Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Únor 2007


Masarykův vrah se přiznal mé matce

Karel Pacner

Syn ruské špionky Paršinové chystá paměti své matky. Popisuje i okolnosti smrti Jana Masaryka. Praha - Jak vlastně zemřel Jan Masaryk? Byla to vražda, nebo sebevražda? Tuto otázku znovu oživil syn bývalé plukovnice KGB Jelizavety Paršinové Leonid. V Moskvě totiž prohlásil, že vrahem někdejšího ministra zahraničí Jana Masaryka (jeho tělo bylo nalezeno 10. března 1948 na nádvoří Černínského paláce pod okny jeho bytu) byl sovětský agent Michail Iljič Bělkin, který zemřel v roce 1980.

Paršinová i Bělkin pracovali po druhé světové válce jako takzvaní „nelegálové“ pro sovětskou tajnou službu v tehdejším Československu. Syn Paršinové, která zemřela před čtrnácti lety, nyní zpracovává paměti své matky a svým nynějším výrokem chce nejspíš udělat knize dobrou reklamu. Jeho tvrzení o vrahovi Bělkinovi totiž úplně nové není.

Co se vlastně dosud o Masarykově smrti vědělo? Oficiální verze je, že spáchal sebevraždu. Spekulovalo se o tom, že nemohl vydržet útoky svých pravicových přátel, kteří mu vyčítali, že vstoupil do nové Gottwaldovy vlády. Nicméně většina lidí věřila, že ho komunisté zavraždili. Na počátku roku 1968, kdy padala cenzura, se o těchto otázkách začalo v tisku spekulovat - někteří publicisté podezírali z vraždy sovětskou KGB. Tehdy se však nic nevyšetřilo. Na nové poznatky nepřišli ani policisté po pádu komunismu v 90. letech, kdy měli k dispozici archiv StB a mohli svobodně vyslýchat případné svědky.

Nový pohled do případu vnesl v roce 1993 Leonid Paršin, když zatelefonoval z Německa české redakci vysílání Svobodné Evropy: podle tvrzení jeho matky vyhodili Jana Masaryka z okna příslušníci sovětské výzvědné služby. Paršinová to pak zopakovala i v seriálu České televize Československo ve zvláštních službách, vysílaném na jaře 2001. V jejím bytě se scházeli vysloužilí důstojníci NKVD-KGB. A generál Michail Iljič Bělkin se prý přiznal, že Masaryka vyhodil z okna spolu s kolegou Bondarenkem. Udělali to proto, že ministr se odmítl stát jejich agentem. „Nejspíš měli před palácem ještě nějakého komplice, mohl to být najatý Čech. Důstojníci potřebují při podobné akci nějakou pojistku,“ tvrdí Paršin. Zároveň připouští, že informace o vraždě Masaryka je z druhé ruky: „Je otázka, jestli Bělkin říkal matce pravdu, či ne.“

Do prošetřování údajné vraždy Masaryka se pustil už před lety český Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. Požádal o pomoc ruskou stranu, Moskva však neodpověděla. Historici Alexandr Kolpadiki a Dmitrij Prochorov mezitím v roce 2001 v knize Speciální operace sovětské rozvědky popsali trochu jinou verzi: smrt československého ministra prý zinscenovala skupina zpravodajců z východního Německa vedená generálem Korotkovem.

Jaká je tedy pravda? Bělkinovo tvrzení zprostředkované Paršinovou je svědectvím z druhé ruky. Zrovna tak zmínka obou historiků o Korotkovovi. Všichni účastníci těchto operací jsou mrtvi. Dokud se neotevřou ruské archivy, pravdu se nedozvíme. A to může trvat desítky let.



Zpátky