Leden 2007

Velké zúčtování

Jaroslav Spurný

Řečeno s klasikem – jsou to paradoxy. Když před časem neznámí útočníci vystříleli na příbramského bosse Jaroslava Starku patnáct ran ze samopalu, seděl Radovan Krejčíř ve své luxusní černošické vile, František Mrázek a Tomáš Pitr vládli v Setuze a brousili si zuby na Unipetrol a Miroslav Provod si užíval podnikatelskou penzi na luxusním orlickém Vystrkově. Neuplynuly ani dva roky a z idyly nezbylo naprosto nic. Zatčení Starky symbolicky dovršilo konec vlivné skupiny někdejších veksláků, později společnými obchody pevně propojených podnikatelů, z nichž ani bohatství, ani kontakty na nejvyšší politiky nedokázaly smýt gangsterský odér.

Pitr a Provod dostali letos mnohaleté tresty vězení, Krejčíř se skrývá před policií na Seychelách, Mrázek byl v lednu zastřelen. A teď došlo i na Starku. Všechno jsou to lidé, kteří přišli k mnohamilionovému majetku hlavně v devadesátých letech, a především tunely prováděnými možná – či velmi pravděpodobně – i pomocí korupce politiků či policistů. Mlýny spravedlnosti melou pomalu, ale jistě, dalo by se tedy říci s pohledem na spoušť v jejich řadách. Ale ta spravedlnost je nějak rozpatlaná a zůstávají po ní spíš rozpaky.

Mrázka někdo prostě zastřelil. Pitr a Provod byli odsouzeni za sporný daňový podvod z první poloviny devadesátých let a do soukolí justice se dostali definitivně až poté, co rozzlobili své dosavadní vysoce postavené ochránce snahou urvat si pro sebe kus privatizovaného Unipetrolu, s nímž už ale vláda měla jiné (stejně podezřelé) plány. Krejčíře nechala policie upláchnout na Seychely a dnes ho na dálku znovu obviňuje z podvodů, které neuměla nebo nechtěla roky vyjasnit. A Starka je teď obviněn za spoluúčast na běžné gangsterské vraždě.

U všech by teď bylo na místě objasňovat i jiné věci. Jaké měli kontakty na politiky a policisty? Zda je platili, nebo se svými údajnými kontakty jen planě chlubili? Půjčil Krejčíř Grossovi oněch šedesát milionů? Proč najednou snaha policie dostat jej z ostrovů opadla? Jak to bylo s Pitrem a Mrázkem a jejich mejdany pro politiky? A co Starka a jeho kamarádi z příbramské radnice? Měli všichni spojky v policii? To vše mluví o slabosti či neochotě státu vyrovnat se se zločinem.

Korunu těmto pochybám nasazuje videokazeta o průběhu Starkova zatčení, kterou někdo z policie poskytl televizním stanicím. Samopalníci, helikoptéra, zakuklenci, ponížený „zločinec“ tváří na asfaltu. Opravdu je zde váha ochránců zákona tak slabá, že k zadržení jednoho neozbrojeného maloměstského kombinátora, doprovázeného jedním neozbrojeným hlídačem, potřebují speciální protiteroristickou jednotku? To se nezdá pravděpodobné. Ale jaký smysl pak ono dálniční divadlo a jeho následná televizní repríza vlastně měly? Možná chtěla policie ukázat dalším zločincům, čeho se mají bát, možná to byl vzkaz pro politiky – tohle je naše práce, gangsteři, nezabýváme se politikařením. V tuto chvíli můžeme zvenčí o záměrech režisérů této akce jen spekulovat. I kdyby však policie propašovala svůj hrdinský zátah na Jaroslava Starku do televize „jen“ se záměrem propagovat svou akčnost a zlepšit si veřejnou reputaci, podařil se jí pravý opak.

(Respekt, www.respekt.cz)