Leden 2007

Galileo míří do kosmu

Tomáš Přibyl

Evropa chce mít do roku 2010 vlastní síť navigačních družic. Zjistit při pohybu ve městě nebo v lese, kde se právě nacházím, dozvědět se, kolik kilometrů ujel vůz po dálnici, najít nejkratší trasu k cíli – to vše dnes není problém. Nic podobného by ale nebylo možné bez zdánlivé maličkosti: sítě navigačních družic, které krouží kolem planety a nepřetržitě vysílají signál, pomocí něhož lze velmi přesně určit polohu na zemském povrchu. Prozatím existují dvě soustavy satelitů, které to umožňují; americký systém GPS a ruský GLONASS, který ovšem zdaleka nepokrývá celý svět. Brzy se k nim má připojit evropský systém Galileo.

Ještě nedávno se zdálo, že se Evropa na něco tak náročného nezmůže. Počátkem roku 2002 se systém Galileo nacházel ve stadiu klinické smrti. Evropské země nemohly najít jednotnou řeč, chyběly finanční prostředky, Spojené státy se k projektu stavěly odmítavě. Dnes je ale situace úplně jiná: evropské satelity nakonec kolem Země obíhat budou.

Nápad vytvořit protiváhu americkému GPS (Global Positioning System) se objevil už počátkem devadesátých let. Důvod byl prostý: přesnost GPS je v závislosti na podmínkách zhruba čtyři až dvacet metrů, nicméně americká armáda, která systém provozuje, do něj pro civilní uživatele záměrně vnášela odchylku Selective Availability (selektivní dostupnost), která činila až sto metrů. Některým aplikacím nabízel GPS dostatečnou přesnost i s tímto záměrným zkreslením, pro mnoho jiných se ale nehodil.

Evropské země se proto začaly zaobírat myšlenkou vytvořit vlastní, dokonalejší systém, který by nebyl pod kontrolou armády a který by fungoval na ryze komerční bázi. Maximální přesnost Galilea by se i bez použití doplňujících prostředků (třeba pozemních zpřesňujících vysílačů) měla pohybovat kolem deseti centimetrů. To absolutně postačuje třeba pro orientaci nevidomých ve městě. Naopak s GPS nevidomí rozhodně nevystačí.

Smělý plán začal ale záhy upadat do klasických evropských problémů: různé země měly různou představu o fungování systému, o svém zapojení, financování a podobně. Situace se paradoxně ještě zhoršila v květnu 2000, kdy americká armáda odstranila záměrnou odchylku, takže GPS se zpřesnil. Navíc po 11. září 2001 začaly Spojené státy Evropu nutit, aby se Galilea vzdala; nezávislý komerční systém by totiž omezil schopnost americké armády ovlivňovat dostupnost přesné navigace. Američanům vadilo, že do vysílání evropských družic nepůjde zkreslující odchylku vnést. Ta by třeba v případě války znemožnila nepříteli využívat systém například pro navádění střel (signál Galilea bude pouze možné lokálně rušit). Zdálo se, že americký tlak bude posledním hřebíčkem do rakve projektu.

Fénix vstává z popela

Americké námitky se však ukázaly jako kontraproduktivní. Evropa si uvědomila význam tohoto systému a jeho ohromné ekonomické možnosti. Galileo vstal z popela jako bájný pták fénix.

Už dnes představuje roční trh s družicovou navigací obrat v řádu miliard eur. A nezadržitelně roste. Galieo nabídne nové možnosti, zvláště při pohybu v husté městské zástavbě, kde má GPS svá omezení. Trh pak bude ještě lukrativnější. Střízlivé odhady hovoří o tom, že kolem roku 2020 dosáhne celosvětový objem obchodu s hardwarem souvisejícím s družicovou navigací zhruba 25 miliard eur. Je to skutečně závratná částka, uvědomíme-li si, že celosvětový roční obrat ve službách bude jen zhruba dvojnásobný.

V Evropě také díky systému Galileo vznikne 140 tisíc nových pracovních míst. Nebudou to místa dotovaná; některé hlasy srovnávají Galilea s evropskou zemědělskou politikou, je to ale srovnání zcela mylné. Pracovní místa vzniknou v nedotovaném soukromém sektoru.

A tak zatímco počátkem roku 2002 by na Galilea nikdo nevsadil zlámanou grešli, na konci téhož roku vyvstal přesně opačný problém. Projekt byl přefinancovaný, ekonomicky silné země přislíbily více peněz, než bylo plánováno. Se stejnou zarputilostí, s jakou nejprve na systém nechtěly věnovat prostředky, nyní odmítaly své příspěvky snížit – přesně podle hesla „kdo platí, ten rozhoduje“.

Spory ohledně financování se ostatně táhnou dodnes. Jde například o to, jak se na budování Galilea bude podílet soukromý sektor, který na jeho provozu vydělá nejvíce. Evropská komise prosazuje, aby rostoucí náklady projektu nesly především soukromé firmy. Jasno ale není ani ohledně podílu jednotlivých států. Kvůli těmto sporům se zatím neví, jakou částkou členské země Unie do rozpočtu přispějí. Vyčíslen tedy dosud nebyl ani český podíl.

Čína by ráda družice

Od Země se Galileo odpoutal loni v prosinci, kdy do vesmíru odstartovala první experimentální družice. Kromě testování technologie měla jeden ryze prozaický úkol: svým vysíláním „zablokovat“ frekvence vyhrazené právě pro Galilea. Kdyby nebyly do června 2006 využity, Mezinárodní telekomunikační unie ITU by je mohla přidělit jiným zájemcům.

Druhá experimentální družice by se měla na oběžnou dráhu vydat někdy v první polovině příštího roku. Do konce roku 2010 by se pak dle původního plánu mělo v kosmu ocitnout všech 30 operačních satelitů zajišťujících provoz celého systému. Kvůli různým nejasnostem (zvláště sporu o roli soukromého sektoru při financování) se ale termín nejspíš nepodaří dodržet.

O významu Galilea svědčí i fakt, že už dávno není jen čistě evropskou záležitostí. V září 2003 se k němu připojila Čína, která slíbila do systému investovat zhruba jednu dvacetinu předpokládaných nákladů. Postupně se přidávaly další země: Izrael, Indie, Maroko, Saúdská Arábie a Jižní Korea.

Čína a Indie dnes ovšem zvažují vystoupení z tohoto svazku. Indii se prý nechce sdílet citlivá ekonomická a bezpečnostní data s ostatními státy (je ale možné, že to je pouze rétorika, pomocí níž se Indie snaží licitovat a zajistit si co nejlepší podmínky). Důvod ochladnutí Číny je jiný: rodící se velmoc začala hovořit o tom, že chce vybudovat vlastní navigační systém. To by ji sice krátkodobě vyšlo mnohem dráž, ale dlouhodobě by se jí to ekonomicky vyplatilo. Vezmeme-li v úvahu, že během třiceti let má být nejlidnatější země světa zároveň i ekonomicky nejsilnější, nelze se její snaze o soběstačnost a udávání tónu divit.

Pro Česko je podstatné, že v průběhu prosince má být rozhodnuto o tom, kde bude sídlit Evropský úřad pro dohled nad globálními navigačními systémy. Nepůjde o řídící středisko systému Galileo, jak se občas můžeme dočíst v médiích; bude to úřad pověřený správou veřejného zájmu ve vztahu k družicovým navigačním systémům. Jedním z kandidátů je i Praha.

S přesností na centimetry

Civilní navigační systém Galileo nabídne uživatelům jasná pravidla hry: provozovatel bude moci signál vypnout nebo omezit pouze za jasně definovaných podmínek (třeba kvůli hrozbě vážného teroristického útoku). Větší počet družic, než má americký GPS, zajistí vyšší přesnost Galilea; běžný uživatel zdarma určí svoji polohu zhruba s přesností 1 m, ten, kdo bude ochoten za službu platit, dosáhne přesnosti až 10 cm. Galileo pokryje signálem i severní a jižní oblasti zeměkoule, kde je GPS hůře dostupný (trpí tím zejména severní Evropa). Satelity Galilea mají obíhat ve střední výšce 23 220 km nad zemským povrchem.

(Respekt, www.respekt.cz)