Únor 2007

Vstanou noví tálibové

Zbyněk Petráček

Somálští islamisté vyhlásili svatou válku Etiopii a ta rovnou zaútočila. USA stojí za Addis Abebou, zatímco Evropa váhá. Před očima světa je zaděláno na nový Afghánistán.

Na první pohled to vypadá jako klasický „střet civilizací“ v rámci černé Afriky. Křesťanská Etiopie válčí s muslimským Somálskem. Jenže už na druhý pohled je věc složitější. Etiopské jednotky sice ve čtvrtek ráno pronikly do metropole Mogadiša, ale ne proto, aby město získaly pro sebe, nýbrž proto, aby tam pomohly usadit do funkce somálskou prozatímní vládu. Té v tom až dosud bránil de facto vládnoucí Svaz islámských soudů. A aby to bylo ještě složitější, na straně islamistů zase bojují vojáci Eritreje, bývalé etiopské provincie, která se osamostatnila před patnácti lety.

Takže ne „střet civilizací“, ale boj o to, jakou cestou se vydá Somálsko – už šestnáct let nejznámější příklad zhrouceného státu. Fakt, že ve čtvrtek milice islamistů z Mogadiša bez krveprolití odešly, totiž neznamená konečné vítězství dobra nad zlem. Neodpovídá totiž na otázku, odkud se vzala jejich podpora, a především na to, jak si prozatímní vláda prezidenta Abdallahiho Jusufa poradí se správou – přesněji řečeno obnovou – státu. To ukáže teprve praxe.

Prezident Jusuf ve své zemi

V Somálsku poslední doby jako bychom se přenesli do Afghánistánu poloviny 90. let. Také tam se mnozí divili, odkud se vzal Tálibán, kde se bere počáteční podpora pro jeho přísné a kruté praktiky. Lepší taková vláda a takový pořádek než úplné bezvládí „demokratického“ soupeření klanů a warlordů, zněla odpověď nejbližší realitě. A v zásadě platí i dnes, kdy Tálibán pět let po svém pádu opět získává vliv – navzdory nasazení vojsk NATO i snahám Karzáího centrální vlády.

Nejinak je tomu v Somálsku. Od 26. ledna 1991, kdy byl sesazen diktátor Siad Barre, schází zemi jakákoli centrální autorita. Nic na tom nezměnila mezinárodní intervence s posvěcením OSN (1992–95), jež de facto skončila lynčováním amerických vojáků a pak rezonovala ve filmu Černý jestřáb sestřelen. Nic na tom nezměnilo ani ustavení přechodného parlamentu a prezidenta v říjnu 2004. Tyto legitimní orgány se bály vstoupit do vlastní země, sídlily v sousední Keni a první návštěva prezidenta Jusufa v Somálsku (do Mogadiša se ovšem neodvážil) byla takovou událostí, že jí věnoval glosu i Respekt.

Leč i v bezvládí se dá žít, jak ukázalo právě Somálsko. O metropoli sice bojovaly různé klany a Svaz islámských soudů, ale na tomto pozadí – v podmínkách nefungující státní správy – celkem prosperoval spontánní byznys: fungující elektřina, vodovod, mobilní operátoři a zřejmě nejlevnější (neboť nezdaněný) internet v Africe. Pro leckoho paradoxně právě tato prosperita vedla obchodníky, nikoliv krvežíznivé fanatiky k potřebě pořádku, i kdyby ho mělo zajišťovat islámské právo šaría. Proto také před půl rokem islamisté ovládli metropoli, když z ní vytlačili warlordy.

Sousední Etiopie byla postavena před výzvu. Spokojit se s tím, že islamisté u sousedů konečně nastolili řád? Nebo to považovat za krycí manévr pro šíření této ideologie a následně i moci silou zbraní? Etiopie má ještě v živé paměti válku se Somálskem z let 1977-78, kdy šlo o etiopskou provincii Ogaden obývanou Somálci. Navíc se už v létě milice islamistů pohnuly ke městu Baidoa, kde se mezitím usídlila přechodná somálská vláda, tedy i k etiopské hranici.

V červenci vyslala Etiopie k Baidoie omezené jednotky. Jenže v říjnu somálští islamisté vyhlásili sousedovi svatou válku, pokud by přechodnou vládu nadále vojensky podporoval. O Vánocích pak premiér křesťanské Etiopie Meles Zenawi předstoupil v kožené bundě před televizní kameru a prohlásil: „Jsme nuceni vyhlásit válku.“ To už byly etiopské jednotky hluboko na území Somálska a letadla bombardovala i mezinárodní letiště v Mogadišu. Islamisté se stáhli k přístavu Kismayo, někteří z nich se vracejí ke svým klanům a prezident Jusuf, poprvé ve své metropoli, slíbil, že vládním jednotkám zabrání v represích.

Pokud situaci kontroluje Etiopie, dalo by se tomu i věřit. Vždyť právě Meles Zenawi proslul jako lídr, který svrhl komunistického vládce své země, plukovníka Mengistu, aniž se pak mstil jeho stoupencům. Jenže dnes se Zenawi hlásí k Bushově tažení proti teroru, takže má za sebou USA a pocit bianco šeku i v Somálsku. Tamní islamisty, Eritrejce i zahraniční džihádisty prý hodlá pronásledovat i na moři, prohlásil. Evropa je vůči němu mnohem zdrženlivější. Obává se, že tento vývoj povzbudí solidaritu islamistických radikálů na celém světě. První vlaštovkou jsou sebevražedné atentáty v Somálsku, dosud tam neznámé.

Somálské bezvládí

1991 – svržen diktátor Siad Barre

1992-95 – neúspěšná intervence OSN

2004 – zvolen přechodný parlament a prezident

2005 – islamisté vyhlašují za svůj cíl zřízení islámské republiky

2006 – v únoru se mezinárodně uznaná přechodná vláda usazuje ve městě Baidoia

červen – Svaz islámských soudů kontroluje Mogadišo a jižní část země

9. říjen – islamisté vyhlašují svatou válku Etiopii, podpoří-li vojensky přechodnou vládu

6. prosinec – RB OSN schvaluje mezinárodní jednotky pro Somálsko, islamisté je odmítají

19. prosinec – první přímé boje mezi islamisty a vládními vojsky za účasti Etiopie

24. prosinec – Etiopie vyhlašuje válku

28. prosinec – islamisté opouštějí Mogadišo

(Respekt, www.respekt.cz)