Únor 2007

Nacistický teror vyprovokoval jediný odbojář

Jan Gazdík

Jan Smudek, který jen pár měsíců po okupaci Čech a Moravy zastřelil čtyři nacisty, zemřel v roce 1999 v zapomnění. Našel se člověk, který změnil tvář protektorátu Čechy a Morava. Historici až nyní, po letitém bádání v archivech, sestavili tragický příběh Jana Smudka. To on vyprovokoval plošný nacistický teror.

Smudek jako první zahájil ozbrojený boj s nacisty už v roce 1939. Byl i prvním odbojářem, na jehož hlavu vypsala německá policie vysokou odměnu. A konečně: gestapu se podařilo přenést zášť lidí vůči Smudkovi až do dnešních dnů. Nemohou mu zapomenout, že jejich příbuzní byli kvůli Smudkovu odporu vězněni a mnozí z nich nepřežili.

Kvůli Smudkovu odboji bylo zatčeno 111 kladenských občanů. Byla to msta za to, že Smudek 7. června 1939 zastřelil v Kladně vrchního strážmistra říšské policie Wilhelma Kniesta, protože terorizoval lidi. „Dnes už víme, že to byl zlom v politice okupačních úřadů, které odpověděly terorem,“ tvrdí badatel Jaroslav Čvančara. Historici dokonce srovnávají Smudka s Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem.

Nacisté se po zřízení protektorátu snažili vystupovat umírněně. „Záleželo jim na klidu. Aby Češi drželi hubu, krok a makali,“ říká Jaroslav Čvančara, který neznámé osudy Jana Smudka zmapoval. Za zlomovou událost v historii protektorátu považuje Smudkův boj i historik Petr Koura z Ústavu pro soudobé dějiny: „Před střelbou v Kladně tu byl klid, ale útok na policistu Wilhelma Kniesta vyprovokoval nacisty k plošnému teroru.“

A represe se ještě vystupňovaly, když Smudek opět střílel. Gestapo se mu totiž dostalo na stopu a přišlo ho zatknout do jeho domažlického domku v Máchově ulici. Německá tajná policie nebyla zvyklá na ozbrojený odpor, takže když Richard Linddner, Franz Wotawa a Jakub Neubauer vcházeli 20. března 1940 do Smudkova domu, nestačili ukázat ani průkazy. Smudek bleskově vystřelil a gestapák Neubauer se skácel k zemi. „Něco podobného nacisté vůbec nečekali - i proto jim Smudek unikl,“ řekl Čvančara.

A jak dnes na domažlickou přestřelku vzpomíná Smudkův spolubojovník, čtyřiaosmdesátiletý Miroslav Wimmer? „Jako skauti jsme přísahali, že neustaneme v odboji, dokud nebude Československo svobodné. Stavěli jsme tenkrát u Smudků loď, když si pro něj gestapo přišlo. Utekl na půdu, odkud na toho nacistu pálil. Nakonec se prostřílel přes Francii až do Anglie, kde bojoval v Královském letectvu,“ líčí Wimmer.

První pomoc našel Smudek na útěku u příbuzných. Ve vesnici Březí ho však zastavili dva ozbrojení Němci. Smudek je při přestřelce zlikvidoval. Na uprchlíka byla vypsána odměna 100 000 korun. A tvrdá byla opět i odveta nacistů: v Domažlicích náhodně zatkli sto padesát lidí - i ty, kteří se vraceli z biografu - a deportovali je do koncentračních táborů. „Tatínek po válce studoval s dětmi těch zatčených. Na Smudka nadávaly, že je připravil o rodiče, a trvá to až dodnes,“ říká Petr Koura.

Jan Smudek se po pádu železné opony vrátil do Československa, ale ani v Domažlicích mu mnozí lidé neodpustili. Zemřel v zapomnění v osadě Díly u Postřekova v roce 1999.

(MFDNES)