Leden 2007

Tahouni a černí pasažéři

Jiří Sobota

Nadějné zprávy o odvážných skutcích, které se vyplatí. Globální změna klimatu způsobuje deprese. Všem. Narůstající část lidstva, která by jí chtěla zabránit, se hroutí nad marností jakýchkoli pokusů zastavit roztočenou spirálu vedoucí k záplavám, hurikánům, vlnám veder, obdobím sucha a bůhvíčemu jinému. Ztenčující se skupina, jež existenci lidského vlivu na počasí jednoduše odmítá uvěřit, zase propadá pocitům marnosti při pohledu na další a další vědecké zprávy, novinové články a byrokratická opatření, jimiž jim „ekologisté“ a jiní pomatenci otravují život. Střet obou skupin se přitvrzuje a proměňuje. Tady jsou tři pozoruhodné zprávy z minulého týdne:

Zpráva číslo jedna: největším trhákem na pařížské burze se minulý týden stalo zahájení obchodování s akciemi pobočky francouzského energetického gigantu EdF. Pobočka se jmenuje EdF Energies Nouvelles a jak název napovídá, soustřeďuje se na obnovitelné zdroje energie. Britský the Financial Times dává najevo, že nástup takových firem může proměnit byznys podobně jako počítačové a internetové firmy v 90. letech. Jako symbol francouzského nadšení pro věc uvádí plány pařížské radnice, jež zamýšlí vybudovat v obchodní čtvrti La Defence zbrusu nový mrakodrap s větrnou elektrárnou přímo na střeše.

Zpráva číslo dvě: americký Nejvyšší soud se ve středu začal zabývat žalobou dvanácti amerických států a tří měst doprovázených kohortou zájmových skupin a nevládních organizací proti Bushově federální vládě. Navrhovatelé si stěžují, že vládní Agentura pro životní prostředí neplní své povinnosti, když v rozporu se zákonem o čistém ovzduší odmítá regulovat množství zplodin CO2 z výfukových plynů. Soud vynese rozsudek pravděpodobně někdy počátkem příštího léta a musí se do té doby rozhodnout, zda je vůbec CO2 podle platného zákona znečišťující látkou a zda je možné prokázat přímé škody způsobené jejím vypouštěním do atmosféry. Rozsudek může vytvořit precedens nebo alespoň popohnat americký Kongres čerstvě ovládnutý demokraty, aby přijal nový, přísnější zákon.

Zpráva číslo tři: Evropská komise nepřistoupila na požadavky členských zemí a tvrdě seškrtala množství povolenek CO2, o něž tyto země žádaly. Čísla šla dolů radikálně, v průměru asi o sedm procent, ale některým zemím Komise jejich původní návrh srazila o více než polovinu. Pro bojovníky proti oteplování to bylo milé překvapení a paprsek naděje – evropský systém obchodování se zplodinami je nejrozsáhlejší na světě a byť sám o sobě nepředstavuje řešení problému, Evropská komise vyslala svým tvrdým přístupem srozumitelný signál, že to s omezováním produkce skleníkových plynů myslí vážně.

Hrozba soudů

Západní svět se zjevně rozdělil na dvě skupiny. Nejde o čisté Mirky Dušíny se zdravým životním stylem a zlé špindíry ženoucí planetu do záhuby. Špindíry jsme v tuto chvíli samozřejmě všichni. A všichni máme důvod propadat depresím. Jenže někteří to podle všeho nedělají. Evropa a Amerika se rozdělila na tahouny a černé pasažéry. Ti první vnímají oteplování planety (které jsme sami způsobili) jako výzvu: vymýšlejí nové technologie, zakládají firmy na jejich výrobu. Podávají žaloby a regulují vypouštění skleníkových plynů. Nejsou nezištní – nové technologie se dosti pravděpodobně ukážou jako obchodní hit příštích desetiletí. Bruselští politikové se pokouší urvat další kousek moci na národních vládách. Obchodníci s povolenkami si chtějí namastit kapsu a není v jejich zájmu, aby se trh kvůli nadměrnému počtu povolenek zhroutil.

Černí pasažéři jsou ti pasivní, rezignovaní nebo cyničtí. Před hrozbou strkají hlavu do písku. Nechce se jim nic měnit. Nebo jim současný stav více než vyhovuje. A pak razí teorii, když s tím sami nic nenaděláme, aspoň na tom vyděláme – třeba když prodáme přebytečné povolenky, které jsme si díky nedomyšlenému systému obchodování „lišácky“ v Bruselu objednali. Nebo investujeme miliardy do hnědouhelných dolů s vědomím, že uhlí nelze odolat.

Dobrou zprávou je, že tahouni se stále odvážněji derou za volant. Za nimi se houfuje veřejné mínění. Podle průzkumů jsou dnes více než dvě třetiny lidí v Německu, Velké Británii, Španělsku, Itálii a Francii ochotny přijmout změny životního stylu, aby zabránili hrozbě změny klimatu.

Pro Západ je to šance. Může jít příkladem a získat zpět ochabující morální převahu. Může najít sjednocující vizi budoucnosti. Může přestat žít z podstaty a začít zase hledět směrem k budoucnosti.

Bylo by dobré, kdyby se na stranu tahounů přidalo také Česko. Pro začátek by stačilo, kdyby do Bruselu poslalo rozumný plán na alokaci povolenek. S jeho sestavením máme už téměř půl roku zpoždění, Evropská komise nám hrozí soudem a vláda se zatím netají odhodláním požádat o tak velký balík, že se Česko stane druhým největším evropským producentem CO2 na jednoho obyvatele.

(Respekt, www.respekt.cz)