Únor 2007

Vegetariáni v masokombinátu aneb Gándhí, Hitler a ti druzí

Stanislav Komárek

Je obecně mravně povážlivé dělat experimenty na jiných lidech, proto jsem jeden z nich raději provedl sám na sobě. Není bez zajímavosti po zhruba dvou letech shrnout zkušenost získanou po vyřazení masa teplokrevných obratlovců a vajec z jídelníčku, byť těm, kdo se takto stravují dlouhodobě, bude připadat banální a sotva hodná zápisu a těm, kdo stojí mimo, divná a neprůkazná. Z reakcí svého okolí jsem se však poučil, že jde o téma dosti zásadní. Zpráva o semivegetariánské dietě působí na přátele a známé srovnatelně jako řekněme zvěst o konverzi k islámu, vstupu do kláštera či o neočekávaném sňatku. Podle svého založení se nad ní nevěřícně podivují či naopak radují, někteří by raději slyšeli odůvodnění zdravotní, jiní rituální, další zase motivované ochranou zvířat. Celá věc pouze plasticky dokresluje skutečnost, jak klíčový rituální význam má pojídání masa.

Mystická participace

C. G. Jung velmi výstižně tvrdí, že i rituál prováděný bezmyšlenkovité a symbol uplatňovaný nevědomě jsou dále účinné, ale v pokleslé a neblahé formě. Dnes v rámci sekularizované civilizace s její přetékající hojností není pochopitelně místo pro rituál. který v loveckých společnostech zahrnoval magické lákaní a ,.přemlouvaní" lovného zvířete, usmiřování jeho duše a obřadné rozdělování a pojídání masa, jež je určitou „mystickou participací" se zvířetem. Je dobré vědět, že křesťanský mešní obřad zahrnuje také zástupně-symbolické pojídání těla a krve božstva, jež má i svou zvířecí symboliku v podobě beránka; německý jezuitský básník Friedrich von Spec zobrazuje trpícího Krista jako srnce chyceného do oka a zavěšeného na stromě - jedná se snad o nějaký pozdní ohlas antických mysterií, kdy býval namísto Dionýsa rozsápán a za syrova sněden kolouch?

V archaických společnostech nezřídka předchází zabití posvátného zvířete jeho obřadné (z dnešního pohledu neúnosně kruté) trýznění, dalo by se říci „zkoušení" v obojím slova smyslu. Zbytky tohoto zvyku se dodnes nebo donedávna uchovaly v koridě, v obřadech zabíjení krotkého medvěda u Ainů nebo orlů u některých kmenů Velkých plání. Všechny volné, mocné a nepodřizující se bytosti provokují (analogicky, byť většinou nekrvavě, „zkoušela" StB disidenty - přežije-li někdo nezlomen, nezbývá, než aby se ujal vlády, ale to už je jiná kapitola). I vejce se původně získávala na jaře sběrem od volně žijících ptáků a konzumovala se v rituálním rámci, jehož ozvuk dožívá ve velikonočních kraslicích. Obřady se pochopitelně týkají zvířat větších a výše organizovaných, sbírat housenky či lovit sardinky lze i bez rituálů.

I v zemědělských kulturách byla naprostá většina pojídaných větších zvířat obětována božstvům. Od svých pozdních fází však zemědělská kultura strpí už jen bytosti „odkouzlené", zařazené do technologického rámce: z praturů se staly holštýnské krávy na pastvině, z posvátných divokých kaprů osazenstvo rybníků, z obřích a numinózních stromů typu smrku či japonských kryptomerií lesní kultury v řadách, z lidí Lorenzovi Nutzmenschen v panelácích; daň za masové přežívání je vysoká. Tovární zpracování masa a konzumace vyšších zvířat jsou „osvobozeny" propojením velkoprodukčně-jatečně-komerčního mechanismu i od velmi skromného rituálního rámce tradičního venkova ve stylu zabijaček nebo svatomartinských husí jakožto posledních vývojových fází totemické hostiny.

Obludná všednodenní nadprodukce něčeho kdysi posvátného v pozdním novověku má paradoxní paralelu v rovněž novověké inflaci hojného podávání konsekrovaných hostií: cosi zřídkavého a tajemného se stává každodenní rutinou, jejíž propastnost většina účastníků nedohlédá. Stálo by za to zamyslet se nad provozem jatek jako nad činností rituální, masově obětující jakémusi neznámému a v některých aspektech hrůznému božstvu, řekněme Proteinové Výživě. Je zajímavé, že bezmyšlenkovitá nadkonzumace masa (vždy se zde rozumí maso teplokrevných obratlovců, v účinku na člověka se skutečně ryby a zřejmě také žáby dosti liší, podobně jak to nahlíží církevní doktrína: zlom se zdá ovšem být mezi obojživelníky a plazy) i dalších proteinů se pozornosti moderní medicíny netěší, zatímco jejich nedostatek, v minulosti neméně závažný, bývá tematizován podnes.

Maso naše vezdejší...

Neodvážím se domyslet, jaké psychologické důsledky by měl přechod na vegetariánskou výživu zcela eliminující živočišné složky (dospělý a ne těžce pracující člověk to zajisté vydrží i v našich zeměpisných šířkách). Oproti rozšířenému mínění, že konzumace masa působí zejména agresivitu, je v subjektivním prožívání účinků bezmasé stravy mnohem nápadnější spíše opadnutí strachu a obav. Oba jevy spolu pochopitelně souvisejí, protože strach vyvolává nezřídka „preventivní" útok, většinou ale zůstává při pocitu „zaraženosti".

Trochu jako by - po buddhisticku řečeno - „strach, hněv a bolest" industriálně chovaných zvířat přecházely s živočišnými produkty na konzumenty (u mléka a jeho derivátů je účinek sice mnohem slabší, ale ve velkých dávkách také dobře patrný). Z tohoto důvodu má vynechání masa výrazný vliv na pokles krevního tlaku při „esenciální" hypertenzi, působené v zásadě dlouhodobou kombinací sociálních strachů a neuskutečňované agrese. Kladu si otázku, zda neobyčejný důraz na konzum masa za komunistické éry nebyl formou pacifikace obyvatelstva, byť asi nezáměrnou. Kromě obecně vyšší činorodosti, související s pojídáním méně vydatných potravin, což je účinek zcela očekávatelný (i lovecký pes samozřejmě pomáhá při lovu a větří nejlépe hladový), lze říci, že společným jmenovatelem psychických změn je cosi jako posun k „divočejšímu", méně domestikovanému stavu. Slovo „divoký" zde užívám nikoli jako synonymum pro „agresivní", ale „přírodní, původní".

Vyřazení masa z jídelníčku přináší poměrně záhy celkové zvýšení reakční rychlosti, vnímavosti a intuice v rozmanitých směrech - vůči jiným lidem, vůči krajině, počasí, náladám přírodním i společenským, též alkoholu a jiným psychotropním látkám. Jako u všeho na světě má tento fakt příjemné i nepříjemné praktické konsekvence. Z těch příjemných by bylo možno jmenovat převážně euforickou náladu (maso je kupodivu velmi výrazný depresogen), někdy i to, co Arthur Koestler nazývá „oceánickým` či .,vznášivým" pocitem, větší výmluvnost, snazší psaní textů, krátkodobě i větší bdělost a soustředění, též výraznější posun nálad ve směru jízlivosti, ironie a vůbec „nevážnosti" - toho, co známe třeba z vyprávěnek o počinech a provokacích zenových mnichů.

„Stínem" uvedených výhod je však snazší unavitelnost, intenzivnější negativní pocity z věcí a lidí nepříjemných, snížená tolerance ke zdlouhavým procesům, jako jsou mnohahodinové schůze či lety letadlem. Emoce jsou jaksi „průchodnější" a pohotovější, rychle vzplanou i opadnou. Bylo by relativně snadné vyhánět kupčíky z chrámu, k čemuž při masité dietě většinou není dostatek nadšení ani průbojnosti. Ta naopak umožňuje, jak se zdá, trpně nést rozmanitá břemena, a spolupůsobí tedy při tvorbě civilizace - pes také vydrží mnohé z toho, co by vlk „neprodýchal". Není jistě náhodou, že v Japonsku éry Meidži přišla konzumace masa (zejména „nové" jídlo sukijaki) do módy v souvislosti s přechodem k civilizaci západního typu.

Dalším výrazným důsledkem zřeknutí se masa je lepší snášení samoty či přímo její vyhledávání. Poustevníci starých legend se živili pouze kořínky sbíranými v okolí své sluje. S trochou jízlivosti lze říci, že živíme-li se opravdu jen kořínky, brzy nikde jinde než v osamělé sluji žít nebudeme moci.

Z tělesných symptomů přechodu na polovegetariánství si lze povšimnout poměrně prudkého poklesu tělesné hmotnosti, opticky patrného nejvíce na hlavě, krku a končetinách. I v tomto hodě jsou pozoruhodné reakce okolí, které v rámci dobových trendů má tendenci chápat podobný fenomén jako „hrdinství" (připomeňme si ovšem, že anglické slim je slovo totožné s německým schlimm, špatný, a že estetický ideál se radikálně proměnil až někdy mezi světovými válkami, ba spíše až po nich, kdy se tloušťka stala pro široké masy snadno dosažitelnou).

Mnohem zajímavější je jiný tělesný příznak, a sice redukce zánětlivých procesů typu bronchitid, bolestí mandlí a zubů atd. jako „přemrštěných" imunitních reakcí. Zcela ve stejném smyslu, jen mnohem silněji, fungoval podobný fenomén i u vězňů v koncentračních táborech, kde zánětlivé procesy, třeba i u velkoplošných nesterilních zranění, byly zcela mizivé, jak popisuje například František Bláha v knize Medicína na scestí z roku 1946. Za hladu a úplné dlouhodobé absence živočišných proteinů kupodivu docházelo ke zlepšování hypertenzí a arterioskleróz, pochopitelně ovšem za cenu mnoha infekčních onemocnění, zejména tuberkulózy.

Po ovoci poznáte je

Srovnávání Hitlera a Gándhího, dvou nadšených vegetariánů, bude asi na mnoho čtenářů působit blasfemicky a zajisté je nadsázkou. Zkusme ale přes všechny propastné rozdílnosti vyhmátnout to, co tyto muže spojuje. Oba byli nejvýznamnějšími politickými činiteli svých národů za posledních několik staletí, v době své veřejné činnosti neměli rodinu, oba byli charismatičtí a přesvědčiví a měli cit pro to, co chtěl dav slyšet, netoužili po bohatství, nýbrž po vlivu a popularitě, oba byli neobyčejně cílevědomí a všechno úsilí soustředili jedním směrem, neměli v oblibě každodenní rutinní administrativní práci a většinu času trávili rozmanitými osobními rituály v kruhu svých oblíbenců, převážně žen. Oba milovali zvířata a v soukromí se chovali mírně, oba měli značné mezery v pudu sebezáchovy, byli ale pro své cíle ochotni obětovat i jiné, oba byli schopni dočasných ústupků navenek, ale ve skutečnosti byli velmi nekompromisní, oba byli žalářováni, ale relativně slušným režimem ve „fešáckém" kriminále, oba skončili násilnou smrtí, oba se pustili do úkolu, který by rozumně uvažující člověk pokládal za předimenzovaný, ne-li ztřeštěný. Dá se z toho soudit cosi o povaze vegetariánství? Možná jen to, že se jedná o prostředek neutrální, který může přinést plody nejrozmanitějšího typu.

(Prostor)