Únor 2007

Chtějí zpět Konopiště

Luděk Navara

Ferdinand se kvůli sňatku zřekl příslušnosti k Habsburkům pro své potomky. Ti se hlásí o majetek. Konopiště. Nové centrum nového Rakouska-Uherska. Tak si to představoval následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este, když zahájil rozsáhlé přestavby nádherného zámku uprostřed české kotliny. Po přestavbě zámku měla přijít na řadu přestavba monarchie.

Jenže všechno dopadlo jinak. V roce 1914 byl Ferdinand s manželkou v Sarajevu zavražděn ještě předtím, než se dostal na trůn, začala první světová válka a monarchie na jejím konci už žádnou přestavbu nepotřebovala. Rakousko-Uhersko se rozpadlo samo. Na Konopišti zůstali tři sirotci, o které se staral šlechtický poručník Jaroslav Thun. Děti Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové: Maxmilián, Ernst a Žofie. Byly ještě doma, nebo už nebyly doma? Monarchie, které měl vládnout jejich otec, totiž už neexistovala. Konopiště najednou už neleželo v Rakousku, ale v Československu, v zemi, která do té doby neexistovala. A sám zámek byl najednou pod státní správou. Všechno bylo vzhůru nohama. Byl to však téměř symbolický konec monarchie, která Čechům příliš nepřála a ani jim k srdci nepřirostla. Bohužel to bylo vidět i na vztahu ke všemu, co bylo nějak spojené s Habsburky. Ana Konopišti přece sídlil Habsburk Ferdinand, byť s českou manželkou.

Takže to zkraťme: po válce byl zámek zkonfiskován, děti vystěhovány do Rakouska a nová republika měla začít psát nové (čti: vlastní) dějiny. Pro Habsburky či jejich příbuzné v nich nebylo místo. Zůstal jen krásný zámek v parku pro potěchu turistů.

Mám odpovědnost

Zdálo se, že to tak skutečně zůstane. Alespoň do minulého týdne, kdy se dějiny zase vrátily. Na okresní soud doputovala takzvaná určovací žaloba kněžny Sofie z Hohenbergu, baronky de Potesta (jak se celým jménem nazývá), v níž se domáhá přezkoumání okolností, za jakých byl jejím předkům v roce 1921 konfiskován konopišťský zámek. „Mám možnost tento proces vést a je to pro mne odpovědnost vůči rodině a vůči otci. Můj otec se do takového sporu pustit nemohl vzhledem k politické situaci. Ale dnes už je to jiné. Jen bych byla nerada, aby si lidé v Česku mysleli, že jednou třeba uzavřu park a oni se nebudou moci projít,“ říká kněžna Sofie v telefonickém rozhovoru.

Majetek, který její předkové museli v Česku zanechat, opravdu stojí za to: konopišťský zámek s unikátními sbírkami, které na zámek soustřeďoval ještě následník František Ferdinand, pozemky a další nemovitosti. A ve hře by teoreticky mohl být i zámek v Chlumu u Třeboně, který rovněž patřil předkům kněžny Sofie.

Bude mít úspěch?

Jenže otázka zní: může mít kněžna Sofie úspěch s majetkovým nárokem starým rovných pětaosmdesát let? Navíc v době, kdy jiné, a ne tak dávné křivdy zůstávají nedořešeny? Vždyť ani nejde o restituční spor. Podívejme se nejdřív na okolnosti, za jakých byl majetek po válce konfiskován. Všechno totiž začalo - jak jinak - nešťastným Františkem Ferdinandem.

Nad příběhem jeho lásky k chudé a níže postavené Žofii Chotkové už mnohé oko zaslzelo. Ale příběh je to opravdový: následník trůnu se vzepřel císaři, rozhodl se pro nerovný (morganatický) sňatek s „obyčejnou“, i když ctižádostivou Žofií Chotkovou, a musel za to platit: zřekl se dopředu za své potomky všech výhod a titulů plynoucích z příslušnosti k habsburskému rodu, zavázal se, že se nebudou ucházet o císařský trůn a nebudou užívat jméno Habsburk. Dostali jméno jiné: Hohenbergové. Ale ani po svatbě nebyla kněžna Žofie zbavena svého podřízeného postavení a na každé slavnosti jí to habsburské okolí dávalo najevo. Podle dobových zpráv to Ferdinanda přivádělo k zuřivosti a sekal šavlí do čalounění. Tady je možná klíč k tomu, proč si oblíbil právě Konopiště: leželo daleko od císařského paláce ve Vídni, kterému se s manželkou raději vyhýbal.

Ale to už se blížila tragédie. Ferdinand (generální inspektor rakouské branné moci) a Žofie si vyjeli do Sarajeva na manévry. Tam po zmatcích v ulicích, kdy přečkali jeden pokus o atentát, podlehli druhému: srbský nacionalista Gavrilo Princip 28. června 1914 zastřelil oba. Smrt však nesměla zastřít rodové rozdíly: Žofie Chotková měla katafalk asi o metr nižší. Protože (rovněž kvůli nerovnému sňatku) nesměli být společně pochováni do habsburské hrobky u kapucínů ve Vídni, vezli je do zámku Arstetten. Cestou se prý strhla příšerná bouře. Určitě však nebyla ničím proti další bouři spojené se smrtí Františka Ferdinanda, která trvala čtyři roky a dostala později název první světová válka.

Právní spor

Po jejím konci se vítězné státy rozhodly, že vytvoří lepší Evropu, než byla ta předchozí. Na místě Rakouska-Uherska vznikla řada nástupnických států. Habsburský majetek měl být v jednotlivých zemích konfiskován a náhrada za něj vyplacena nově vzniklé Rakouské republice. Díky nerovnému sňatku a odstoupení od jména Habsburk se to však nemělo týkat Hohenbergů. Vypadalo to, že nevýhodný sňatek, který si František Ferdinand vyvzdoroval, bude jeho potomkům přece jen k něčemu dobrý. Ale jen zpočátku.

Při projednávání v československém parlamentu navrhl totiž poslanec Theodor Bartošek, aby do majetku Habsburků byl zahrnut i majetek potomků Františka Ferdinanda. Vždyť byl přece původně také Habsburk. Mezitím demonstrovali prý i obyvatelé Chlumu a Benešova, chtěli konfiskace. Parlament tedy vyhověl. 5. srpna 1921 zahrnul do konfiskací i Hohenbergy. Samozřejmě, že hlavní roli hrála v rozbouřené zemi politika.

Rozhodnutí se však brzy ukázalo jako sporné. Rakousko totiž odmítlo peníze za konfiskovaný majetek Hohenbergů přijmout: v Rakousku se majetek Hohenbergů nekonfiskoval a Rakousko trvalo na tom, že Hohenbergové nebyli členy habsburského rodu.

Po několika letech právních tahanic byla mezi Rakouskem a Československem v roce 1926 uzavřena smlouva o narovnání a rozhodčím soudu. Vypadalo to, že vše se nakonec vyřeší jednáním. Jenže nevyřešilo. Přišly neklidné doby třicátých let, válka a v Československu komunistická totalita. Koho by tehdy zajímala taková stará historie! Čas pro tento příběh přišel až nyní.

(MFDNES)