Únor 2007

Emigrace nebyla jen přebrodit Rio Grande

Ross Hedvíček

Zase tam v Česku vedou jakési žabomyší války. Přes Jiřího Vaňka se ke mě dostala výměna e-mailů mezi řadou lidí z Česka, která vrcholí tím, že John Bok velmi přísně kára Jana Šinágla. Přísně a dost blbě - abych tedy nenapínal. E-mail je dlouhý, ale přikládám ho zde celý, aby vám nic neuniklo - můj komentář je pod textem.

----- Original Message -----

From: John Bok

Sent: Sunday, December 17, 2006 3:59 AM

Subject: RE: Podivni Motejlove, Jemelici a Holeckove - na hrubou diru zasadne patri hruba zaplata

Je příznačné, že Šinágl, který statečně opustil komunistické Československo, aby jako průměrný emigrant cosi nepodstatného dělal ve Švýcarsku a zase se statečně vrátil až dávno po listopadu do České republiky, nás poučuje o tom, co je to demokracie a právní stát, co to je morálka a být statečný a halasně dává najevo svůj nesouhlas se vším, co nesouhlasí s ním. Nevím, proč vlastně utekl do ciziny, neví to nikdo. Snad to ví on sám. Jsem přesvědčený o tom, že by se při prvním výslechu ve služebnách StB sesypal a byl by ochotným práskačem a že by po první CPZ (cela předběžného zadržení - pozn. red CS-magazínu) nebo vazbě vybleptal i to, co by nevěděl. Kdyby byl skutečně tak čestný a statečný, jak se svým teatrálním vystupováním snaží přesvědčit veřejnost, nebyl by odešel. Ach ano, každý se může změnit. Proč však až tehdy, když už za to nehrozí vyhazov z práce, odebrání základních práv, telefonní linky, řidičského průkazu, pasového dokladu, uplatnění své profese, vzdělání, zákazu dětí studovat.

Tím, jak si přisvojuje právo na jedinou pravdu, tu jeho, kterou vnucuje druhým, je zcela podobný komunistům nebo přesněji kdejakému fanatikovi, kteří mají patent na vše a kteří jsou humusem pro vznik jakékoli totality. Křiklouni, kteří hodně křičí, toho většinou ve prospěch druhých máloco udělají.

Kdybych nebyl přesvědčený o tom, že pan Šinágl je duševně chorý, musel bych mu za všechny invektivy, které za tu krátkou dobu po svém návratu, co se snaží svoji nicotnost za každou cenu zviditelnit, nafackovat, tak jak to udělal pan Macek psychopatovi Rathovi.

Pravdou je, že jsem při násilném zacházení justiční stráže s paní Mašínovou při soudním jednání ve věci pana Hučína nevyváděl jako Šinágl, za to jsem je důrazně vyzval, aby se k ní chovali slušně a snažil se jim v tom zabránit. Urážet soudce a vyhrožovat mu, tak jak to provozoval Šinágl, může sice působit efektně, ale nijak to nekultivuje justiční prostředí a už vůbec to není v prospěch prosazení práv nespravedlivé souzených. Na rozdíl od Šinágla jsem byl důvěrníkem pana Hučína a kdybych nesmyslně a postpubertálně trojčil jako Šinágl, asi bych nemohl absolvovat všechna soudní jednání, že kterých byla podle a neopodstatněně vyloučena veřejnost.

Nebyl to Šinágl, kdo hned po zatčení vyzval s Přemyslem Vachalovským prezidenta Havla, aby udělil Vladimírovy abolici a kdo napsal „Žalujeme“, které odmítly vydat všechna média, nebyl to Šinágl, kdo z kolegou ze Šalamouna nebo s Přemkem Vachalovským navštívil Vladimíra v pankrácké věznici a měl konflikt se zmetkem-vyšetřovatelem Starým a nebyl to Šinágl, kdo podal tr. oznámení na žalobkyni Šromovou, nebyl to on , kdo podal návrh na kárné řízení se soudcem Jelínkem, který hrubě upíral v nemálo situacích Vladimírovo právo na spravedlivý soud. Nakonec i to se zlepšilo. Tuším, že Šinágl dodnes těžce nese, že důvěrníkem nebyl on. On „statečný bojovník“ za lidská práva.

Ve Švýcarsku by byl za své jednání, invektivy vůči institucím a jedincům dávno žalován nebo stíhán a pravděpodobně vypovězen ze země, pokud by byl ve stavu cizince, jako je ve vztahu k České republice. To, co je mu v této zemi tolerováno, dokazuje, že je tu vůči bláznům více tolerance než ve Švýcarsku.

Jsou jedinci, kteří by chtěli být, pro výhody, které to přináší, občany více států. I to samo o sobě něco vyjadřuje. Spisovatel Honza Beneš je občanem USA, a ač ho k jeho mateřské zemí poutají nejen rodné kořeny, mateřština a vše, co dělá vlast vlastí, zůstal věrný zemi, která mu poskytla domov a práva, která mu byla v jeho rodné zemí upírána. I to je vizitkou charakteru. Šinágl by chtěl být českým občanem a zároveň si ponechat to švýcarské. I to hovoří o charakteru.

Nehodlám s troubou jeho formátu polemizovat či si dopisovat. Nestojí mi za to, neboť svůj čas, píli, energii a intelekt věnuji něčemu mnohem potřebnějšímu. Pomoci těm, kteří z většiny nemají tolik publicity a podporu veřejně známých osob, jakou má pan Uzunoglu, který také patří k lidem, když není po jejich, tak jste nepřítel. Mnohým z těch, kteří freneticky, nekriticky a bez znalosti spisového materiálu si také honí své triko ve věci pana Uzunoglu, vůči kterému se orgány činné v trestném řízení zachovaly jednoznačně nezákonně až trestně, křivdy a nespravedlnosti na bezpočtu neznámých a pro média a veřejnost bezvýznamných lidí, jsou zcela lhostejné.

Kým opravdu Šinágl je, dokazuje svým názorem, že jenom, protože je o tom přesvědčený, mi doporučuje, abych vyhodit že spolku Šalamoun pana Jemelíka. Jinak si o mně, dle něho, budou myslet lidé, že jsem také zmetek. Jací lidé? Jako je on? Nechť si to myslí.

Jaksi mu uniká, že jsou to způsoby, které používali a používají komunisté. Vylučují partaje. Občanská sdružení se drží demokratický a nikoli diktátorských zásad. Ve společenstvech, kde lidé vykonávají svoji činnost dobrovolně a nezištně, se demokratický volí a o tom, zda bude nucen někdo opustit jejich řady, rozhoduje valná hromada, nikoli diktátoři nebo předsedové na přání Šinágla. Jak vidět, ani pobyt ve Švýcarsku nezbavil Šinágla bolševické nákazy.

Nemohl by už někdo veřejnosti sdělit, čím byl a co dělal tento „rytíř bez vady a hany“ před tím, než emigroval? Kdyby Šinágl vykonal jen desetinu toho pro nespravedlivé stíhané, jako můj kolega a přítel pan Zdeněk Jemelík, mohl by si, i přes svoji předlistopadovou zbabělost zběha, možná přisvojit moralizování druhých, kterým nesahá ani po kotníky. Nakonec se ukazuje, že si Šinágl a Paroubek jsou v mnohém podobní, jen s tím rozdílem, že jeden se k moci dostal a ten druhý ze závisti, že ji nemá, stal bojovníkem za jakési svobody. Jinak používají obdobný slovník. Vlastně pardon, Šinágl používá Paroubkův. Aspoň co se šibalů týče.

Tuším, že Šinágl skrzevá paranoiu velikášství, má dojem, že mu na jeho maily, kterými kdekoho obtěžuje, musí každý odpovědět. Měl by se nechat vyšetřit na psychiatrii. Určitě by se ulevilo jemu i mnohým jiným. Ještěže není jemu podobných lidí tolik, jako jim zmiňovaných gamblerů. To by pak opravdu byla naše společnost ohrožena. Lidé posedlí utkvělostí mohou být nebezpeční.

Myslím si, že by Šinágl měl dát přednost švýcarskému Naturalu 95 a nejen jemu, když mu vše české tolik vadí. Mohl by se pak o 1/3 dostat dál, což bych mu že srdce přál.

John Bok

V Praze 17.12.2006

Jan Šinágl není můj oblíbenec, ale musí se mu přiznat, že má často pravdu. Na české poměry PŘÍLIŠ často. Není pak pochyb, že velké množství lidí dráždí a sere. I já dostávám jeho e-maily, neobtěžují mne a jsem tomu rád. Jan Šinágl si nehraje na funkcionáře, naopak John Bok k tomu má už chvíli výrazné sklony. Předhánění se, kdo je koho důvěrníkem, hraničí se směšností. Často opakovaná doporučení z Česka na adresu emigrantů - o tom, že by se měli nechat psychiatricky vyšetřit, už jsou taky stará vesta.

Z celého sporu mne zaujalo jen několik věcí: Šináglovi se vyčítá emigrace (ano, prosím!), pak údajná neslušnost k českým veličinám a orgánům a tajemné naznačování, co Šinágl dělal před emigrací. Nevím a je mi to jedno (já jsem jezdil hovnocucem - může to někdo trumfnout?), pokud emigroval, má u mne znamínko plus. Pokud se z té emigrace vrátil a je neslušný k českým neokomunistickým veličinám - tak u mne má druhé plus.

Osobní historie Johna Boka je mi známá, a že prošel vězením a dlouholetým šikanováním ze strany lidí, kterým dnes téměř leze do zadku, to není vina Jana Šinágla nebo něco, co by mohlo být Šináglovi vyčítáno. A vyčítat někomu emigraci - to už je opravdu příliš. To už vám všem v Česku opravdu jebe? Emigrace nebyla jen přebrodit Rio Grande. I jen obyčejný život a práce v normální civilizované společnosti má v mých očích mnohem větší kredit, než život disidenta v komunismu. A ještě navíc ve světle toho, že to disidentství dodnes nepřineslo ty správné výsledky. A nebo to je to kuří oko, na které Šinágl šlápl? Promarněný život v disentu a dnes jsou u moci stejní komunisté jako předtím? To je opravdu na psychiatra. Ale kdo by se měl nechal vyšetřit? Šinágl určitě ne.

Česká republika a česká společnost se svou geneticky imprintovanou nenávistí vrací zpátky do Mongolska. Nikoliv do Evropy. Víte o tom, že za vlády Čingischánova syna Ogedeie v roce 1241 se hranice Mongolské říše překrývaly s hranicemi "zemí socialistického tábora" - Mongolská říše končila před Vídní, ale obsahovala pozdější Československo, Maďarsko, Polsko, atd.? No není to zajímavé? Ejj, moc těžko se kráčí do Evropy v laptích. Česká společnost často s velkým nadšením přijme za své všelijaké scestné ideologie dávno po tom, co už všude jinde vyšly z módy, ať už je to antisemitismus, komunismus, antiamerikanismus a nebo nezdůvodnitelná nenávist vůči emigrantům.

A Bokovo kárání Šinágla, že není slušný k českým neokomunistickým soudcům a justičním orgánům, je pak už jen absurdní třešničkou na vrcholu dortu. Bokův kamarád Havel najmenuje KOMUNISTICKÉ soudce do DOŽIVOTNÍCH funkcí a Bok chce někoho nabádat, aby byl k takovým soudcům slušný? Vy ostatní tohle můžete přeskočit - John Bok rozumí anglicky: ARE YOU OUT OF YOUR FUCKING MIND?

Čtenář mi včera poslal mailem Jiránkův kreslený vtip. Jsou tam dvě jeho typické české postavičky a jedna káže druhé: "Tady se vždycky hodně udávalo, pane. Za Němců i za komunistů. Ale slušně, dycinky slušně!"

Na co si to tedy pořád hrajete, vořeši?

3 Comments:

Moravian said...

Quote: "Šinágl by chtěl být českým občanem a zároveň si ponechat to švýcarské. I to hovoří o charakteru." Dobrý bože a co je na tom? Duální či multiobčanství je v hodně zemích samozřejmostí, Česko se k nim ale bohužel nepočítá. Stále se zda, jako by převládal názor o českém občanství jako o cosi exkluzivním, o jakémsi drahém pokladu či co. Pane Boku, vzbuďte se! Česko je příliš bezvýznamná země, nevyniká téměř vůbec ničím kromě postkomunistických názorů, jako je nesmyslný názor o exkluzivitě občanství jednoho státu. Nebo je za tím česká zlodějna a strach aby se "ti zvenku" nezačali hlásit o to. co jim bylo sprostě Čechy ukradeno?

Jiri Vanek said...

„Šinágl by chtěl být českým občanem a zároveň si ponechat to švýcarské. I to hovoří o charakteru." Typická bolševická fráze, ještě by to chtělo zarecitovat bajku o zrádných emigrantech. Po zbavení československého občanství v roce 1978 mám jen australské, vystačím si s ním, ale v žádném případě neodsuzuji lidi, kteří mají občanství dvě, je to jejich rozhodnutí, jen jejich. Jen hlupákovi načichlému bolševismem může vadit, kde člověk žije a jaký pas má v kapse.

Anonymous said...

Kdo je JOHN (Jan) Bok? Svým dopisem neuráží jenom pana Šinágla ale všechny emigranty, kterým se podařilo utéci před komunismem, než je ten režim stačil zavřít. Nejen v mém případě, ale stovek dalších. Že se to nepodařilo panu Bokovi, ať už jsou důvody jakékoliv, není naší vinou. Jeho názory jen potvrzují to, jak komunistická vězení dovedla i převychovávat své svěřence. Tedy vymývat mozky. Naštěstí, doufám, se jim to dařilo jen u málo jedinců. Asi těch, co si pak vysloužili nějaké výhody. Znám ale i takové, co byli opravdu mučeni a přežili. Bohužel, mnozí ne, včetně mého strýce. Ten nebyl ve fešáckém vězení, jako pan Havel, nebo i Bok. Jim pak jen můžeme děkovat za marast, který Českem vládne.

Jerry