Leden 2007

Vězeňská služba - předvoj neokomunismu

Petr Zavoral

Přibývá lidí, kteří jsou přesvědčeni, že se Česko nenápadně, pomalu ale jistě vrací před sametový listopad. Svůj názor opírají o trvalé posilování důležitosti komunistů, zřetelnou proměnu sociální demokracie v radikální levici bolševického typu a o řadu dalších úkazů neslučitelných s poměry ve vyspělém demokratickém světě. Ovšemže je jim »realisty« spíláno do potrhlých antikomunistických strašpytlů, vždyť přece každý musí vidět, že Česká republika je příkladně fungující domov práva, spravedlnosti a občanských svobod, učiněný vzor společenskopolitické ctnosti. Minulý týden (od 20. 11. 2006 - pozn. red. CS-magazínu) však došlo ke skandálu, který slušným lidem bere dech a dává »strašpytlům« zapravdu.

Stalo se totiž, že generální ředitel Vězeňské služby Luděk Kula rozhodl s okamžitou platností o uzavření archivů totalitního Sboru nápravné výchovy, které mimo jiné skrývají důkazy o řádění rudých bachařů ve věznicích za komunistického režimu. Kula svůj neočekávaný krok odůvodnil administrativní pečlivostí. Novinářům řekl, že za jeho předchůdkyně Kamily Meclové panoval v archivech totální binec, neb se v nich hrabali policejní vyšetřovatelé, šťouralové z ministerstva spravedlnosti, badatelé z Národního archivu, dokonce - považte - i bývalí političtí vězni! Tomu teď bude konec. Přístup budou mít jen oprávnění žadatelé, to jest ti, jejichž oprávněnost uzná Kulův kádrovací aparát.

O skandálnosti rozhodnutí pana či soudruha generálního ředitele lze hovořit hned ze dvou důvodů. Jednak jde proti všeobecnému trendu zpřístupňovat maximum z toho, co před lidmi utajovala předlistopadová bolševická sebranka, který už několik let praktikuje například ministerstvo vnitra. Zadruhé je jasné, že smyslem tohoto opatření je znemožnit zveřejňování konkrétních důkazů bachařské sadistické zvrácenosti typu té, jíž proslul dobytek Vondruška, v současnosti ctihodný poslanec za KSČM. Není náhoda, že nápad šéfa Vězeňské služby znepřístupnit její archivy postkomunismu nepřátelským živlům přišel krátce poté, co byl grázl Vondruška po zásluze vláčen svobodným tiskem. Kolik takových darebáků asi Luděk Kula kryje?

Zřejmě má pravdu známý advokát disidentů Milan Hulík, když říká, že v českém vězeňství dodnes existují silné komunistické nálady. Asi je opodstatněné mínění mnohých historiků, podle nichž nejde jen o ochranu všelijakých Vondrušků, ale i o snahu dbát o »dobrou pověst« jejich donašečů z řad někdejších spoluvězňů týraných nešťastníků, na něž se jejich selhání ještě nestačilo provalit. Zkrátka a bez obalu: jsme svědky dalšího příkladu, kdy vysoce postavený reprezentant postkomunistické moci beze studu slouží předlistopadovým zločincům a nadbíhá zločincům příštím.

Je třeba hlasitě naléhat na ministra spravedlnosti Pospíšila, aby Kulovu kreativitu odměnil podle zásluh, a trvat na tom, aby jeho neprodleným odvoláním z funkce vrátil našemu vězeňství naději na nezbytnou očistu od hanebné pověsti.

(Annonce)