvěle vedlo i Salomonu Mayerovi. Stejně jako ostatní Rothschildové vydělával začátkem devatenáctého století slušně na kreditech pro vlády a šlechtice oslabené a zadlužené válkami.

Roku 1820 udělal terno financováním rakouské státní loterie. Vzhledem k tomu, že židé byli v rakouském mocnářství vystaveni řadě ústrků a nesměli vlastnit pozemky, obsadil Salomon ve Vídni každičký pokoj v předním hotelu Römischer Kaiser. Učinil z něj sídlo firmy SM von Rothschild. Až roku 1843 získal za zásluhy čestné občanství a jako jediný mezi souvěrci mohl kupovat nemovitosti a půdu. Během krátké doby se stal jedním z největších držitelů pozemků mocnářství.

Mezi jeho prvními nákupy byly Šilheřovice v dnešní České republice. Třebaže Čechy, Morava a Slezsko nepatřily zprvu pro Rothschildy k podnikatelským oblastem číslo jedna, měli o ně přirozený zájem. Nathan Mayer z Londýna poslal syny, jimž dopřál na rozdíl od sebe skvělé vzdělání, na studijní cestu po Evropě, při níž dleli delší dobu v Praze a ve Vídni.

Když Rothschildové začali více investovat do industrializace a vzpláli pro těžbu nerostů, ropu, energetiku a budování železnic, postavil se Salomon mimo jiné do čela konsorcia stavějícího dráhu z Haliče do Vídně; první úsek z rakouské metropole do Brna byl slavnostně otevřen roku 1839.

Rothschildové financovali první železnici ve Francii. Přítomnost ve střední Evropě posílila dynastie červeného štítu bankami, koncesí na těžbu slezského uhlí a v roce 1842 koupí vítkovických železáren, jež rozšířila a modernizovala.

O zhruba století později, při anšlusu Rakouska, zatklo Louise von Rothschilda gestapo a jako výkupné žádalo Vítkovice. Když ho v červnu roku 1939 nacisté propustili, měli železárny ve svých rukou. Arizovány v Rakousku byly banky i jiný majetek Rothschildů. Podobný scénář následoval později ve Francii.

První židovský lord

Ještě dlouho předtím, než na Rothschildovy přišly horší časy, rostla jejich společenská prestiž a prolamovali bariéry konvencí. Pomáhala tomu i jejich rozsáhlá charitativní činnost a sponzorství. Lionel Rothschild byl první žid židovské víry, jehož zvolili do anglického parlamentu (1847), a Nathaniel Rothschild se stal prvním židovským lordem v historii Anglie (1885). Do té doby se královna Viktorie povyšování židů mezi vysokou šlechtu houževnatě bránila.

Už před nástupem nacismu byla pro Rothschildy důležitým zvratem první světová válka, kdy v Anglii postupně zemřeli tři bratři. Dům v Londýně zůstal jen matným odleskem bývalé velikosti. Ani podnik ve Vídni se nikomu z rodiny nechtělo po roce 1945 oživovat. Část Rothschildů odešla za druhé války do USA a zůstala tam. Zvláštní kapitolou je se svými proslulými vinicemi francouzská větev, jejíž banku však zestátnil roku 1981 prezident Mitterrand; pro legendární famílii druhá „morová rána“ po führerovi. Dnešní Rothschildové už nejsou financiéry knížat a států, ale působí po světě jako poradci vlád, podniků a soukromníků, fúzují, privatizují, spravují majetky. Mýtus jejich jména stále žije.

(Týden)