Únor 2007

Vadí mi vykotlané zuby Pankráce

Robert Oppelt

Z okna své pracovny má historik architektury Zdeněk Lukeš Prahu jako na dlani, jeho kancelář má totiž velmi prestižní adresu, zní: Pražský hrad. Tomu se už šestnáct let snaží vrátit jeho kouzlo a původní krásu. „Ta práce mě naprosto pohltila,“ přiznává.

Kdysi zachraňoval Pražský hrad slavný slovinský architekt Josip Plečnik. Zachránil ho skutečně, nebo mu spíš vzal historickou tvář?

Moc se to neví, ale on společně s mnoha inženýry zachraňoval Hrad doslova - dělali nové krovy, opravovali klenby ve Vladislavském sále. Pražský hrad byl velice omšelý, topilo se uhlím, byly tu depozitáře, skladiště a nějaké úřady. Když přišel prezident Masaryk, byl zděšen a chtěl, aby se Hrad změnil.

To zní jako nesplnitelný úkol - udělat z feudálního sídla sídlo demokratického státu.

To se Plečnikovi podařilo tím, že snížil obrannou zeď, která obepínala Hrad z jižní strany a kterou nechal postavit mladý císař Franz Josef. Po revoluci v roce 1848 tak oddělil Hrad a město, což tehdy Pražané brali jako velkou potupu.

Zůstalo podle vás na Hradě ještě něco, co je potřeba napravit?

Samozřejmě, je toho řada.

Například?

Třeba úprava horní Lumbeho zahrady. Mnoho generací architektů snilo o jejím zpřístupnění, což se zdařilo. Teď se chystá soutěž pro studenty architektury na její finální úpravu.

A nějaké rekonstrukce?

To je nekonečný proces. Taková katedrála svatého Víta se opravuje pořád.

Co třeba Ústav šlechtičen, který nikdy nebyl přístupný?

Ten se opravuje snad dvanáct let - byl totiž příšerně poničený, ale příští rok by mohl být hotov. Ale lidé se mohou těšit na to, že se otevře spodní část Rožmberského paláce. Na nádvoří bude kašna, uvnitř knihkupectví, kavárna i sál.

Vaše jméno bylo hodně slyšet v souvislosti s vyhlášením obchodního domu Máj kulturní památkou. Znamená to, že ho teď majitel nesmí nijak měnit a upravovat?

V žádném případě. Je to přeci obchodní dům! Forma prodeje se od 70. let změnila, jiné už jsou také různé bezpečnostní předpisy.

Je ta budova opravdu tak cenná?

Je, protože byla v nešťastném komunistickém období, kdy vznikaly stavby typu Paláce kultury nebo různých OV KSČ, výjimečná. V době, kdy Máj vznikal, to byla stavba srovnatelná s produkcí venku. Provedení stavby bylo na tu dobu také kvalitní, protože ji dělala švédská firma.

Jsou v Praze další stavby, které by měly být také chráněny?

Zcela jasně obchodní dům Kotva, který je taky architektonicky zajímavý. Kdežto třeba žižkovský vysílač si ochranu nezaslouží. V Praze je ovšem plno zajímavých domů, které jako památka zapsány nebyly, a dnes jsou znehodnoceny různými adaptacemi a přestavbami.

Takže co pak říkáte na nápad dostavět Staroměstskou radnici?

Dlouho jsem měl pocit, že je dobře, že nápad dostavět Staroměstskou radnici spí. Jenže proč neudělat soutěž, už jen proto, že má současná generace architektů právo si to vyzkoušet? Ale je potřeba velmi pečlivě připravit zadání.

To znamená?

Především musí být jasně řečeno, co tam má být. Kanceláře? To opravdu ne. Reprezentační prostory radnice? Těch už je dost a dost. Restaurace, kavárny? To je otázka, že? Těch je tady také hodně. Čili co tam vlastně má být? To je zásadní otázka zadání. Dalším důležitým problémem je důkladný archeologický průzkum, na který musí být dost času.

Měl by se podle vás na náměstí vrátit také mariánský sloup?

Nic proti tomu nemám, ale asi bych nebyl příznivcem repliky. Některé části se zachovaly jen ve fragmentech a nebyly důkladně zdokumentovány. Než to, co se jen vzdáleně podobá originálu, bych se přimlouval třeba za symbolickou moderní kopii.

A vrátit také Radeckého na Malostranské náměstí?

Jsem zásadně pro, protože to je jedna z nejkrásnějších plastik v Praze. Myslím si, že by se mělo z náměstí dát pryč parkoviště a vrátit sem pomník. Stejně jsem horoval za vrácení sochy Františka I. Někteří historici se na mě zlobili, argumentovali, že to nebyl významný panovník. Důležité je, že to byla fantastická jezdecká socha. Nejhezčí v Praze po Myslbekově svatém Václavovi.

Praha není jen centrum, ale také předměstí, která se rychle mění. Například Karlín.

V Karlíně naštěstí nezmizela původní atmosféra úplně. I díky ní se do něj zahraniční investoři zamilovali. I do jeho továren. Myslím si, že tu postupují velmi rozumně, že hledají kompromis mezi novou funkcí a industriální architekturou. Samozřejmě atmosféra původní dělnické čtvrti, třeba s romskou komunitou, postupně z Karlína zmizí, ale s tím se musíme smířit. Periferie se stěhuje jinam, dál na okraj Prahy.

Novou periferií jsou tedy satelitní městečka?

Je to přirozená reakce na situaci ve čtvrtích, které obklopují historické centrum. Opravují se a mají obrovský potenciál. Nakonec bude metr čtvereční obytné plochy v Dejvicích, Bubenči, Holešovicích, Vinohradech nebo Karlíně a Žižkově dražší než na Starém Městě.

A proto se lidé stěhují do satelitů?

Hlavně je to reakce na sídliště. Lidé, kteří získali peníze, chtěli mít něco jiného než bydlet v paneláku nebo činžáku, chtěli domek se zahradou. Jenže to nakonec vedlo k druhému extrému - domky jsou tam nahuštěné, zahrádky nemají důstojné proporce. A řada lidí zjistila, že se jim stýská po Praze, protože muži musí každý den dojíždět autem do práce a jejich ženy zůstávají celý den zavřené v ghettu.

Mě spíš mrzí, že lidé budují své domky ve stylu podnikatelského baroka. Postaví zámeček s věžemi, přitom o kus dál chátrají skutečné barokní zámečky.

To je otázka vkusu. Lidé nemají vkus, protože byli dlouho nevkusem obklopeni. Proto také píši o architektuře a dělám vycházky pro lidi, kteří jsou rodící se střední třídou, čili potenciálními zákazníky kvalitní architektury.

Kolik máte v Praze oblíbených míst?

Strašně moc. Mám rád intimní prostory, které nejsou zavaleny turisty. To je třeba Betlémské náměstí, Anenské náměstí a vůbec oblast Starého Města. Své studenty často vodím mou oblíbenou trasou: začneme v Celetné, projdeme Hrzánskou pasáží a pak se dostaneme do sítě uliček, které jsou kolmé na Železnou, Melantrichovu, Michalskou.

Tam nejsou turisti?

Ne, to je trasa, kterou žádný turista nezná a která je daleko zajímavější než ta Královská cesta. Miluji Petřín a také architekturu 19. a 20. století, čtvrtě, jako jsou Holešovice, Karlín a zvlášť Bubeneč. Tam bydlím od narození v jedné krásné secesní ulici, která je úplnou přehlídkou všech architektonických stylů od historismu až po moderní architekturu.

Nepochybuji o tom, že se Praha dobře stará o gotiku, renesanci, baroko... Ale co právě secesní a novější památky?

Nevím, jestli máme říkat město. Domy nejsou jen v majetku města. Často vidím příklady, kdy je dům opraven vzorově, ale na druhou stranu často vidím také domy, které jsou zničené - zmizely původní prvky, které hrály významnou roli, dům dostal agresivní barvu.

Líbí se vám současná moderní architektura, která vzniká v centru města? Třeba Palác Euro nebo Palác Langhans?

To jsou příklady kvalitní architektury, které by obstály i jinde. Jsem vděčný za určitou pestrost, líbí se mi Tančící dům i stavby, které jsou mnohem víc strohé. Ale byl bych rád, kdyby se do Prahy dostali další výborní architekti, včetně mladých, kteří by tu dostali příležitost.

Za okny vaší kanceláře leží Praha jako na dlani. Na obzoru se rýsuje pankrácká pláň a její mrakodrapy. Vadí to metropoli?

Chyba se stala už v 60. letech, kdy se splnil avantgardě sen a mrakodrapy se začaly vůbec stavět. To pokračovalo v 70. a 80. letech. Dnes je snaha chybu napravit, „vykotlané zuby“ pankrácké pláně se zahušťují a z nižších staveb se vytváří podstavec pro vyšší stavby.

Ostatně nejvíce kazí panorama Prahy budova Dopravního podniku na Bojišti.

To je nejstrašnější stavba. A ještě s tím černým opláštěním. To je prostě děsivý zásah!

Vždycky jste chtěl být architektem?

Chtěl jsem dělat dějiny umění, ale rodiče mě přesvědčili, abych šel na architekturu. Naštěstí jsem se po studiích dostal do archivu architektury Národního technického muzea, kde byla úžasná sbírka plánů z pozůstalosti českých architektů. Pak jsem dostal nabídku pracovat na Hradě. A ta práce mě naprosto pohltila.

(MFDNES)