Únor 2007

Zabavit Konopiště bylo politické rozhodnutí

Luděk Navara

Historik Jan Galandauer, který se dějinami habsburského rodu systematicky zabývá, je přesvědčen, že rozhodnutí o konfiskaci majetku rodiny zavražděného Františka Ferdinanda bylo především politické. „Psychologicky bylo těžko představitelné, aby tento původně habsburský majetek zůstal uprostřed Čech,“ říká.

Jaký byl osud dětí po tragické smrti Františka Ferdinanda a jeho ženy v Sarajevu?

Další osud všech tří sirotků byl zpočátku nejasný. Oni přece jen nebyli Habsburky, kterým byl podle poválečných mírových smluv konfiskován majetek. Takže rozhodnutí o konfiskaci jejich majetku bylo nakonec čistě politické.

Nálada v Československu byla asi ostře protihabsburská, je to tak?

V benešovské kronice jsem četl, že asi polovina obyvatel města byla proti nim, polovina s nimi sympatizovala. Ale kdo to tehdy počítal? Ovšem podle dobových záznamů byly v Chlumu a Benešově demonstrace, aby jim majetek nezůstal. Psychologicky bylo těžko představitelné, aby tento původně habsburský majetek zůstal uprostřed Čech.

Takže přišlo jednání v parlamentu.

Bylo to 5. srpna 1921. Do debaty vstoupil jistý Theodor Bartošek, představitel volné myšlenky a pozdější člen KSČ. Projednávala se zpráva o převzetí statků a majetků připadlých podle mírových smluv Československu. Bartošek navrhl rozšířit konfiskace i na Konopiště a Chlum, tedy na majetek Hohenbergů, a všechno to dal do nesmyslných historických souvislostí. Že se tam prý připravovala první světová válka, když se na Konopišti sešel František Ferdinand s německým císařem Vilémem. Ta schůzka sice skutečně proběhla, ale o přípravě války se tam nejednalo. Ovšem Sněmovna byla pro Bartoškův návrh a vznikl právní paskvil. Jak může parlament rozhodovat o tom, kdo je a kdo není Habsburk...

Byli všichni pro?

Na jednání byl přítomen například Eduard Beneš, tehdejší ministr zahraničí. Mnozí čekali, jak zareaguje, ale neřekl nic. Zastal se jich však například český historik Josef Pekař. Po právní stránce zpochybnil československý postup univerzitní profesor ve Vídni Gustav Turba.

Nicméně pak byly děti z Konopiště vystěhovány?

Ano, národní výbor v Benešově asi postupoval dost drasticky. Vím, co všechno tam zůstalo. A byly to i čistě osobní věci. Na druhé straně vím, že rakouský historik Lucian Meysels tvrdil, že se tam kradlo. Například že Charlotta Masaryková odtud ukradla sedlo. To je samozřejmě nesmysl. Charlotta byla přece v té době už vážně nemocná. Ale jestli se kradlo, tak se kradlo málo. Zůstaly tam drobnosti, cenné řády, které nebyly jednotlivě evidované a k ukradnutí se přímo nabízely.

Vraťme se k dětem. Jak vypadal jejich odchod?

Psalo se o tom, že představitelé národního výboru je prohlíželi, zda si něco neodnášejí. Prý ty jejich prohlídky byly opravdu tvrdé a přísné.

Jaké jsou šance potomků rodu dnes při případné obnově sporu?

Nedovedu si představit, pod jakým právním titulem by bylo možné se vrátit do doby versailleské smlouvy. Ale právníci vždy něco vymyslí. To rozhodnutí národního shromáždění bylo opravdu nesmyslné. V té době nešlo o právní linii, ale o politiku. Dokonce tehdejší ministr spravedlnosti František Veselý, který byl shodou okolností z Benešova, tvrdil, že z Konopiště vedl Zdeněk Šternberk odboj proti husitskému králi Jiříku z Poděbrad. Uváděl to jako analogii, že by něco takového snad mohli dělat i Hohenbergové. To celé bylo nesmysl.

Setkal jste se s někým z rodiny?

Setkal jsem se s vnukem Maxem Hohenbergem. Navštívili jsme na Konopišti pokoje dětí Františka Ferdinanda a Žofie Chotkové, které zůstaly zařízené. Viděl jsem, jak prožívá, když vidí pokoj svých rodičů.

Synové Františka Ferdinanda museli do koncentráku, kde tahali káru s fekáliemi. Je to pravda?

Ano, potvrzuje to asi pět vzpomínek. A existuje i fotografie, která to dokazuje. V tom koncentráku se Maxmilián sešel s nejrůznějšími lidmi: sociálními demokraty, stoupenci rakouského kancléře Schuschnigga, komunisty. Všichni o něm mluvili později s úctou.

Jaký by byl osud dětí Františka Ferdinanda, kdyby parlament jejich majetek nezahrnul do konfiskací?

Platila by na ně pozemková reforma. Ale ta by nedopadla tak tvrdě a vyvlastnění by bylo za náhradu. A zůstal by jim zámek.

(MFDNES)