Únor 2007

Neschopnost nebo hloupost?

Tomáš Krystlík

Řetězení české hlouposti či neschopnosti je dobře pozorovatelné na omezení platnosti ročních dálničních známek o měsíc, ke konci roku. Důvod, proč se tak stalo, je zcela vedlejší. Na kuponech ke koupeným ročním dálničním vinětám 2006 je explicitně uvedeno, že platí od 1. prosince 2005 do 31. ledna 2007. Tedy došlo ke flagrantnímu porušení kupní smlouvy českým státem. Ministerští legislativci a ministerstvo dopravy pohrdli zásadou pacta sunt servanda, tj. smlouvy se mají dodržovat, když poslali do poslanecké sněmovny zákon omezující jejich platnost. Proti této nemravnosti poslanci nevystoupili, senátoři a prezident tento zákon nevrátili. Není pro to omluva, jen si můžete vybrat mezi hloupostí a neschopností jednotlivých schvalovacích článků.

Nikoho nenapadlo se obrátil ke správnímu soudu, aby vydal předběžné opatření a napravil chybný krok státu. Ovšem, Česko na rozdíl od civilizovaných zemí nemá správní soudy, jen soudní senáty v rámci soudů obecních, a je známo, že správní právo je v ČR snad nejhůře vymahatelné vůbec. Že by do týdne správní soud rozhodl o předběžném opatření jako na západ od Šumavy, které by napravilo rozhodnutí státního nebo komunálního úřadu, o tom si Češi mohou nechat jen zdát. Horší je, že nikdo se nezasazuje o nápravu tohoto neblahého stavu.

Česko také trpí tím, že našeptávači Rychetský a Jičínský tvrdili Havlovi po cinkání klíči, že kontinuita s komunistickým právem nesmí být porušena, protože by prý pak neplatily ani rozvodové rozsudky. Dnes je jeden z nich kozlem-zahradníkem, předsedou Ústavního soudu ČR. Následkem toho se stávající zákony začaly flikovat, tj. novelizovat. Česká hrdost nedovolovala převzít (v podstatě jen přeložit) vyzrálé zákoníky ze západních zemí s kontinentálním právem, jak učinily například s německým občanským zákoníkem a švýcarským obchodním zákoníkem Jižní Korea a Turecko. Nepříliš chytrým poslancům nedošlo a nikdo jim nevysvětlil, že takové zákony, mají-li za něco stát, tvoří legislativci osm až deset let a pak se desetiletí ladí a že to stojí hodně peněz.

Čeští poslanci neustále mění předlohy zákonů, které schvalují. Nejsou si vědomi, že jakýmkoliv zásahem, mohou narušit souhru nového zákona se stávajícími, ba mohou způsobit, že nový, jimi změněné znění zákona může být se stávajícími zákony přímo v rozporu. Pak následují novelizace novelizací, že v tom ztrácejí přehled i advokáti. Aby se tomu zabránilo, stačilo by jen málo – přijmout zásadu, že když poslanecká sněmovna změní v předkládaném zákonu byť jedinou čárku, musí být návrh zákona automaticky vrácen legislativcům navrhovatele k odbornému přepracování. Tato cesta ale není všespasitelná, jak ukazuje případ zkrácené platnosti ročních dálničních známek – i legislativci mohou být hlupáci. Mimochodem, z kuponů nových ročních dálničních známek pro rok 2007 nevyčtete jejich platnost. Další lapsus českého státu.

V žádném případě by se státní, městská policie a celníci neměli chovat tak, jak v těchto dnech činí. Místo, aby v lednu dálniční nálepky ignorovali, kontrolují je. Zde nastupuje další česká specialita, spíše česká blbost – neplatná česká dálniční nálepka musí být pod pokutou až 100 tisíc korun odstraněna. A policie s celníky za neodstraněnou starou českou dálniční nálepku vesele pokutuje. A to dokonce i mimo dálnice. Zahraničních neplatných dálničních nálepek můžete mít na skle dle libosti. Z toho také plyne nesmyslnost postihu.

To nenaleznete nikde v Evropě. Všem státům, které dálniční nálepky zavedly, je srdečně jedno, máte-li na skle starou.

Divíte se pak, že se cizinci často dívají na Čechy jako na hlupáky?