Leden 2007

Křesťanští demokraté si vybrali své nebe

Erik Tabery

Lidovci uvěřili, že jejich čas končí. Proto je zapotřebí najít do čela sekerníka, který proklestí cestu zpět. A Jiří Čunek si nabrousil nejlépe. Že lidová strana čeká na někoho rozhodného, čišelo z každého detailu. Členové byli bezradní i při organizaci sjezdu, který začal s velkým zpožděním, byl špatně organizován a ozvučen. V kuloárech se rovněž stále opakovalo: vždyť nás vlastně nikdo nechce – jedněm se nelíbí, že jsme konzervativní, druhým, že jsme křesťané, jiným, že moralizujeme. Ze všech koutů vykukovala rozjitřenost a pocit ztracenosti v tom rychlém světě, kde se nedaří najít místo. Ze zkušeností víme, že právě v takových chvílích se daří populistům.

O vítězi bylo jasno dopředu a nikdo o tom nepochyboval. Ostatně posuzováno na čistě technické rovině se není čemu divit: charismatem a schopností zaujmout čněl vsetínský starosta a senátor Jiří Čunek nad svými konkurenty opravdu vysoko. Jako jediný mluvil spatra, uměl gestikulovat i akcentovat. V projevu také prokázal cit pro líbivá gesta: když delegátům vyprávěl, jak se ho den před sjezdem ptala jeho malá dcerka, zda „má ty lidovce opravdu rád“, a jak on si přitom uvědomil, že to je opravdu důležitá otázka, nezůstalo v sále oko suché. O dalším směřování zdejší křesťanské demokracie ale neřekl Čunek nic podstatného – chci reformy a stabilní vládu. A to bylo přesně to, co delegáti chtěli slyšet. Nikoli reformátora strašícího změnou politického směru, programu či názvu, ale někoho, kdo se umí zalíbit a jednoduše mluvit. Proto Jiří Čunek získal 182 hlasů z 312.

Co to znamená

Co tedy sjezdový verdikt lidovců přinese zbytku země? Odpověď v tuto chvíli nelze nabídnout. Delegáti vybrali Česku potenciálního premiéra (tak by měl být vnímán každý předseda parlamentní strany), jehož názory na zahraniční politiku, životní prostředí či ekonomiku vlastně nikdo nezná. Tahle díra ve znalostech základních postojů by nevadila někdy v polovině volebního období, tedy déle před volbami, ale Jiří Čunek přichází rovnou do vrcholících jednání o sestavování vlády, a bude tedy mít významný vliv na budoucí tvář země, aniž by prošel regulérní volební soutěží.

Možná je brzy naznačovat, že KDU-ČSL zahájila nový posun české politiky – od pragmatismu k tvrdému populismu –, ale v případě nového šéfa této strany to platí určitě.

Nový předseda není čert, ale je to první politik z demokratické partaje, který před volbami postavil svou kampaň na ponížení zbídačené a vysoce neoblíbené romské menšiny. I ti nejzarytější stoupenci nového předsedy nedokážou vysvětlit, proč se svým kontroverzním odsunem „romských neplatičů“ za Vsetín přišel právě těsně před senátními volbami a aniž by to konzultoval s odborníky. Trefil se opravdu do černého: dnes ho uctívá nejen celá jeho partaj, ale skoro celá zdejší většinová společnost.

Otevřené dveře

Čunkův vzestup má ale i jinou rovinu. Jde o to, čemu otevřel dveře, co se spolu s ním dere na povrch. Dnes stačí publikovat kritický článek na Čunkovu adresu a autor je ihned zahrnut dopisy neonacistů, kteří říkají: vidíte, vy mizerní pseudohumanisti, konečně se našel i někdo jiný než my, kdo vám to nandal – a legální cestou. Je to podobné, jako když prezident Klaus prohlásil, že Romové, kteří během nacistické okupace zahynuli v koncentráku v Letech, nejsou oběti holocaustu, ale své špatné hygieny. K památníku do Let se ihned vydali zdejší fašisté, aby citací slov hlavy státu špinili památku zavražděných. A tito lidé teď budou mít zase o něco silnější oporu: politik, jehož obrovská popularita stojí jen na nočním rozvozu pár romských chudáků do barabizen v severomoravských lesích, je šéfem parlamentní strany.

(Respekt, www.respekt.cz)