Leden 2007

Vavrek v temnotě české Mississippi

Marek Švehla

Některé příběhy se dají v novinách najít zastrčené až vzadu v regionálních přílohách, přesto o Česku L. P. 2006 vypovídají víc než celý kongres ODS. Toto je jeden z nich.

Pavel Trenze je brněnský strážník, kterému poslední červnový den parta výrostků zbila syna. Když se to pan Trenze dozvěděl, slíbil si, že násilníky najde. Příští den přišel do služby a začal po městě hledat lidi, kteří by odpovídali popisu. Při pojížďce autem narazil na Milana Vavreka, čtrnáctiletého školáka jedné z brněnských škol, který se právě radoval ze začínajících prázdnin. Trenze měl pocit, že se trefil. Spolu se svým parťákem naložili Milana do auta a zamířili do lesa za město.

Tam spustili akci, kterou znají možná tak diváci pozdně nočních filmů. Povalili chlapce na zem, začali do něj kopat a křičet, ať se přizná a vyklopí i jména svých kompliců. Jenže Milan nevěděl k čemu a kopance snášel. Trenze proto vytáhl pistoli, opřel ji ležícímu chlapci o čelo a naprázdno cvakal kohoutkem. Když ani to nepomohlo, namířil mu zblízka do očí, a pak zabořil hlaveň i do otevřené pusy. A opět chvíle čekání a cvaknutí uzávěru naprázdno. Opět bez „úspěchu“. Jednu chvíli se Milan pokoušel utéci, druhý policajt Pavel Kypr ho ale chytil, znova hodil na zem a týrání pokračovalo, dokud strážníci rezignovaně neodjeli.

Chlapec pak svůj zážitek popsal státní policii. Trenze a Kypr zapírali, důkazy proti nim ale byly přesvědčivé. Jednak Milanova DNA na Trenzeho pistoli a pak také záznam z policejní navigace, podle které auto strážníků opustilo okrsek a směřovalo do lesa, o němž chlapec vypovídal. Teď v listopadu proběhl s oběma brutálními policisty soud. Takže happy end? Ne tak docela. Přes prokázané mučení školáka odešli Trenze a Kypr od soudu jen s podmínečným trestem (plus pětiletý zákaz pracovat u policie a nosit zbraň), navíc nejen bez omluvy, ale i špetky lítosti a přiznání. K soudu naopak přišli s ubohou historkou o tom, jak požádali Milana, aby s nimi jel do lesa hledat peněženku, kterou tam ztratila manželka jednoho z policajtů.

Jaká je tady pointa? Žijeme ve státě, kde muži zákona, když nemohou najít skutečného viníka pouliční výtržnosti, seberou prostě nějaké dítě a bitím a psychickým týráním ho nutí k přiznání. No, a soud je za to ani nepošle do vězení. Nejeden rodič si zřejmě neumí přesně představit, že něco takového se může stát právě jeho dítěti. Co by pak dělal? Vzbouřil všechny své kamarády a udělal před soudem demonstraci? Bombardoval redakce novin a televizí? Zaktivoval všechny své kontakty na právníky, politiky, organizace na ochranu dětí, stěžoval si u mezinárodních institucí? Opravdu se to ale může stát komukoli z nás? Není to jisté. Milan Vavrek je brněnský Rom.

Už bylo mnohokrát řečeno, že Češi bohatnou, postupně modernizují stát, všestranně zlepšují svůj život a mílovými kroky se přibližují Západu, nadále se ale utápí v latentním rasismu vůči Romům. Teď nejde o drsné útoky skinheads, ale o to, nakolik je možné sebrat na ulici snědého kluka, bez důvodu ho v lese zkopat a hrozit mu zastřelením, navíc v policejní uniformě, aniž poté za to následoval odpovídající trest. A nakolik to pak běžnému čtenáři novin nepřipadá vlastně ani moc divné.

Dobře to znají třeba Američané ze svých příběhů, na nichž se problém latentního rasismu vykládá. V květnu 1955 reverend Georg Lee ze státu Mississippi jako první černoch v oblasti trval na tom, že půjde volit. Cestou z volební místnosti jej dojeli členové bílé „domobrany“ a zastřelili ho. Šerif pak místním reportérům tvrdil, že reverend Lee byl sukničkář a zastřelil ho asi „nějaký žárlivý negr“. Nikdo nebyl uvězněn a celostátní noviny ze Severu o případu, jehož kardinální důležitost si dnes uvědomuje celá Amerika, vůbec nepsaly. Američtí novináři se probudili až o rok později, kdy na Jihu zavraždili dva jižanští rasisté černého mladíka Emmetta Tilla kvůli tomu, že hvízdl na manželku jednoho z nich. Jenže Emmett byl ze Severu, z Chicaga, kde jeho matka uspořádala demonstrativní pohřeb. A rozbité tělo dítěte konečně hnulo ledy.

A jak jsou na tom česká média? Nejsme Amerika padesátých let, Romové se nestřílí, máme vlastní verze Leeů a Tillů. O případu Milana Veverka referovala regionální příloha MF Dnes. Její novinářka se pozastavuje nad „přísností“ trestu a klade soudci tuto otázku: To nezohledníte ani to, že jednomu z policistů skupinka Romů zbila syna, a on pak jednal pod vlivem emocí?

(Respekt, www.respekt.cz)