Únor 2007

Schwarzenberg: Jsem klacek k bití Topolánka

Olga Málková

Největší rozruch v nové vládě Mirka Topolánka vzbudil Karel Schwarzenberg, kterého Strana zelených nominovala na ministra zahraničí. Kandidáta na ministra však výslovně odmítl prezident Václav Klaus. "Očekával jsem, že se staré předsudky ozvou, neboť s tím žiji už přes šedesát let. Ale připouštím – netušil jsem, že to bude tak silné. Mám dojem, že jsem spíš klacek, který slouží k bití pana Topolánka," říká Schwarzenberg.

Mezi vaše největší kritiky patří prezident Václav Klaus. Jak si jeho postoj vykládáte?

Pan prezident řekl ve vašem listě: Vždyť on je Rakušan. Já jsem však nikdy rakouské občanství nepřijal, a naopak se nevzdal toho českého. To je omyl pana prezidenta, i když jsem vzhledem k okolnostem jedenačtyřicet let v Rakousku žil.

Co tedy prezidentovi vadí?

Jsem staromódní a slova hlavy státu beru vážně. Když řekl, že důvod jeho nelibosti je mé rakouské občanství, tak chci jen upozornit, že je to omyl. Samozřejmě jsou i jiné interpretace – v Česku zažité předsudky vůči šlechtě a emigrantům, jisté protivenství mezi prezidentem Klausem a prezidentem Havlem, kterému jsem dlouhá léta dělal kancléře. To jsou všechno interpretace, do nichž se z různých důvodů nechci pouštět.

A jaké jsou ohlasy na vaši nominaci na ministra ve vašem okolí? Co třeba rodina?

Ta mi fandí. Dostal jsem kladné odezvy od přátel i z řad ODS. Přišel jsem na to, že mám víc přátel, než jsem si myslel.

Neobáváte se negativních reakcí veřejnosti typu: V zahraničí nás bude zastupovat cizinec, a ještě k tomu bývalý šlechtic?

O těchto předsudcích vím a žiji s nimi šedesát let. Proti tomu, co bylo kolem února 1948, je tohle ještě docela zábavné. Na druhou stranu i tyto předsudky by se měly jednou prolomit. V jedenadvacátém století bychom se měli pomalu osvobodit od něčeho, co má kořeny v 18. a 19. století.

Proč zelení oslovili právě vás?

Tolik lidí, kteří se dlouhá léta zabývají politikou, u nás není. Okolnostem vděčím i za to, že po světě znám spoustu lidí. Program zelených je mi navíc sympatický. Celý život jsem se jako lesník zabýval přírodou a životním prostředím.

Rakousko chce žalovat Česko kvůli Temelínu. Jak se k něčemu takovému postavíte, když ve vládě budete za stranu, která je proti jaderné energii?

Nominován do vlády může být člověk za stranu zelenou, žlutou či fialovou, ale úkol ministra zahraničí je především hájit zájmy českého státu. Já doufám, že této nesmyslné žalobě zabráním. Už kvůli dobrým vztahům s Rakouskem by však stálo za to, začít věcnou diskusi o konkrétních výčitkách ze strany Rakušanů.

A jakými prostředky budete prosazovat zrušení víz do USA?

Každý ministr zahraničí by měl navazovat na práci svého předchůdce. Chci pokračovat v práci Alexandra Vondry, který se snaží prosadit zrušení víz prostřednictvím amerického Kongresu.

Europoslanec Jan Zahradil tvrdí, že vaše postoje k evropské problematice jsou nejasné. Tak například: potřebuje EU euroústavu?

Podle mého názoru nelze oživit ústavní smlouvu, kterou odmítli ve Francii a v Nizozemsku. Ale nějaký jízdní řád potřebujeme. Ústava má být stručná, jasná a jednoznačná.

Jste spíše pro federalistické pojetí EU, nebo pro zachování suverenity jednotlivých států?

Mně ta diskuse o míře federalizace Unie přijde planá. Mám větší obavy z plíživého růstu pravomocí Evropské komise, který plyne právě z toho, že nemáme ten jízdní řád.

O co by měla Česká republika usilovat při svém předsednictví Unie v první polovině roku 2009?

Program už máme. Důležité ale je bojovat s byrokratizací a prosazovat průhlednost. Jen se obávám, že do roku 2009 se scéna ve světě může změnit a že budeme mít nečekané priority.

Jste například pro otevření českého pracovního trhu Rumunům a Bulharům v den jejich vstupu do EU?

Nemůžeme vytýkat Němcům a Rakušanům uzavření pracovního trhu a sami dělat to samé. To by bylo jedinečné pokrytectví.

Je podle vás Turecko zralé pro vstup do EU?

Je to na dlouhý proces v řádu let.

Měli bychom posílit účast v riskantních zahraničních operacích?

Pokud je to nutné, pak ano. Musíme dostát svým závazkům coby spojenci. Oblasti jako Kosovo nebo Bosna jsou dnes mnohem blíž, než si myslíme, a bezprostředně se nás týkají. Tyto mise také velmi pomáhají modernizaci české armády a zvyšují její prestiž. Nesmírně mě potěšilo, když jsem minulý rok na návštěvě v Kábulu slyšel uznání na adresu našich vojáků od zkušených německých i britských důstojníků.

Jakým způsobem chcete vést českou diplomacii ve vztazích ke Kubě a Číně? Je podle vás možné nadřadit morální rovinu té obchodní?

Obchodníci si obyčejně cestu najdou – to je moje životní zkušenost. Česká diplomacie se poslední léta angažovala v oblasti lidských práv a měli bychom v tom pokračovat, poněvadž to odpovídá našim vlastním zkušenostem. Máme ještě jednu nemalou výhodu – malá země se může uplatnit, když si najde v zahraniční politice své téma. Tím naším by mohla být právě lidská práva. Přispělo by to vážnosti české zahraniční politiky.

(MFDNES)