Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Leden 2007


Milost pro prezidenta

Erik Tabery, Jaroslav Spurný

Během posledních čtrnácti let jsme mohli sledovat neuvěřitelný příběh, v němž létaly desítky, ba i stovky miliard korun a nepochopitelná rozhodnutí. Jedni hovořili o nejhorším příkladu divokých let transformace, jiní o boji za české stříbro. Každopádně všichni napjatě čekali, jak to dopadne. Teď už to víme. Vláda říká: Zapomeňme a dejme milost mužům, kteří celou tu hru s několikamiliardovým bonusem spustili. Je to příběh IPB, Nomury, desítek tunelářů, korunovaný pokusem koupit beztrestnost podezřelých. A jedny z hlavních rolí hrají i současný ministr financí Vlastimil Tlustý a prezident Václav Klaus.

Jak to začalo

Zachránili jsme státu sedmdesát miliard korun, prohlásil vítězoslavně ministr financí Tlustý, když s posvěcením vlády podepsal minulý čtvrtek smír s bankovní společností Nomura. Končí handrkování, soudy, arbitráže, obviňování, stačí jen několik dohod a bude klid. Nebude. Smlouva je natolik podivná a nelogická, že se ještě dlouho budeme ptát, jak je možné, že ji naši zástupci podepsali.

K úplnému pochopení se musíme na chvilku vrátit až do roku 1992. Vláda tehdy zvažovala, zda se má privatizovat Plzeňský Prazdroj, nebo jestli má zůstat rodinným stříbrem. Fond národního majetku v tu dobu mění představenstvo podniku a jeho členem se stává Vlastimil Tlustý. „Potřebujeme nezávislou expertizu, co s pivovarem, tu studii by měla zpracovat zahraniční firma a o jejím výběru rozhodne její věhlas,“ řekl tehdy Tlustý. Výhradním finančním a strategickým poradcem pro privatizaci se vzápětí stala Nomura, čímž se dostala k nejdůvěrnějším informacím podniku. Z privatizace prodejem nakonec sešlo, vláda poslala podnik do kuponové privatizace a v ní získala kontrolu nad pivovary Investiční a poštovní banka (IPB).

Nevíme, zda měla Nomura už od počátku zájem výhodně koupit pivovary. Ale do konce tisíciletí se jí to povedlo. Přes IPB, ve které získala pravděpodobně vliv přes nastrčenou firmu Nutshell a později zásluhou Klausovy i Tošovského vlády, které Nomuře prodaly i státní podíl v bance. Fakt je, že jediné, co Nomura všemi transakcemi kolem IPB nakonec získala, byly plzeňské pivovary. Podnik v hodnotě dvaceti miliard dostala prakticky zadarmo – o ostatní hospodaření banky se absolutně nestarala.

Jako první pomohla Nomuře už v roce 1994 Klausova vláda, která nechala soukromé majitele IPB navýšit základní kapitál, stát se navýšení nezúčastnil a ztratil v bance většinu. Ani jako menšinový vlastník však banku nijak nekontroloval (roli hrálo i to, že byla štědrým sponzorem vládních stran), a spolumajitelé IPB rozhazovali pomocí nevracených půjček desítky miliard korun. K značnému jmění tak například přišel Antonín Charouz či vedení Chemapolu, a to aniž museli cokoli vracet. Vláda už na dění v bance neměla vliv, a tak v roce 1998 nakonec prodala Nomuře i zbývající státní třetinu ztrátové banky za tři miliardy korun. Nomura sice slíbila, že krachující banku zachrání investicemi, ale nic do banky nevložila, respektive jen peníze, které si předtím vytáhla zase z IPB. A pak stejným způsobem, výměnou za bezcenné akcie banky, získala pivovary.

To vše se dávno ví. Stejně tak je znám konec banky. Krach, stamiliardový dluh, nucená správa a prodej za korunu ČSOB. Tam začala další kapitola příběhu.

Já na bráchu…

Nomura si u mezinárodní arbitráže stěžovala, že ji český stát poškodil. Zatímco ostatní privatizované banky zbavil dluhů, ji ne. Ta stížnost vypadala nesmyslně, v době, kdy stát začal oddlužovat banky, byla IPB čistě soukromou firmou. Přesto u arbitrů v Londýně uspěla, takže se čekalo, jakou jí příští rok při dalším stání přiznají částku coby odškodnění. Běží ale ještě jedna arbitráž, a to v Paříži, kde stát naopak žaloval Nomuru o náhradu ve výši sto miliard korun za dluhy (nevracené půjčky a další transakce). A vedle toho ještě probíhá vyšetřování zdejší policie, jestli nedošlo k podvodu při převodu pivovarů mimo IPB, přímo pod kontrolu Nomury.

Tlustý a vláda nečekali na nic. Ani na výsledky arbitráží, ani vyšetřování. Prý bychom neměli šanci na úspěch. Kdyby měl Tlustý pravdu, je Nomura opravdu velkorysá. Vzdává se dobrovolně šedesáti devíti miliard korun. Co za velkorysost dostala? Příslib milosti pro manažery stíhané policií za podvod při převodu pivovarů na Nomuru. Není zapotřebí příliš dlouhého uvažování, aby někoho napadlo, že manažeři jsou si zřejmě jisti, že se na ně něco musí najít, když obětují desítky miliard. Proč by to jinak dělali?

Nastala tak zajímavá situace: muž, který kdysi pomáhal Nomuře k českému pivu (Tlustý), žádá pro partnery milost od jiného muže (Klaus), který zase této společnosti pomáhal svou nedůslednou politikou k jejímu podezřelému podnikání. A tomuto muži dělá tajemníka a pravou ruku člověk (Weigl), který byl kdysi dokonce zaměstnancem Nomury v IPB. To už skoro připomíná jihoamerickou gangsterku. Tím spíše, že prezidentská kancelář oznámila, že se bude milostí zabývat. Tedy žádné pobouřené odmítnutí, co si vládní politici myslí.

To vyvolává spekulaci, že jde hlavně o ně. Bez Klause i Tlustého by se Nomura nikdy nedostala k pivovarům, a už vůbec ne zadarmo. Co když je za vším pouhý strach, že stíhaní manažeři Nomury a IPB začnou mluvit a do hledáčku policie se dostanou také oni či další politici? Kupují spravedlnost pro manažery Nomury, nebo pro sebe?

Pokud Václav Klaus udělí milost, měl by být oficiálně vydán ceník, kolik zde stojí spravedlnost. Možná by si pak lidé jako Zdeněk Doležel dali pozor, aby se nebabrali s nějakými desítkami milionů, ale vždy sahali minimálně na miliardy.

Václav Klaus nestojí před lehkým úkolem. Buď bude hájit svůj dosavadní přístup k milostem, tedy šetřit jimi a dávat je pouze lidem ve vážné lidské nouzi, anebo bude myslet na sebe a své blízké. V Česku je možné prezidenta volat k odpovědnosti jen tehdy, když se dopustí velezrady. To se na tento moment nevztahuje, ale rozhodně by udělení bylo v rozporu s prezidentským slibem, kde se říká: „Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu.“ Tedy nejen Nomury.

Co s vládou

Je tu ale ještě jedna důležitá otázka. Jak teď věřit týmu Mirka Topolánka, že myslí boj s korupcí, šedou ekonomikou a všemi možnými šíbry vážně? Už teď ohrozili právnost státu. Vždyť i kdyby prezident udělení milosti odmítl, policie ví, že její případné vyšetřování půjde proti zájmům vlády. Těžko něco tak zásadního projde ODS bez následků. Možná i proto teď Topolánek souhlasí s pozdějším termínem voleb, do těch řádných se toho hodně zapomene.

(Respekt, www.respekt.cz)



Zpátky