Únor 2007

Opona má opět zakrýt slovenskou minulost

Monika Žemlová

Ústavu paměti národa po tragické smrti Jána Langoše hrozí zánik. „Ať je zem lehká tomu pánovi, který už není mezi námi – já mu nevěřil ani půl slova. Určitě se manipulovalo se svazky StB.“ Takto mluvil slovenský premiér Robert Fico o bývalém šéfovi Ústavu paměti národa Jánu Langošovi minulý týden. Odpovídal tak na novinářskou otázku, co si myslí o tom, že prezident Ivan Gašparovič právě udělil řád člověku, který byl na seznamech agentů StB. Tyto seznamy zveřejnil před časem právě Langošův ústav.

Nad ústavem se od doby, kdy Ján Langoš loni v létě zahynul při autonehodě, stahují mračna. Už půl roku je bez šéfa, protože parlament žádného nezvolil. Minulý týden přišla další špatná zpráva – ministerstvo spravedlnosti chce ústav vystěhovat z budovy, kterou mu dosud bezplatně pronajímalo. Ústavu reálně hrozí zánik.

ÚPN vznikl jako zázrakem

Když slovenský parlament v roce 2002 přijal zákon, na jehož základě Ústav paměti národa vznikl, bylo to jako zázrak. Tak to vidí jeden z kmenových lidí ústavu Miroslav Lehký a myslí si, že právě Ján Langoš svým mistrovským kouskem politiky přesvědčil, aby pro zákon hlasovali. Ti však tehdy zřejmě netušili, co všechno tím začne. Zákon řadí Slovensko na první příčku v postkomunistických zemích, pokud jde o odhalování minulosti. Přikazuje zveřejnit všechny dokumenty o praxi dvou totalitních období – komunismu i režimu Slovenské republiky z let 1939–1945.

Jako první zveřejnil Ústav registrační protokoly krajských správ StB – jak jména agentů, tak jména obětí. A i když na Slovensku neplatí lustrační zákon, o což se postaral ještě v devadesátých letech Vladimír Mečiar, z funkcí odešlo po zveřejnění svých jmen na seznamu agentů několik státních úředníků. Ústav kromě toho zveřejnil částečný seznam příslušníků StB, rozkazy ministrů vnitra, seznam likvidátorů židovských podniků z časů slovenského štátu a koncem ledna plánuje zveřejnit další dokumenty XII. správy StB, kontrarozvědky.

Ministr napsal: Ven!

V úterý ráno našli pracovníci Ústavu v poště dopis ministra spravedlnosti Štefana Harabina, jímž ÚPN vypovídá smlouvu o bezplatném pronájmu budovy. Nastěhovali se do budovy přesně před rokem a lidé z Ústavu pracovali na dokončovacích pracích o víkendech. Samotný Langoš tam vlastnoručně montoval vypínače. Pro Ústav je vyhazov z budovy likvidační, protože v jeho rozpočtu, který mimochodem ovládá právě ministerstvo spravedlnosti, peníze na pronájem jiné budovy nejsou.

Ministr spravedlnosti Štefan Harabin sice tvrdí, že budovu potřebuje pro okresní bratislavský soud, ale podle všeho jen plní přání Vladimíra Mečiara, který ho za ministra dosadil. Mečiar se netají svým odporem vůči Ústavu a tomu, že spravuje všechny archivy StB. O Mečiarovi je známo, že měl o svazky ještě jako ministr vnitra z roku 1990 veliký zájem, a jedna z velkých kauz minulosti byla záhadná ztráta části svazků StB z tzv. Tisovy vily v Trenčíně, která patřila ministerstvu vnitra.

Existence Ústavu je však přinejmenším lhostejná i premiéru Ficovi. Jediným jeho obráncem je místopředseda Ficova Smeru i vlády Dušan Čaplovič. „Největší problém Ústavu je to, že zemřel Ján Langoš,“ prohlásil nedávno.

Zachránce Mikloško?

Čaplovič má v jistém smyslu pravdu. Jeho strana totiž přenechala právo navrhnout člověka do čela Ústavu koaliční Slovenské národní straně. Už samotná politická nominace je pro Ústav špatným znamením, ale navíc nacionalistická SNS zatím nenašla kandidáta, kterého by parlament podpořil. Všichni jí navržení lidé byli nevalné pověsti a proti Arpádu Tarnóczymu se například ostře ohradila židovská obec. Tarnóczy reagoval typicky: „Je to možná názor 0,4 promile občanů.“

Jiní kandidáti nebyli o nic lepší, včetně jednoho katolického kněze. Mimochodem, právě církev má komplikovaný vztah nejen ke svazkům StB, ale i k slovenskému štátu. Minulý týden její nejvyšší představitel arcibiskup Ján Sokol, podle dokumentů tajný spolupracovník StB, pro televizi TA3 mluvil o tom, jaký byl za slovenského štátu v zemi blahobyt a jak si váží prezidenta Tisa. Rozhořčeně protestovali Romové, Židé a pár intelektuálů. Politici mlčeli.

Ústav se rozhodl zachránit opoziční poslanec křesťanských demokratů, bývalý disident a dlouholetý Langošův přítel František Mikloško. Prohlásil, že bude kandidovat na šéfa Ústavu. Premiér Fico sice tuto iniciativu považuje jen za dobrý žert, nicméně Mikloško už získal podporu předsedy SNS Jána Sloty. Ten má však podmínku, že Mikloško se musí vzdát svého mandátu v parlamentu. Ten to odmítá a má k tomu svůj vnitrostranický důvod, protože by v poslaneckém klubu oslabil křídlo KDH, které chce vyměnit předsedu strany Pavla Hrušovského za svého člověka. Ale ani kdyby se Mikloško opravdu stal šéfem Ústavu, nemusí zabránit jeho zániku. Vladimír Mečiar udělá všechno pro to, aby Ústav zrušil, a je otázka, zda má Fico vůli a dost sil mu v tom zabránit.

(Respekt, www.respekt.cz)