Leden 2007

Jsem vděčný lidem i zvířatům

Ivan Větvička

Poslední rozhovor se zoologem a dlouholetým ředitelem pražské zoo Zdeňkem Veselovským, který se uskutečnil krátce před jeho smrtí.

Celý život jste přednášel studentům. Předávají si zvířata informace také učením a výchovou mezi generacemi?

V evoluci se spousta věcí neděje jen geneticky. Zkušenosti a znalosti se předávají pomocí kultur, neváhám to tak nazvat. Třeba různé klany šimpanzů používají různé nástroje na rozbíjení ořechů. Jedni si vezmou kámen, jiní dřevo, jak je to matka naučila, stejně jako my učíme děti jíst vidličkou a nožem nebo hůlkami. Nebo japonští makaci, kteří žijí na ostrovech, jejichž vegetace je nedokáže uživit. Lidé jim tam vozí žrádlo. Samec makaka je rabiják, o samice se nestará. Když lidé vyhodí na pláž potravu, samci se na ni vrhnou a samice pak vybírají z písku zbytky. Jedna samice, nevíme, jestli ze vzteku, hodila hrst písku s rýží do kaluže a s údivem sledovala, jak písek klesá ke dnu a rýže plave. Snadno ji pak sebrala z hladiny a naučila to ostatní. Většina vynálezů je od samic. Zkoumal jsem lemčíky, to jsou ptáci příbuzní rajkám. Samci lákají samice do loubí, která někteří zdobí květy, jiní plody, další samci zase dávají přednost lesklým krovkám brouků. To už je kultura. Geny jsou těžkopádné, učení je rychlejší.

Geny se chovají sobecky, jejich hlavním úkolem je šířit se. Má takové vlastnosti i kultura?

Ano. Některé tlupy šimpanzů chytají jiné opice. Na lovu jsou jak myslivci. Kořist obklíčí, mají své naháněče a zabijáky. Lovci pak rozdávají maso ostatním.

Mravenci či včely žijí v anonymních uzavřených společenstvech - jedinci z jedné kolonie se poznají jen podle pachu, ohromné množství individuí se bez výhrad podřizuje zájmu celku. Pro chod takové pospolitosti je nezbytná sterilita téměř všech jedinců. Platí to i o kultuře? Potřebuje velké společenství jen omezený počet jedinců udávajích směr, a kulturně sterilní většinu, která jen přijímá podněty z okolí a do roztrhání těla dře na společenstvo?

U živočichů to tak je. U sociálního hmyzu to je dané geneticky. Dělnice jsou sestry královny.

Když se dostali k moci komunisté, zavedli propracovaný systém péče o další generaci. Stát vychovával jedince od jeslí do vysoké školy. Nemělo to za cíl omezit vliv rodičů, sterilizovat jejich kulturní přínos?

Nechat výchovu na kolektivu považuji za utopii. Rodičovství je jedna z nejkrásnějších úloh, když vidíte, jak se z nemluvněte vytváří větší a větší člověk. Jsem pro, ať se dítě otrká ve školce, ale je nutné, aby se na jeho vývoji podíleli oba rodiče. U lidí z vojenských škol byly problémy se sociálním chováním, ztratili schopnost být lidmi. Tenhle omyl udělal i Jan Baťa - i když jemu se to vyplatilo. Vzal nejschopnější kluky ze tříd na Valašsku, zajistil jim skvělé vzdělání, ale izoloval je od rodin. Stali se z nich vynikající tvrdí manažeři, ale byli to asociálové nešťastní v životě, často se rozváděl. Když odchováte gorilu uměle a ona nikdy nepozná své rodiče, nedokáže se v dospělosti pářit a pečovat o mláďata. Ve Spojených státech takové gorily uměle oplodnili, jenže matky mlátily s mláďaty o zem a vrážely jim prsty do očí. Jejich chování se zlepšilo, když mohly dlouhodobě pozorovat jiné opice za sklem, jak se starají o mláďata.

Lišíme se nějak principiálně od zvířat? Co máme a oni ne?

Samozřejmě se lišíme mnohem výkonnějším mozkem a komunikačním systémem, i když u ptáků a savců pracuje taky dokonale. Já patřím mezi živočichy a nestydím se za to. Dneska to už mohu říci, dřív to bylo kacířství a za totality byla etologie reakční pavěda. Já se samozřejmě domnívám, že zvířata myslí. Ne tak složitě jako my, ale třeba vlci dokáží racionálně zvážit, jak nejlépe nadejít kořisti za překážkou.

Směřuje lidstvo k anonymní uzavřené společnosti, ve které žijí třeba mravenci?

Myslím, že ne. Souhlasím s Lorenzem, který řekl, že směřujeme k domestikaci, což je otupení.

Mohl byste to upřesnit?

Když posloucháte divoké husy a srovnáte to s domestikovaným hejnem, tak ty domácí husy pořád žvaní nesmysly. Pletou všechny výrazy dohromady. Já nad člověkem samozřejmě přemýšlím, ale v knihách jsem to nechal jiným.

Co si o lidech myslíte?

Jsem stále ještě optimista. Blízce jsem poznal spousty druhů zvířat a myslím si, že jsem členem skupiny, která si říká Homo sapiens, se všemi nedostatky. Dopouštíme se příšerných chyb, stále se nás jakoby netýkají poznatky přírodních věd, a když slyším politiky, tak bych většinu mezi homo sapiens nezařadil. Přesto jsem rád, že jsem člověk. Mohl jsem díky tomu poznat nejkrásnější věci, které člověk vytvořil, jako třeba hudbu, čínskou poezii nebo dílo geniálního pozorovatele Karla Čapka. Bez toho bych nemohl žít. Za náš nejdokonalejší výtvor považuji přátelství. Jsem vděčný za život, který jsem prožil mezi lidmi, ale jsem stejně vděčný i zvířatům, že mám mezi nimi dodnes mnoho přátel.

Zdeněk Veselovský

Ve věku 78 let v pražské motolské nemocnici zemřel profesor Zdeněk Veselovský, přední český zoolog a dlouholetý ředitel pražské zoo. Byl známým propagátorem a popularizátorem přírodních věd, napsal desítky knih. V pražské zoo působil přes 30 let. Za tu dobu ji pomohl přebudovat z provinční zahrady ve významnou evropskou a světovou instituci. Především byl ale velkým milovníkem zvířat a zastáncem zoologických zahrad, ve kterých viděl nezastupitelnou kulturní a vzdělávací instituci.

(Český a slovenský svet, www.czsk.net/svet)