Leden 2007

Dal Izraeli vlastní styl

Dušan Vavrečka

Krav maga je jeden z mála bojových stylů, který je především praktický. Jeho zakladatel Imrich Lichtenfeld, který vyrůstal v bývalém Československu, se neinspiroval asijskými bojovými uměními ani jejich filozofií. Chtěl vytvořit účinnou sebeobranu pro reálný život. Podařilo se mu to, dnes se krav maga učí v izraelských školách jako jeden z hlavních předmětů a populární je i v řadě jiných zemí.

Styly a systémy boje, které v Evropě byly před druhou světovou válkou, nedovedly naučit vojáky či civilisty během krátké doby účinné sebeobraně. A právě tato skutečnost tehdy vedla Imricha Lichtenfelda k vytvoření nové stylu - krav maga. „Jeho nespornou výhodou jsou poměrně jednoduché techniky, které vycházejí z přirozených reakcí člověka,“ vysvětluje Branislav Križák, který vede školu krav maga v Bratislavě.

Mistři bojových umění

Zvláště pro snadné využití v praxi má krav maga vynikající renomé u vojenských a policejních složek po celém světě. Na rozdíl od asijských bojových umění však není zrovna líbivé na pohled, jde zkrátka jen o velmi účinnou sebeobranu při boji zblízka. Výhodou tohoto systému je, že už při tréninku se počítá s reálnými situacemi v životě. Studenti se učí při modelových situacích, a to včetně těch krajně nepříznivých pro obránce: například se imituje zranění končetiny. Další modelovou situací může být výběr peněz z bankomatu, napadení při jízdě v plné tramvaji apod.

Střety s nacisty

Název krav maga znamená hebrejsky „boj zblízka nebo také umění boje“. Systém představuje oficiální soustavu technik vypracovaných pro sebeobranu a boj zblízka izraelských obranných sil a dalších bezpečnostních složek. Jeho zakladatelem je rodák z Budapešti Imrich „Imi“ Lichtenfeld. Dětství prožil v Bratislavě, kam se jeho rodiče přestěhovali. V rodině Lichtenfeldů bylo vzdělání na středoevropské úrovni, sport a dodržování zákonů vždy prvořadé. Otec Samuel byl velmi svérázný člověk, který ve třinácti letech utekl z domu ke kočovnému cirkusu. Strávil u něj dvacet let, zápasil v řeckořímském zápase, vzpíral činky a předváděl svou sílu. I proto svého syna vedl už od útlého dětství k řadě sportů. Nejdříve jej učil plavat, pak přišla na řadu gymnastika, zápas a box.

Výsledkem bylo v roce 1928 Imiho vítězství ve slovenském šampionátu juniorů v zápase. O rok později, již v kategorii dospělých, tehdy teprve devatenáctiletý Imi zvítězil v lehké a střední váze. Ve stejném roce ještě stihl vyhrát Národní šampionát v boxu a v mezinárodní soutěži v gymnastice. Ve třicátých letech se pak věnoval více zápasu a také působil jako trenér. Každý rok mu přinesl nějaké vítězství.

Během druhé poloviny třicátých let se však poměry v Bratislavě začaly měnit: nacistická a antisemitská hnutí zvyšovala svou aktivitu a napadala ve městě členy židovských komunit. Imi stál v čele skupiny mladých židů, kteří se snažili těmto skupinám útočníků zabránit ve vstupu do židovských čtvrtí. „Byl známý jako bojovník, který bránil židy, když se děly nepravosti,“ vysvětluje Križák. „Tehdy si uvědomil, že sportovní zápas má jen málo společného s reálným bojem, a začal rozvíjet svůj způsob sebeobrany.“

Nová země, nová sebeobrana

Kvůli střetům s Hlinkovými gardami se brzy stal velmi nepohodlný místním úřadům a byl jimi donucen opustit domov. Nalodil se na Pentcho, poslední loď, která prošla přes německou blokádu. Spolu se stovkou jiných na ní strávil téměř dva roky, než dorazil do cíle, na území dnešního Izraele.

V nové zemi, kde Lichtenfeld přijal hebrejský překlad svého přímení Sde-Or, pro něj zkušenosti s obranou proti nacistům znamenaly nesmírnou výhodu. V chaosu, který tam vládl, byl schopen organizovat první izraelské oddíly, které předcházely vytvoření dnešních Izraelských obranných sil.

Bojovníky od roku 1944 trénoval v oblastech, ve kterých byl skutečným expertem - šlo především o zvyšování kondice, plavání, zápas, používání nože a obrana proti němu. O čtyři roky později, když vznikl samostatný stát Izrael, byly taktéž zformovány izraelské obranné síly. Imi Sde-Or Lichtenfeld se stal hlavním instruktorem Instituce pro zvyšování a udržování fyzické kondice a krav magy ve škole Izraelských obranných sil. Prožil v ní přibližně dvacet let, během nichž vyvinul a zdokonalil svou unikátní metodu sebeobrany a boje zblízka. Osobně trénoval špičky vojenských a policejních sil.

„Nejdříve vytvořil krav magu pro bezpečnostní složky, až potom postupně zavedl její výuku i mezi civilisty,“ vysvětluje Križak. Lichtenfeld zpracoval metodiku tréninku a cvičení tak, aby byla použitelná i pro lidi bez vojenského výcviku, bez rozdílu věku a pohlaví a umožnila jim chránit svůj život bez vážnější újmy. Proto v roce 1968 založil dvě školicí střediska, jedno v Tel Avivu a jedno ve svém bydlišti, v Netanji.

Cílem není zabíjet

A jaký je rozdíl? „Civilisté jsou trénováni k řešení problémů na ulici, v parku, na diskotéce, zatímco příslušníci policie a armády jsou školeni v situacích vznikajících při plnění úkolů, čili intervenčních akcích v uzavřených prostorách, při hlídkových službách v ulicích. Trénuje se v plné výzbroji, jakou nosí během služby,“ poznamenává Jacek Moryl, šéfinstruktor pro vojvodství Hornoslezské a Malopolské ze sousedního Polska. „Armáda a policie trénují nenadálé situace, kdy není možnost použít zbraň nebo jiné prostředky, s ohledem na stav okolí, např. civilní nezávislé osoby, které nesmějí být zraněny, dále se trénuje použití donucovacích prostředků v různých situacích emocionálního charakteru.“

Cílem nikdy není útočníka zabít nebo zranit, cílem je vyřešit konflikt rychle a účinně. Trénink je založen na jednoduchých, spíše instinktivních reakcích. Není nutno danou techniku striktně dodržet, podstatné je její zvládnutí jednotlivcem, vzhledem k jeho tělesným a fyzickým schopnostem.

„Jednoznačnými výhodami tohoto stylu jsou ověřená funkčnost, jednoduchost a přímost technik. Krav maga se nezakládá jen na technické stránce, ale ve velké míře vyžaduje i taktické myšlení, které se odráží od reakcí člověka v nelehkých situacích, jako je překvapení, stres a strach,“ vysvětluje Križák. „Osobně se bojovým uměním věnuji zhruba šestnáct let. Vystudoval jsem aikido, box a judo na FTVŠ UK v Bratislavě se zaměřením trenér úpolových sportů. Po absolvování univerzity jsem pracoval jako instruktor v policejních složkách. Jejich systém sebeobrany se mi nelíbil, a tak jsem se začal rozhlížet po něčem snadno zvládnutelném a především funkčním. Systém krav maga se mi v tomto směru osvědčil jako velmi účinný a snadněji zvládnutelný než jiná bojová umění. Izraelské jednotky jsou považované za nejlepší na světě a za jejich úspěchem se skrývá právě krav maga.“

Ještě za svého života se Lichtenfeld stal svědkem toho, jak se výuka technik krav maga stala povinnou na izraelských školách a jak se jeho styl stal oblíbeným v mnoha zemích. Přestože vyrůstal v Československu a v sousedním Polsku a na Slovensku je jeho styl rozšířen, Česko bojové umění krav maga do dnešní doby nedobylo. Vyskytly se sice ojedinělé pokusy o pravidelné tréninky tohoto vysoce efektivního systému, ale do dnešních dnů neexistuje oficiální škola, která by byla registrovaná pod největší organizací, jež zastřešuje tento výukový systém - International Krav Maga Federation - IKMF. Tento neutěšený stav se snažím s pomocí polských a slovenských přátel změnit.

Jemný člověk

Imi Lichtenfeld zemřel 9. ledna roku 1998 časně ráno v izraelské Netanji, a to ve věku sedmaosmdesáti let. Po jeho smrti převzal záštitu nad stylem Lichtenfeldův dlouholetý student a současný nejvyšší představitel Mezinárodní federace krav magy Eyal Yanilov.

Až do posledních dnů svého života Lichtenfeld navzdory velmi pokročilému věku nepřestával sledovat tréninky, které vedli jeho nejlepší žáci, nositelé mistrovských stupňů. Přestože se stal nejvýznamnější osobou v historii izraelské armády, ti, kdo ho osobně znali, o něm mluví spíše jako o něžném člověku, který na zemi, v níž vyrůstal, nezapomněl. Často prý vzpomínal na bratislavské kavárny a krásné Slovenky.

(MFDNES)