Únor 2007

Česká show: Názor a trest

Jan Kovalík

Někdejší člen týmu BBC Daniel Kaiser si hněv předsedy Paroubka vysloužil svým zamýšlením se nad všeobecně známým faktem: jak je možné, že Inspekce ministra vnitra tak zarputile pronásleduje policisty vyšetřující zločiny nějak spojené s osobnostmi ČSSD? A Kaiser proto v rámci komentáře překřtil tuto policejní jednotku na „rezidenturu ČSSD“. Za to na něj podal šéf sociální demokracie trestní oznámení – a policejní mašinerie se dala do pohybu. Ne jako v případě, když strážci zákona nedávno coby nedůležitý odložili přípis ředitele nemocnice, že mu někdo ve špitále zřejmě vraždí lidi. Tentokrát policejní „procesualista“ vyhodnotil věc jako neodkladnou a kriminálka okamžitě vyrazila do terénu posvítit si na zlobivého pisálka.

„Přišli sem dva chlapi v civilu. Prokázali se jako vyšetřovatelé z kriminálky. Chtěli výtisk novin s textem pana Kaisera a kontakt na něj,“ popisuje policejní práci Martin Denemark, manažer redakce Hospodářských novin, v nichž vyšel jeden „pomlouvačný“ Kaiserův text. Podobná scéna se odehrála i v redakci Lidových novin, které otiskly druhý Paroubkem označený komentář. A minulý týden došla řada na Kaisera: při policejním výslechu musel vysvětlovat, „jak vznikl“ jeho článek. „Znervózněl jsem, když mi volala kriminálka, že na mě bývalý premiér podal trestní oznámení, ale myslím, že to nebude nic vážného,“ usmívá se komentátor nad šálkem kávy. „Je to jen takové brnkání na nervy. Paroubkovci šíří hrůzu.“

Mávat nad věcí rukou je ale zatím předčasné. Na přání Jiřího Paroubka již skončila kariéra několika novinářů. Naposledy třeba Davida Borka z České televize, který si mu – tehdy ještě coby premiérovi – dovolil při televizní debatě klást i „nevstřícné“ otázky a vedení jej za to ihned zbavilo funkce. To samozřejmě Kaiserovi od soukromých periodik nehrozí, nicméně případ má obecný rozměr. „Je to jednoznačně pokus omezovat svobodu slova,“ soudí právník Ligy lidských práv Jiří Kopal. Vážnost či prchavost tohoto pokusu se samozřejmě ukáže až z dalších policejních kroků – zda vyšetřovatelé věc odloží, nebo ji naopak poženou k žalobě. „Ale i když policie nebude pokračovat, faktem je, že pomluva by vůbec neměla být trestným činem,“ říká Kopal. „Za verbální činy mají mít lidé možnost vysoudit spoustu peněz, ale neměl by za to nikdo být omezován na svobodě.“

Za to, že zdejší právo trestný čin pomluvy obsahuje, je Česko už dlouho kritizováno mezinárodními institucemi, například Helsinským výborem při americkém Kongresu. Zdejší advokáti – například Stanislav Devátý – navíc Kaiserův případ považují za „absurdní“ i z toho důvodu, že pomluvit je v Česku podle stávajících zákonů možné jen fyzickou osobu, nikoli státní instituci či politickou stranu. Pokud Paroubek se svým podáním uspěje, můžeme se rychle dostat do situace, kdy kriminálka bude zkoumat „pomlouvačné“ komentáře tvrdící, že ta nebo ona strana má třeba špatný program.

Běžný člověk Hana O.

Z pohledu čtenáře denního tisku působí Paroubkovo udání novináře za pochyby o čistotě úmyslů ministerské policejní jednotky úsměvně. Bývalý premiér sám totiž expresivními výrazy v tisku nešetří – častuje jimi však nikoli úřady, nýbrž konkrétní lidi: jednou je podle něj někdo „psychotik“, podruhé zase „nepřítel státu“ a podobně.

Jakou podobnost či rozdíl mezi těmito případy a svým trestním oznámením na Kaisera vidí sám Jiří Paroubek, nebylo možné zjistit. „Pan předseda je teď před Vánoci velmi vytížen a k vašim otázkám se nestihne vyjádřit,“ sděluje devatenáctého prosince mluvčí ČSSD Květoslava Kočová.

Členové parlamentní komise pro sdělovací prostředky se v názoru na Paroubkovu snahu trestat názor vězením liší podle stranického klíče. „Politici jsou tu od toho, aby odpovídali novinářům na otázky, ne je žalovali za jejich názory. Ale panu Paroubkovi asi už prostě tečou nervy,“ říká poslanec Petr Bratský (ODS).

Komisařka za Paroubkovu stranu Hana Orgoníková to však vidí úplně jinak. Podle jejích slov jsou novináři oproti politikům ve výhodnější situaci a „mohou si psát, co chtějí“. Což by se podle poslankyně Orgoníkové mělo změnit. Jak, zatím sama neví, ale mělo by se o tom na půdě sněmovny debatovat. „Všichni jsme občané a máme právo podávat trestní oznámení,“ komentuje Orgoníková akci svého předsedy. A pak kouzlem nechtěného podává stručný nástin, jak vnímá nezávislost zdejší policie a justice. „Já sama mám s novináři řadu špatných zkušeností – nebudu je jmenovat – ale nikdy jsem se nebránila. K ničemu by to totiž nebylo. Běžný člověk tady u soudu nic nezmůže,“ říká Orgoníková. Co si tedy od svého trestního oznámení může slibovat Jiří Paroubek? „No, promiňte, on je v trochu jiném postavení než já, nemyslíte?“ říká poslankyně. Myslí tím, že trestní oznámení Jiřího Paroubka bude mít větší šanci na úspěch v podobě trestu než oznámení „běžných lidí“? „Já tím nic nemyslím, tohle je složité téma a nechci to probírat dopodrobna po telefonu,“ loučí se Orgoníková.

Mobilní telefon nakonec v pátek zvedl i Jiří Paroubek. Co ho přimělo ke snaze usilovat o to, aby Daniel Kaiser šel za svůj názor do vězení? „Víte co?“ odpovídá šéf ČSSD. „Já se s Respektem vůbec nebudu bavit. Na shledanou.“

(kráceno)

(Respekt, www.respekt.cz)