Leden 2007

Smutná love story a prohraná minulost

Krystyna Wanatowiczová

Letos v dubnu padl další rozsudek potvrzující neschopnost ministerstva vnitra. O výmaz ze seznamů StB se soudil Miloš Schmiedberger, fotograf Jiřího Paroubka. Spor vyhrál, i když dokumenty o jeho spolupráci existují.

Byl poslední den roku 1975. Šestadvacetiletá fotomodelka Eva Kášová si brala o třináct let staršího herce Pavla Landovského. Svatební oslava se konala na Hrádečku v domě Václava Havla, mezi hosty byli například zpěvačka Marta Kubišová nebo režisér Pavel Juráček (člen KSČ - pozn. red. CS-magazínu). Za devět měsíců se manželům narodil syn Jakub, čtyři měsíce nato později podepsal Pavel Landovský Chartu 77.

„Po Chartě nastalo peklo. Pavla dali do vazby, estébáci u nás dělali prohlídky, nadzvedávali malého Jakuba i s matrací a hrabali se v jeho postýlce. Byla to špinavá doba, všude byla tma,“ vzpomíná Eva Landovská. Tehdy velmi populárnímu herci zakázali hrát v divadle, filmu i televizi, syna jim odmítli zapsat do jeslí. Landovský hodně pil a jeho žena byla, jak dnes vypráví, zoufalá. Manželství se začalo rozpadat. „Pavel žil mezi disidenty, já doma brečela a měla strach.“

Na jaře 1978 se Eva Landovská seznámila s fotografem Filmového studia Barrandov Milošem Schmiedbergerem. „Byl to můj typ. Psal mi milostné dopisy a říkal, že mě miluje. Požádala jsem o rozvod. Miloše jsem brala jako partnera a všechno jsem mu vykecala. Dodnes nevím, zda ho na mne nasadili od začátku, nebo až poté, kdy jsme se poznali. Tehdy jsem ho milovala. Až později mi došlo, že to byla jen navoněná nula,“ říká Landovská. Jméno Schmiedberger bylo už o dva roky dříve, v roce 1976, zapsáno do registru svazků StB pod krycím jménem Fotograf.

Pod vlivem fotografa

Tajná policie měla velký zájem na tom, aby se manželství Landovských rozpadlo a aby Eva Landovská přestala svého muže v protikomunistické činnosti podporovat. Posloužit jim měl, jak se alespoň tvrdí ve svazku, právě Schmiedberger. „Na základě úkolování TS“ (tajný spolupracovník, pozn. red.) „FOTOGRAFA bylo dosaženo, že jmenovaná“ (Eva Landovská, pozn. red.) „odsuzuje protisocialistickou činnost manžela. V současné době je Landovská plně pod vlivem TS FOTOGRAFA jak po citové stránce, tak i v dalších aspektech jejího života... Svoji perspektivu do budoucnosti spojuje s jeho osobou... TS FOTOGRAF bude nadále postupovat podle našich instrukcí, k čemuž byl již úkolován,“ píše se ve svazku, který estébáci na Landovskou vedli.

Co měl Schmiedberger StB donášet, se lze dočíst v několikasetstránkovém svazku Pavla Landovského: estébáci jej nazvali Boháček (zřejmě podle filmu Utrpení mladého Boháčka, v němž Landovský ztvárnil titulní roli). Podle estébáckých záznamů Schmiedberger informoval třeba o názorech Landovské na rozvod nebo o manželově finanční situaci. „Dne 14. 9. 1978 se setkal pramen“ (Schmiedberger, pozn. red) „s Evou Landovskou, která mu mimo jiné sdělila, že její manžel je v současné době velmi spokojen. Před několika dny dostal za uvedení své hry v NSR 1000 DM, což zřejmě není všechno, neboť má uvedená hra v NSR velký úspěch. Zároveň pramenu sdělila, že neoficiální příjem Landovského v ČSSR je kolem 100 000 Kč za tento rok. Na dotaz pramene uvedla, že Landovský nepíše hry pouze uváděné v cizině, ale prostřednictvím jeho známých jsou jeho hry a některé scénáře uváděny v ČSSR,“ píše se ve zprávě z 16. září 1978. Landovskému, jemuž režim jakákoli veřejná vystoupení zakázal, pomáhali kamarádi. Nabídli mu, aby pod jejich jmény psal do rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi?, kde hrála hlavní roli Jiřina Švorcová.

Landovský, jehož roku 1979 donutili komunisté vystěhovat se do Rakouska, dnes Schmiedbergerovi vzkazuje: „Ať nelže, nebo mu rozbiju hubu! Estébáci na mne nasadili Schmiedbergera a všechny síly, které se na mne dostaly přes mou pohlednou ženu.“

Neschopné ministerstvo

Schmiedberger je ovšem jiného názoru. „S nikým jsem se tehdy o Landovských nebavil. S Evou jsme měli příjemný vztah a nevím o tom, že bych byl na ni nasazenej. Vy máte nějaké materiály, já mám rozsudek. Je to tvrzení proti tvrzení. Po třiceti letech nemůžu vědět, jestli jsem někde neseděl s někým, kdo by mě vytěžoval,“ říká fotograf. Ministerstvo vnitra zažaloval poté, co deník MF Dnes loni v listopadu zveřejnil informaci, že je evidován v seznamech StB jako agent. Městský soud v Praze nakonec jedenáctého dubna rozhodl, že se jeho jméno dostalo na seznam neoprávněně. Důvod je pozoruhodný: žalovaná strana (ministerstvo vnitra) nedodala dostatek důkazů, přestože záznamy o Schmiedbergerově činnosti existují ve více policejních svazcích. „Na vnitru na to kašlou. Když zjistí, že je svazek zničený, napíší, že se nic nezachovalo. U soudu by však mohli předložit vyhodnocení ročních plánů StB, svazky těch, které dotyčný udával, záznamy ze schůzek v konspiračních bytech či stvrzenky o odměnách,“ kritizuje ministerstvo bývalý pracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Radek Schovánek. Proč tedy v případu Schmiedberger ministerští právníci nepředložili jako důkaz třeba svazky Pavla a Evy Landovských?

Resort vnitra tvrdí, že pokud byl dokument o určitém člověku skartován, nemůže zjistit, ve kterých dalších archivních materiálech lze ještě informace tykající se dané osoby nalézt. „Není v silách pracovníků odboru archivní a spisové služby, aby systematicky procházeli veškeré existující archivní materiály za účelem náhodného objevení informací k dané osobě,“ uvádí Jana Matějusová z tiskového odboru ministerstva.

Zcela jinak přitom pracují s dokumenty komunistické policie na Slovensku. „Snažíme se o komplexní dokazovací činnost. Předkládáme soudu rekonstrukce z jiných svazků nebo kopie hlášení,“ uvádí předseda správní rady Ústavu paměti národa Ján Langoš.

Fotograf Miloš Schmiedberger, který mimo jiné pomáhal organizovat předvolební vyjížďky socialistického předáka Paroubka s Jiřím Krampolem, se tak zařadil do zástupu, v němž jsou třeba Jan Kanyza či Vratislav Kulhánek. Také o nich soud navzdory dokumentům prohlásil, že s komunistickou StB nespolupracovali.

(TÝDEN)