Únor 2007

Strašidelná historie

Bohumil Doležal

Volební účast ve volbách do Evropského parlamentu (proběhly v roce 2004) činila jen něco přes 28%. Následky jsou děsivé: „český klub“ ve Štrasburku je uskupení, které zčásti připomíná osazenstvo tajemného hradu v Karpatech.

Nechme nyní stranou, zda role politického Drákuly přísluší panu Zahradilovi, kterého tam odložila ODS jako již nepotřebné harampádí, exministru Zieleniecovi či panu Remkovi, který proslul tím, že ho kdysi Brežněv nechal vystřelit do vesmíru (škoda, že ho do EP nedoprovodila Jiřina Švorcová, byl by to kouzelný párek). Nejpozoruhodnější je bezesporu to, co do Štrasburku katapultovalo sdružení Nezávislí, jakási česká obdoba Sojuzu II. Zatímco europoslanec Železný byl záhy zahlcen problémy s českými soudy a nemohl se plně rozvinout, jeho exkolegyně Bobošíková dává průchod své ctižádosti: pochopitelně, potřebuje se v roce 2009 dostat do EP znovu, a finta s Nezávislými nepřipadá v úvahu, rozešli se ve zlém. Osamělá europoslankyně Bobošíková se ocitla, když máme zůstat u té sedmihradské symboliky, v pozici spanilého upíra, který se čas od času potřebuje napít čerstvé krve, jinak mu hrozí, že se rozpadne na prach.

Na podzim se na ni usmálo štěstí: své bělostné hrdlo jí nabídla zhrzená choť expremiéra Topolánka. Uskutečnila se pozoruhodná symbióza politických a soukromých zájmů. Paní Bobošíková potřebuje přežít, paní Topolánková by se ráda pomstila věrolomníkovi, který ji poslal k vodě. Konvenční způsob takové pomsty je např. spustit se s jeho politickým konkurentem. To však vzhledem k pokročilejšímu věku postižené už asi nepřipadá v úvahu. Proto volí pomstu na poli politiky, a k tomu účelu se zapletla s přízrakem z říše politických stínů (kdyby řádně studovala příslušnou literaturu, věděla by, že následky mohou být osudové).

První společná akce byla v podstatě úspěšná. Ve volbách do Senátu (obvod Ostrava-město) paní Topolánková sice propadla, ale není vyloučeno, že hlasy, které na sebe strhla, chyběly v druhém kole kandidátu ODS Balabánovi (aspoň část lidí, jejichž kandidát v prvním kole propadne, se do druhého už neobtěžuje).

Minulý týden se odehrála akce druhá, totiž tisková konference uskupení Politika 21. Účinkujícími byly paní Bobošíková a paní Topolánková, tématem pan Topolánek. Dámy si rozdělily role. Paní Topolánková vystoupila jednak jako zraněná citlivá duše, připravená nevěrníkovi odpustit, jednak jako nezaujatý komentátor politické činnosti téhož: nepřeje si, aby manželova vláda uspěla, je pro vyčerpání všech ústavních možností a předčasné volby (to byl racionální prvek tiskovky; bez něčeho aspoň trochu racionálního se podobné představení neobejde; na věrohodnosti mu poněkud ubírá to, že různým šťouralům se dvojrole paní Topolánkové může zdát nedůvěryhodná). Manažerka Bobošíková pak podala kádrový profil delikventa, pokrytce, který postavil celou svou kariéru na fungující rodině a nyní se chová nevkusně a bezzásadově, bezohledně uráží svou ženu, spolutvůrce svého politického úspěchu,a tím uráží i celou republiku (dřív se říkalo všechny poctivé pracující, paní Boobošíková se na to jistě pamatuje, protože to bezpochyby říkala taky). Je to člověk, který zradí kdykoliv a kohokoliv, své voliče nevyjímaje. Proto ho vyzývá, aby okamžitě odstoupil a přestal nás všechny (paní Topolánkovou a ji, nebo ještě někoho?) ponižovat. Cílem paní Bobošíkové ovšem nemůže být ovlivnit osud Topolánkovy vlády, o té se rozhoduje v parlamentu, ne plebiscitem. Taky asi nepůjde o založení Hnutí svedených a opuštěných. Zbývá potřeba zviditelnit se – a to se ovšem povedlo: paní Bobošíková je opět mezi živými.

Jiná otázka je, co přesně sleduje svým angažmá paní Topolánková. Podařilo se jí zainteresovat na problémech své rodiny širokou veřejnost. Měli bychom vlastně trnout, komu příště pomůže k senátorskému křeslu. Její chování vzdáleně připomíná chování dr. Ratha (dokud byl ještě odborovým předákem) nebo pana Duška: usilovali zkomplikovat veřejnosti na čas přístup ke zdravotním a dopravním službám s tím, že lidé se pak vrhnou nikoli na své trapiče, nýbrž na vládu, která těm trapičům odmítá vyhovět. Čeho však chce dosáhnout paní Topolánková? Co máme udělat, aby nám dala pokoj? Máme vyvinout nátlak na premiéra, aby opustil komnaty místopředsedkyně PS a navrátil se k rodinnému krbu? Máme ho kamenovat?

Vyhlídky jsou chmurné. Obávám se, že na rozdíl od dr. Ratha, který byl pacifikován tím, že se stal ministrem, a pana Duška, který byl inkorporován do jakési správní rady, paní Topolánkové není pomoci. Na politickou spolupráci si s paní Bobošíkovou prý ještě „neplácly“, jenže každý, kdo si přečetl něco o tajemstvích Sedmihradska, ví, že tady o nějaké plácání nejde. Ten, jehož krk zdobí dvě krvavé tečky, stopa upířích zubů, je na neodvratné cestě k tomu, aby se stal sám upírem. A pak už nemůže přestat, ani kdyby se roztrhal.

(www.bohumildolezal.cz)