Leden 2007

Montovny nás nezachrání

Jiří Sobota

S Jaroslavem Mílem o tom, jak zachovat boom v Česku. Ing. Jaroslav Míl, MBA (48 let) je od dubna 2004 prezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Je vyučený elektrikář, absolvent Elektrotechnické fakulty ČVUT a má diplom i z jaderné energetiky. Titul MBA získal v roce 1998 na britské Sheffield Hallam University. Byl předsedou představenstva a generálním ředitelem Elektráren Opatovice a později nejvyšším šéfem elektrárenské společnosti ČEZ. Jaroslav Míl je ženatý, má syna a dceru.

Když se podíváme z okna, máme před sebou město, které zažívá boom, jaký tady nikdo nepamatuje. Co na vývoji po vstupu země do EU vám působí radost?

To, že její hospodářství zatím funguje bez ohledu na to, jakou máme či nemáme vládu. Jenže země, aby pojistila prosperitu, musí v době růstu vytvořit podmínky pro to, aby se nastartoval ještě větší růst nebo udržitelnější růst na další období. A my jsme to neudělali.

Co přesně jsme neudělali?

Všude se mluví o podpoře výzkumu, vývoje, o inovacích, zahraničních pobídkách. A co děláme my? Přitáhneme zahraničními pobídkami manufakturu, výrobnu a automobilku. Ta má navíc ohromnou spotřebu energie, což povede k plýtvání zdroji.

Co jsme mohli udělat místo toho?

Třeba vybrat mýtný systém, který je postaven ne na zastaralé, ale na nové satelitní technologii. Místo podílu českých firem na dodávkách železa pro mýtné brány jsme mohli mít podíl na vývoji a provozu softwaru. Ale postavili jsme si kovové brány. Takže v krátkosti: místo abychom přitáhli technologii, na kterou můžeme napojit výzkum, vývoj, vysoké školy a nějaký inovační program, přitáhneme technologii, která je jen o oceli a betonování.

Na čem tedy stojí náš ekonomický růst?

Především na průmyslové a stavební výrobě. Z hlediska průmyslu pak z největší části na automobilovém průmyslu, dále je to strojírenství, částečně elektrotechnická výroba – víte, že 40 % počítačů v Evropě je z České republiky?

Nakolik je taková struktura udržitelná?

Existuje vize, že Česká republika má stát na službách – ale na jakých službách? Budeme finančním centrem světa? Vždyť je to hloupost, po 200 letech nepřesunete finanční centrum z Londýna, ani ze Švýcarska. Budeme stát na turistickém ruchu? Na to nemáme velehory ani moře, a hlavně pořádnou infrastrukturu. Republika musí stát na průmyslu i dál. Beru, když se k tomu přidají další služby typu obsluha informačních center a sítí pro půl Evropy, jak to budovala IBM v Brně. Ale tím neuživíte deset milionů lidí.

Na jakém typu průmyslu má stát?

Dobrá je automobilka, když k ní máte vývojové výzkumné centrum, ale to má jen Škodovka. To ostatní jsou montovny. Když se zavřou, umístíte tam cokoli jiného. A že se uzavřou, když se nebude dařit, je bez diskuse.

Kdy se to zavře?

České země mají z hlediska dopravy a zásobování výhodu logistického centra uprostřed Evropy a stále je tu výroba výrazně kvalitnější než na Ukrajině nebo v Rusku. Jenže když jsme před 25 lety viděli první korejské auto, všichni říkali: Tohle přece nebudu kupovat. A podívejte se, kde jsou korejská auta z hlediska kvality a parametrů. A Čína udělá to samé. S jejich komunistickým systémem můžete všechno řídit, 10 000 technických inženýrů nasadíte na výzkum a vývoj technologií čehokoli. Kde by Evropa vzala i jen tisíc inženýrů technického směru, kterým by mohla říci: Hoši, soustředíte se jen na XY! A to nemluvím o stále málo vnímaném a možná podstatně větším potenciálu Indie.

Jak by Česko mělo vypadat za 20–30 let?

Já bych rád, kdyby bylo energeticky výrazně méně náročné, kdyby byla země napojena na evropskou dopravní infrastrukturu a přilákala do republiky skutečně výzkumné vývojové kapacity z celé zeměkoule. Proč by to nešlo? Evropa je zajímavá, je tu hezčí život než v jihovýchodní Asii. A tahle země je otevřená, vzpomeňte si na první republiku, kdy jsme byli schopni sem přivést spoustu lidí. Je tady ohromný růst v oblasti realit, může sem přijít 50, 100, 200 tisíc cizinců... Měli jsme ale už dávno vytvořit program zelených karet, přivést 10–20 tisíc zahraničních studentů ročně. I kdybychom to měli zaplatit z rozpočtu, pořád je to lepší než ostatní nesmysly, které platíme, třeba porodné. A kromě toho jsme měli mít velký program, který by umožnil příchod 5-10 000 kvalifikovaných lidí ročně z kulturně příbuzných zemí – řemeslníky počínaje a profesory konče.

Co tu budou dělat?

Firmy typu Siemens, automobilky apod. hledají lidi do konstrukce, do vývoje. Firmy vyvíjející software dnes zaměstnávají experty z poloviny zeměkoule, dávají jim evropské platy a shánějí je všude možně. V Čechách jich reálně není dost.

Z nezaměstnaného horníka neuděláte výzkumníka.

Tomu rozumím, ale pak musím vytvořit takové celospolečenské prostředí, aby to tady za dvě tři generace vypadalo jinak. To nezměním, když budu preferovat montovny typu Hyundai.

Jak to změníte?

Nemusíme hned předělávat horníka, ale vycházejme z toho, že tito lidé jsou zvyklí pracovat. Jde o to, aby víc spoléhali na sebe, a ne na stát. Je potřeba vytvořit prostor, aby se nebáli začít. Není nutno dávat, ale motivovat. Například když všichni živnostníci v ČR budou mít příští dva roky daňové prázdniny. Lidi začnou sami dělat a už jen tak pro nic za nic nepřestanou. A na severní Moravě, protože to jsou místní lidé, se nikam se svým podnikáním na rozdíl od Hyundai neodstěhují. Celkově chci jen zdůraznit toto: musíme stát na průmyslu, ten průmysl musí být s vyšší mírou přidané hodnoty a s větší mírou intelektuální práce, a jestli se k tomu přidají další služby, pánbů zaplať.

Co budou potřebovat mladí lidé, aby uspěli ve společnosti, kterou líčíte?

Budou muset být ohromně flexibilní, komunikativní, nebát se změn. Budou muset být schopni se trvale učit, budou potřebovat kvalitní vzdělání, perfektně znát víc než dva jazyky. Ale to, co se naučíte ve 30 letech, vám v padesáti už dávno na přežití do důchodu nestačí. Z toho možná pramení celková frustrace a obavy ze změn.

Jaké vzdělání budou potřebovat?

Nejmenší počet nezaměstnaných je v technických oborech. Kdybych se znovu narodil a měl si vybrat obor, viděl bych největší budoucnost v dopravě, v logistice. A chemie! To je obor, na kterém stojí desítky dalších.

Proč lidé u nás nemají zájem o technické vysoké školy?

Není to zase tak strašné.

Sám si na to všude stěžujete.

My si stěžujeme především na to, že stát nevytvořil systém, který by lidi přirozenou cestou motivoval studovat takový obor, který nevytváří další nezaměstnané. Začal bych školným. Buď by mělo být různě vysoké, nebo všude stejné, ale státní podpora by automaticky šla na technické školy, aby byly k světu. My jsme tu vytvořili atmosféru, v níž vypadá řemeslník jako neúspěšný člověk – to je přece tragický pohled na svět! Já znalostní společnost vnímám tak, že mají všichni nějaké dovednosti, ne že tu bude každý profesorem.

Preferujete také učňovské školství. Jakou budoucnost mají ve vzdělanostní společnosti lidé, kteří prošli učňovským školstvím?

Učňovské a střední odborné školy jsou základem pro technické vysoké školy. Lidé, kteří jimi prošli, mají řemeslo. K čemu vám je, když budeme všichni daňovými poradci anebo experty v logistice, a přitom nebudeme umět postavit barák?

Jenže mezi absolventy učilišť je největší nezaměstnanost. A i ty domy dnes umějí postavit Ukrajinci mnohem levněji. Nemají se učit něco jiného, s čím budou schopni konkurovat? Záleží na učilišti. Ale neznám vyučeného člověka, který by nebyl schopen sehnat práci. A ještě se vás zeptám, vy znáte truhláře, zámečníka, kvalitního malíře, pokladače dlaždiček či instalatéra, na kterého nemusíte čekat týdny nebo i měsíce? Mimochodem i ten Ukrajinec se bez našeho řemeslníka neobejde.

Stěžujete si na nedostatek lidí s technickým vzděláním. Vedete svaz bohatých a vlivných podnikatelů. Proč s tím nic neděláte?

Ale my s tím leccos děláme. Například krok po kroku prosazujeme změny v Radě pro výzkum a vývoj, což je poradní orgán vlády. Snažíme se prosadit, aby se podnikům vyplatilo mít učňovské školství, protože to je skutečně základ. Některé podniky zakládají nebo výrazně spolufinancují vysoké školy. Je to dlouhodobý proces, společenskou atmosféru nezměníte za rok. Snažíme se také všechny přesvědčit, že rušit maturity z matematiky je neštěstí do budoucna, ale vysvětlujte to v parlamentu a ve vládě, kde polovina lidí tu matematiku neměla, neznala, nezajímala je. Jsou tam k naší smůle i lidé, kteří žádným průmyslem nebo normálním životem, tím myslím životem „bez šibalství“, neprošli.

Jedním z bodů programu vašeho svazu bylo snížení nadměrné vstřícnosti vůči Evropské unii. Co je pro vás EU?

Unie by měla být ekonomickým prostorem pro život lidí, ale dnes je reprezentována supervýkonným bruselským aparátem a funguje více méně na systému koňského handlu, soutěžích státní správy, nikoli podniků. Ale pokud nebudeme kompetentní v boji o peníze v Bruselu, je to naše chyba.

Takže EU je v podstatě bojištěm o peníze?

V podstatě téměř ano.

Co sdílené hodnoty, společné zájmy ve světě, společná ochrana životního prostředí, předcházení konfliktům, jichž byla Evropa dříve plná, společná pozice vůči dalším mocnostem? To není nic?

Určitě je. Šedesát let v míru není málo. Ale z některých vizí se stávají pouhé proklamace. To je i jeden z důvodů, proč je EU tak zpochybňována. Dám vám příklad z energetiky. Jednání s Ruskem ukazují, že i když má EU všechny trumfy v rukou, prohrává v důsledku vlastní neschopnosti. Za 10 let to budou Rusové, kdo bude mít při jednáních o primárních zdrojích surovin pro Evropu všechny trumfy. Jiný příklad: výsledkem nové chemické legislativy bude odchod řady podniků do Indie a jihovýchodní Asie, zvýšení nezaměstnanosti v EU a snížení konkurenceschopnosti v klíčovém odvětví. Za 20 let bude mimo Evropu i vývoj a výzkum v chemii. Nebo si vezměte proklamace o ochraně životního prostředí. Po deseti letech slibů, jak EU sníží emise CO2, je výsledek nikoli minus 10 %, ale méně než 1 %. Řešení – ještě větší sliby na dalších 10 let. Nepřipomíná vám to něco? To jsou ty zdroje menší popularity a důvěry v proklamované ideály.

U nás i jinde bývá EU líčena jako nepřítel, jako někdo, kdo jen v něčem omezuje...

To je vychytralost těch, kteří ji tak prezentují. EU se musí vrátit ke kořenům svého vzniku. Nic lepšího tu zatím není. Ale to není důvod se vším bezvýhradně souhlasit.

Ale tak ji taky prezentujete vy, když vystoupíte s programem, podle něhož máme svou vstřícnost k EU ztlumit.

Ne, ne! Já se stavím proti tomu, že český úředník umí být papežštější než papež. A mluvím o tom, že bychom měli být schopni obhajovat naše zájmy a neustoupit, jako jsme to udělali nedávno třeba v případě směrnice o službách, kdy jsme přistoupili na kompromis, který členským zemím umožňuje zachovat omezení v poskytování služeb přes hranice. Je to pro nás méně výhodné než původní návrh Evropské komise.

My se chováme, jak se nám to hodí. Třeba nerespektujeme konvergenční kritéria nutná k přechodu na euro. To nezní jako přehnaná vstřícnost k EU.

To je přece nekompetentnost vlády, hospodařit v době růstu s takovými dluhy. Kdybyste takhle fungoval vy, zbankrotujete. Na jednání tripartity o rozpočtu tato vláda řekla, že půjde cestou škrtů, když tu myšlenku podpoří také odbory. A odbory se postavily proti.

Jak může fungovat společenství 25 členů v EU, když bude říkat: než kompromis, raději nic? Na čem se dohodne?

Bude platit, co dosud. Je to lepší než žít s kompromisem, který, jako v případě právě směrnice o službách, znevěrohodňuje celou myšlenku EU. Tou je podle mne volný pohyb osob, kapitálu, zboží a služeb. Kompromisní zákon tuto vizi nenaplňuje.

Vy se nebojíte otevřít pracovní trh Bulharsku a Rumunsku?

Jestliže jsme prosazovali, aby se ostatní otevřeli nám, tak se musíme my otevřít jiným. Tak to prostě je a je naší chybou, že jsme sem nejkvalifikovanější lidi z těch zemí už dávno nepřivedli. Nemůžete chtít globalizaci s jejími výhodami – snadným cestováním, perfektními službami, otevřeností – a zároveň říkat, že si budeme chránit své jistoty.

Netěží z globalizace jenom úzká skupina, která je nejschopnější?

V každé společnosti je část lidí, která těží na úkor druhých, a představa, že to bude jinak, je iluzí. Jenže když společnost uzavřete, nebude se rozvíjet. Souhlasím přitom s názorem, že otvírat se světu musíme v tempu, které lidé stihnou zažít. Globální propojení, míšení kultur a podobně předpokládá ohromnou toleranci.

Dobře, ale jak se lidi v montovnách ubrání před lidmi z Rumunska a Bulharska?

Oni se neubrání. Ale my ty montovny vůbec nemáme mít.

Jenže už je máme.

Musíme se soustředit na to, abychom přivedli technologie a rozvoj do oborů, kde pro investora není tak jednoduché odejít. Takže nepřivádět sem investory, kteří postaví montovnu, vědí, že to je na deset, dvacet let, vláda jim dá nějaké garance a naše zákony je tudíž moc nezajímají. Potřebujeme investory, kteří tady rozvinou sofistikovaný byznys, jehož se zákony – třeba v oblasti sociální, penzijní, zdravotní – mohou výrazně dotknout. Jenže k dlouhodobým investicím musíte zajistit právní rámec a právní společnost. A co můžete očekávat v zemi, která schválí těsně před volbami 40–50 zákonů, které nikdo nečte, kterým nikdo nerozumí a jsou absolutně mimo mísu? Jako třeba pracovněprávní legislativa, zejména nový zákoník práce, zákon o nemocenském pojištění, zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců nebo zákon o bezpečnosti práce.

Jaký typ investorů by byl pro nás nejlepší?

Mohlo by jít o softwarové firmy, výzkumná centra v oblasti chemie, rozvojová centra v oblasti průmyslu, pokusil bych se sem přitáhnout evropské, světové výzkumníky. Jedna velká chiméra, která tady panuje, spočívá v představě, že se naše firmy nebo výzkumné ústavy budou zcela zásadně podílet na nějakých výzkumných inovačních projektech v EU. Nebudou, protože nemají dostatek finančních prostředků na spolufinancování. Mohou ale vytvořit prostředí pro to, aby se sem přestěhovalo 20–30–60 schopných vědců.

Ještě jednu věc: co si myslíte o globálním oteplování?

Za sebe řeknu, že tomu tak docela nevěřím. Ale kdyby jedna jediná studie tvrdila, že tomu tak skutečně je, je to důvod, aby se přijímala opatření ke snížení emisí skleníkových plynů. To je poučení z jaderné energetiky...

Proto prosazujete zvýšený počet povolenek emisí CO2 pro Českou republiku?

Osobně se domnívám, že jestli něco bude škodit životnímu prostředí, tak je to naprosto nesmyslný systém emisních povolenek. To je jen cesta k tomu, aby desítky lidí zbohatly. Nejde tu o životní prostředí, ale o finanční toky pod kouzelnou záminkou životního prostředí.

Co když systém povolenek nefunguje proto, že je jich vydáno příliš mnoho? Kdybychom jich dostali méně, zvedly by se náklady na špinavou výrobu.

Tak tu výrobu převedete jinam a budete znečišťovat dál, protože se ke Kjótskému protokolu spousta zemí nepřidala. Chcete-li něco změnit, můžete změnit normy. Dám vám jednoduchý příklad: myslíte si, že emisními povolenkami donutíte svět, aby používal diesely plnící normu Euro 4? Toho dosáhnete jedině tak, že řeknete: od roku 2010 nesmí vyjet nové auto, které nebude splňovat normu omezující emise. Dnes je celosvětově největším znečišťovatelem doprava, jenže každý řidič je volič, a to je vlivná lobbistická skupina! Nenajdete politika, který bude ochoten to jít řešit.

Kdyby EU zavedla přísné emisní normy, tak je podpoříte?

Já ano, zcela určitě. Za sebe jako Jaroslava Míla říkám, že ano.

A váš svaz?

Dobrá otázka. Chtělo by to čas na vysvětlování. Muselo by se to týkat nejen ČR, ale celkově bych tu odvahu měl.

Proč jste přesvědčovali vládu, aby co největší část evropských peněz nasměrovala do výstavby dopravní infrastruktury?

Vysvětlím to: na tzv. měkké projekty, financované ze sociálního fondu EU, určeného pro rozvoj lidských zdrojů, vyčerpala k červnu 2006 republika pouze 12 %. Pokud peníze nevyčerpáme, propadnou. A já je chci využít ze 100 %. Peníze na lidské zdroje dejme z našeho rozpočtu, kde jsou na čerpání jednodušší pravidla, a tedy nižší náklady. Evropské peníze se nejefektivněji využijí na rozvoj velkých projektů infrastruktury. Když budu mít v letech 2007–2013 deset projektů, každý po 50 miliardách na těch sedm let, tak je to z hlediska schvalování mnohem snazší, než když mám tři tisíce drobných vzdělávacích projektů.

Takže až těch 700 miliard Českem proteče, společnost žádný krok směrem ke vzdělanosti neudělá, ale bude mít nové silnice?

Udělá, protože nám zůstane dost prostředků na to, abychom efektivní programy ve výzkumu a vývoji, školství a vzdělání mohli financovat sami ze státního rozpočtu.

(Respekt, www.respekt.cz)