Únor 2007

Velká hra kolem Roztočila

Kateřina Mahdalová

Obnovený proces s údajným vrahem možná odhalí tajemství. Dostal čtyřiadvacet let za vraždu. Jenže tvrdí, že je nevinen. Odsoudili ho v nepřítomnosti a bez důkazů, na základě anonymního udání. Žádali cizí státy o jeho vydání, ale Německo i Rakousko vzkázalo: Ne, proces s tím mužem nebyl spravedlivý. Pak ho chytili na hranicích a seděl tu pět let, pak uprchl k sestře na Západ a návrat podmínil obnovou procesu. Teď se údajný vrah vrátil dobrovolně do vlasti a skončil ve vazbě. Rostislav Roztočil a jeho třicetiletý příběh.

Letiště Praha-Ruzyně, 18. prosince 2006, půl deváté večer: U východu B přešlapuje houf novinářů. Televizní kamery uvádějí příchozí z letadla do rozpaků. „Ach, danke, danke,“ pitvoří se do role filmové hvězdy mladík a mává do objektivů. Za ním vychází žena středních let v krátkém červeném kabátku. Novináři ji nelekají. „Proběhlo to v klidu, na letištní ploše. Říkali, že zatýkají slušného člověka, ani mu nenasadili pouta,“ popisuje Stanislava Rupp zatčení svého bratra.

O den později nařizuje soudkyně Oldřiška Rysová obnovit Roztočilův dvacet let starý proces a navrátilce posílá do vazby. Své rozhodnutí zdůvodňuje tím, že Roztočil loni utekl z české věznice. „Stal se nedůvěryhodným, mohl by se skrývat a vyhýbat spravedlnosti,“ říká soudkyně Rysová na adresu muže, který se dobrovolně vydal do rukou české justice.

Vraťme se na chvíli o několik desítek let zpátky. Rostislav Roztočil se živí jako taxikář, přivydělává si „vekslováním“ (tedy obchodováním s valutami, což byl tehdy trestný čin). Občas také krátí nebo vůbec neodevzdá tržbu, je přistižen a odsouzen. Za rozkrádání socialistického majetku dostal několikaměsíční trest, který si však nikdy neodseděl: uprchl totiž přes železnou oponu do Rakouska. A tam, jak vzpomíná jeho sestra Stanislava, se „k těmto způsobům“ již nikdy nevrátil. Přesto jej minulost dostihla a musel za ni těžce zaplatit. V roce 1982 jej totiž československá bezpečnost obvinila ze sedm let staré vraždy. Roztočil pobývající už dávno kdesi v kapitalistické svobodě o tom ovšem neměl ani potuchy.

Anonym, o který se policie opírá, přitom na kriminálku dorazil už v roce 1979: jeho autor sdělil, že Roztočil a jeho tři kumpáni vylákali v roce 1975 egyptského studenta Muhammada Nabíla Chaliliho pod záminkou směny valut do svého taxíku, tam ho ubili k smrti a okradli minimálně o deset tisíc korun. Toto podání leželo z dodnes nevysvětlených důvodů tři roky „u ledu“, pak jej policie najednou vytáhla, Egypťanovu totožnost přiřkla dávno spálené mrtvole vytažené z Vltavy v roce 1975 a zatkla ony společníky: Otakara Pelanta, Karla Kurucze a Jana Bašistu. Až na Kurucze se k vraždě přiznali a Rostislava Roztočila potvrdili jako spolupachatele. V roce 1985 byl nepřítomný Roztočil odsouzen ke čtvrt století za mřížemi. Když však Češi požádali Vídeň o emigrantovo vydání, tamní justice odmítla.

„V tehdejším vyšetřování jsou trhliny,“ říká Zdeněk Jemelík ze spolku Šalamoun, který Roztočilův případ už dlouho sleduje. „Například v taxíku, kde měli vrazi podle svých výpovědí studenta tlouci, se nikdy nenašla kapka krve, ani se neměnilo čalounění.“ Stejně tak si rakouský soud u egyptského zastupitelství v Praze ověřil, že v dotyčné době žádného svého občana v Praze nepohřešovalo. „Čí mrtvolu bezpečnost tenkrát ve Vltavě nalezla ani kdo byl Muhammad Nabíl Chalili, jehož identitu jí přisoudila, se již nedozvíme,“ říká Roztočilův důvěrník Phillip Janýr.

Celý ten případ je velká záhada. Samotný Roztočil vykládá své odsouzení jako pomstu tajných služeb za to, že při útěku na Západ s sebou za hranice vyvezl nějaké tajné dokumenty. Jenže na otázku, o jaké dokumenty šlo, odpovídá, že už je to dávno a že si to nepamatuje. Ani jeho důvěrník Phillip Janýr, který žije ve Vídni, neví, o co by mohlo jít. Dalším podivným faktem je, že československé úřady povolily Roztočilovým dětem, aby za ním vycestovaly do Rakouska. „Získat svoje děti bylo tehdy pro mnoho emigrantů nemyslitelné. Proč se to povedlo zrovna taxikáři Roztočilovi, zůstává otázkou,“ říká Zdeněk Jemelík. „O pomstě tajných služeb psal i dobový rakouský tisk, ale nic bližšího jsme ve spolku Šalamoun nezjistili. A Roztočil si to buď opravdu nepamatuje, nebo ví mnohem víc, než tušíme. Možná se tady skutečně hraje mnohem větší hra.“

Ať je to jakkoli, podobný neúspěch jako v Rakousku utrpěla česká strana o sedm let později, když po německých úřadech žádala vydání Roztočila, který se přestěhoval do Bietigheim-Bissingenu. „Tehdejší česká právní úprava porušovala mezinárodněprávní dohody o ochraně lidských práv tím, že navrátilcům do vlasti, kteří byli během emigrace odsouzeni v nepřítomnosti, nezaručovala obnovu řízení a spravedlivý proces,“ vysvětluje krach žádosti z roku 1992 Zdeněk Jemelík. Později Česká republika úmluvu podepsala.

Samotný odsouzenec ovšem dodnes tvrdí, že o rozsudku za vraždu ani o snaze českých úřadů přivést jej do Prahy k potrestání neměl ani potuchy. A pravděpodobně si nevymýšlí, neboť celá 90. léta do Česka z německého bydliště mnohokrát zcela beze strachu cestoval. Až ho náhle v roce 2000 zatkla pohraniční kontrola přímo na česko-německé hranici. Proč si ho policisté najednou všimli, není jasné. „Německá strana přejezdy hranic neeviduje vůbec a česká strana evidenci s údaji o Roztočilových přejezdech z neznámých důvodů skartovala,“ říká Zdeněk Jemelík. „Víme jen to, že ho okamžitě převezli do vězení a že jeho nezletilý syn musel sám čekat v autě, až si ho příbuzní vyzvednou.“

Roztočil byl převezen do Valdic, odkud ho pak přemístili do borské věznice. K vraždě se nikdy nepřiznal a celou dobu spolu se svou sestrou usiloval o obnovu procesu. Nic se však nedělo. Loni 8. listopadu Rostislav Roztočil z borské věznice uprchl a dostal se opět k sestře do Německa. České ministerstvo spravedlnosti požádalo o jeho vydání. Německá strana to ale podmínila obnovou procesu. Když na to Češi kývli, sedl Roztočil do letadla – a skončil ve vazbě zmíněné úvodem.

„Pan Roztočil je v pozici obžalovaného, který je stíhán pro mimořádně závažné trestní jednání,“ schvaluje krok soudkyně Rysové státní zástupce Tomáš Milec. Spolek Šalamoun ale tyto argumenty odmítá. „Pan Roztočil je v tzv. útěkové vazbě, jenže soudkyně ignoruje fakt, že německá strana za něj poskytla společenskou záruku: kdyby utekl, Němci by ho okamžitě vydali zpátky,“ říká Zdeněk Jemelík. Podle něj mohl navíc Roztočil z Německa dávno uprchnout a zmizet v jiné zemi, která by jej nevydala. Neudělal to však, přijel dobrovolně, a dal tím jasně najevo, že o nový proces opravdu stojí.

Zdá se ovšem, že nebýt předchozího útěku z věznice (kvůli kterému se pro soudkyni stal „nedůvěryhodným“) a vztyčeného ukazováku německé strany, soudkyně by obnovu procesu nenařídila. Při přelíčení minulý týden totiž Oldřiška Rysová prohlásila, že Roztočilova sestra spolu se žádostí nedoložila nové důkazy potřebné pro obnovu. „Žádné nové důkazy nejsou potřeba,“ říká Zdeněk Jemelík. „Paní soudkyně je povinna dodržet mezinárodní úmluvu, podle níž musí soudní řízení obnovit i bez nich.“

Rostislav Roztočil si od nového procesu slibuje zproštění obžaloby. Trojice potrestaných vrahů své výpovědi nezměnila, ale starý rozsudek je podle spolku Šalamoun na první pohled nespravedlivý. „O té krvi v autě už jsme mluvili,“ říká Zdeněk Jemelík. „A existuje samozřejmě spousta dalších skutečností, které by bylo hloupé před zahájením procesu zveřejňovat.“ První stání obnoveného procesu Česko versus Roztočil by se podle právníků mohlo konat odhadem za půl roku.

(Respekt, www.respekt.cz)