Únor 2007

Na co se v lekcích marxismu zapomnělo

James Jakoubek

Mnoho se povídá o Karlu Marxovi a Friedrichu Engelsovi, jací to oni byli jasnovidci. Dokonce je nedávno v Anglii, salónní britští levicoví intelektuálové poctili titulem „filozofové tisíciletí“. Komunisté čeští, jmenovitě soudruh Miroslav Grebeníček, tehdy ještě předseda KSČM, mně to osobně takto oznámil, když jsem ještě psal do exilového POLYGONU, než tento převzali do své péče domácí mládežníci. Vzhledem k tomu, že oni britští intelektuálové pod režimem jmenovaných oslavenců neměli tu čest žíti, budiž jim to k omluvě připočteno, neb již jiný filozof, ve světě známý pod jménem Ježíš Kristus, na adresu podobných pošetilců údajně prohlásil – blahoslavení chudí duchem, neb jejich je království nebeské – a nebo tak nějak.

Na toto jsem si vzpomněl při přehrabování se ve svém archivu, kde jsem narazil na text, který před deseti lety napsal dr. Josef Lovell. Protože nemíním parafrázovat, cituji text celý:

Mezi zakladatele a fanatické představitele pangermánského hnutí století devatenáctého patřili Karl Marx a jeho věrný přítel Fritz Engels. Oba z duše nenáviděli vše slovanské všeobecně a specielně vše české. Zde je několik citací z jejich prací:

Marx, otevřeně se radující z porážky pražského povstání 1848 Windischgrätzovými granátníky, píše 5. března v New Yorker Blatt: „V r. 1848 umírající český národ se naposledy pokusil získat své bývalé právo na život. Tento marný pokus, nehledě ke všem revolučním úvahám, že Čechy, i když někteří z jejích obyvatel budou po nějaká ta století mluvit německou řečí, nemohou existovat jinak než jako součást Německa.

Již v roce 1848, vášnivě odsuzujíce Slovanský sjezd v Praze, píší Marx a Engels 31. prosince v Neue Rheinische Zeitung: „Nyní víme, kde jsou nepřátelé revoluce: ve slovanských provinciích Rakouska a v Rusku. Žádná fráze, žádné ujišťování o demokratické budoucnosti těchto zemí nám nezabrání, abychom je nepokládali za naše nepřátele. Nesmiřitelný boj, válka do posledního dechu proti Slovanům, zrádcům revoluce, vyhlazení, bezohledný terorismus; ne v zájmu Německa, ale v zájmu revoluce. Budoucí světová válka odstraní z povrchu zemského nejen reakční třídy a dynastie, ale též zpátečnické národy.

Fanatický pangermanismus v nejhorším slova smyslu je snad nejvíce zřejmý z článků Marxe a Engelse v New York Herald Tribune. Zde oba komunističtí přátelé 24. dubna 1852 uveřejňuji k potlačené snaze po demokracii a liberalizaci Čechů, Poláků a Jihoslovanů v r. 1848 tato památná slova: „Nyní skončily, a to asi navždy, snahy Slovanů v Německu o znovuzískání nezávislé národní existence. Roztříštěné zbytky četných národnostních skupin, jejichž národní a politické oprávnění k životu již dávno zmizelo a které již téměř tisíc let jsou přinuceny se plavit za lodí jednoho silného národa a jejich podmanitele“ (Němců). „Tyto umírající národnosti se pokusily využít všeobecných zmatků r. 1848 k vybudování dávno ztraceného politického stavu z r. 1800. Dějiny tisíce let jim ukazují, že tento vývoj zpět není možný. Skutečnost, že celý prostor východně od Labe a Sály byl kdysi obsazen podobnými Slovany. Ukazuje na historickou expanzi a současně na materiální a intelektuální moc národa německého, která podmanila své staré východní sousedy, vsála je a absorbovala. Tento sklon k absorbci“ (poněmčení) „byl vždy jedním z nejmocnějších prostředků, kterým byla Němci na východě tohoto kontinentu rozšiřována západní kultura. Jak mohou“ (Slované) „očekávat, že se dějiny vrátí zpět o tisíc let, aby uspokojily několik souchotinářů obývajících Němci ovládané a obklopené prostory, kteří neměli od nepaměti pro kulturní záležitosti jiný jazyk než němčinu a kterým chybí základní předpoklad národní nezávislosti: samostatnost, počet a uzavřená země?

Detailní dokumentaci o těchto názorech Marxe a Engelse naleznete v publikaci Revoluce a kontrarevoluce v Německu v r. 1848 (psáno převážně na základě jejich článků v New York Herald Tribune z let 1854-1852) a v práci německého historika H. Kohna Dějiny panslavismu (Die Geschichte des Panslavismus. Die Slaven und der Westen, Mnichov 1959).

Je s podivem, kolik milionů intelektuálů – včetně ze všech slovanských zemí – bylo a stále je mateno vidinami těchto falešných proroků komunismu.

Dr. Josef Lovell