Únor 2007

Afrodité v patu Evropy

Martin Filip

Testem EU pro rok 2007 je Kypr. Tím, že Brusel přijal jen jeho řeckou část, se vůči Turecku vyšachoval z pozice neutrála. A Ankara mu to připomíná.

Kyperský pohled na přístupová vyjednávání Evropské unie s Tureckem se od středoevropského liší. Liší se natolik, nakolik je jiné žít v centru Evropy či na Afroditině ostrově v těsném sousedství Malé Asie: zatímco my se v novinách dočteme, že EU zmrazila rozhovory s Tureckem v osmi kapitolách, média v řecké části Kypru píší rozhořčené komentáře o tom, že Unie hodlá pokračovat v jednáních s Tureckem o dalších 27 kapitolách.

Právě Kypr je nejvýraznější třecí plochou mezi Ankarou a Bruselem. Kyperská republika, Turecko, ilegální Turecká republika severního Kypru (trvající už 33 let od obsazení tureckou armádou) a EU se drží ve vzájemném patu. Prosincový summit v Bruselu sice pokáral Ankaru za nesplnění podmínek celní unie – že nepouští jihokyperské lodě do svých přístavů a letadla na svá letiště, ale zamrznutí osmi vyjednávacích kapitol je pro jihokyperské veřejné mínění chabým výsledkem.

Řekové podle práva

„Rozhodnutí ministrů zahraničí EU se velmi vzdaluje cílům, které si naše vláda předsevzala,“ shrnuje komentátor listu Cyprus Mail. Připomíná, že kyperský ministr zahraničí Giorgos Lillikas to deklaroval jasně: neotevře-li Ankara přístavy a letiště, Kypr přístupové rozhovory s Tureckem zablokuje.

Turecko na summitu nakonec jeden přístav a jedno letiště nabídlo. Kyperský prezident Tassos Papadopoulos to označil za „snahu obalamutit EU“. Zdůraznil, že každý člen Unie má právo povolit či blokovat projednávání jednotlivých kapitol přístupových rozhovorů s Tureckem.

Kyperské ne ale nemusí být definitivní. „Prozkoumáme každou kapitolu podle stávajících podmínek a tureckého přístupu k ní,“ vyjádřil se prezident diplomaticky před Vánoci. Kyperská strana přitom opakuje své požadavky vůči Turecku a správě severního Kypru, v nichž nejčastěji zaznívá město Famagusta. Řecký Kypr totiž požaduje vydání jeho čtvrti Varoša. Jde o někdejší reprezentativní letovisko, které je součástí okupovaného severu a zároveň tzv. zelené linie – nárazníkové zóny vojsk OSN. Hotely a pláže Varoši jsou již 33 let obehnané ostnatým drátem a pustnou.

Turci podle vzájemnosti

I Ankara opakuje své podmínky. Jde jí o vzájemnost, takže po otevření tureckých přístavů Kypru by mělo následovat přímé letecké a námořní spojení Evropy se severním Kyprem. Dosud totiž musí veškerá doprava ze samozvané republiky procházet přes Turecko.

Vůle ze strany některých států Unie by byla: Tony Blair dokonce po bruselském summitu letěl do Ankary a se svým tureckým protějškem Tayyipem Erdoganem o možnosti leteckého spojení severního Kypru a Británie jednal. To na Kypru nahrává populistům k rozvíjení kuriózní teorie: že totiž za snahou EU přijmout Turecko stojí ve skutečnosti turkofilní USA a Blair je jejich agentem. Deník Cyprus Mail označuje takové tvrzení přímo za idiotské, nicméně v médiích se v tomto smyslu vyjadřuje například univerzitní profesor Kostas Gouliamos. Ten taky přinesl do mezinárodní politiky nové slovo, turkifikace. „Dříve než přikročí Turecko k harmonizaci s Unií, posune se Evropa k turkifikaci,“ řekl v diskusi v kyperském rozhlase.

V rozhovorech o tom, jaký ústupek udělat kyperským Turkům, se lídři řeckého Kypru s EU neshodnou. Německé předsednictví se chystá otevřít otázku přímého obchodu severního Kypru s Unií. Prezident Papadopoulos ale namítá: „Proč? Regulace na zelené linii umožňují vyvážet zboží přes legální přístavy naší země.“

OSN podle federace

Za vzájemnými dohady viditelně stojí otázka viny a odpuštění. Kyperský vládní mluvčí Christodoulos Pasiardis se nedávno vyjádřil, že „primárním cílem turecké strany není řešení kyperského problému, ale politické uznání současného pseudostavu“. Pro kyperské Řeky je to oprávněně děsivá představa – status quo přece začal vojenskou okupací.

Podle Turků zase nemůže kyperský problém řešit EU, je-li řecký Kypr jedním z jejích členů. „Neakceptujeme stanovisko, že Evropská unie se sklání před tlakem, zvláště jde-li o tlak ze strany kyperských Řeků,” řekl po summitu v Bruselu mluvčí tureckého ministerstva zahraničí Namik Tan. Jediným orgánem, který prý může situaci řešit, je OSN. Jenže OSN se o to již pokusila. Annanův plán na usmíření před dvěma lety kyperští Řekové v referendu odmítli.

Přesto OSN nad ostrovem nezlomila hůl. Pod mediací jejího generálního sekretáře Ibrahima Gambariho podepsali prezident Tassos Papadopoulos a vůdce kyperských Turků Mehmet Ali Talat v červnu 2006 pětibodovou dohodu. Ta sice nezavazuje strany k žádným konkrétním krokům, ale hovoří se v ní o neúnosnosti současného stavu a o tom, že jeho řešením by mělo být sjednocení Kypru založené na dvouzónové a dvoukomunitní federaci a politické rovnosti. Utopie?

(Respekt, www.respekt.cz)