Únor 2007

Sedmnáct let po revoluci dýcháme pořád jedy

Petr Žižka

Na mapě Evropy znázorňující kvalitu ovzduší jsou tři varovné body. Poměrně malý puntík ukazuje oblast kolem Milána, dva výrazné fleky znázorňují severní Čechy a severní Moravu: oblast od Ostravy až ke Katovicím. Jinými slovy - Česká republika je zemí s nejhorším ovzduším v Evropě. Ta mapa není sedmnáct let stará. Není z doby, kdy prioritou této země byla plná zaměstnanost a plán výroby pro celou RVHP byl biblí vládní strany. Je to mapa aktuální. Přibližme si tu mapu a vnořme se do jednoho z těch tmavých puntíků. Děti v ostravském obvodu Radvanice jsou v jednom kuse nemocné.

Lidé si stěžují na to, že jejich domy pokrývá vrstva prachu. Jablka z místních jabloní jsou tak černá a mastná, že je lidé myjí mýdlem a teplou vodou. Nejvíce prachu vypouští nedaleký hutní gigant. Dnešní Mittal Steel patří zahraničnímu investorovi, nicméně pohled na továrnu z okolních návrší je stejně nevábný jako v době, kdy se ten podnik jmenoval Nová huť Klementa Gottwalda.

Občan by čekal poměrně jasné řešení - taková továrna přece nemůže splňovat normy platné na začátku třetího tisíciletí. Omyl je pravda. Všichni sice vědí, že to, co padá z podniků na školy, domy a zahrady, je toxické, rakovinotvorné a smrduté, normy však překročeny nejsou. Vedení hutí naopak dává najevo, že výrobě se daří, a tak se příští rok mohou lidé „těšit“ na to, že škodlivin bude v okolí ještě více. Z lidí se tedy buď stanou ropáci, kteří by na čerstvém vzduchu dostali otravu kyslíkem, nebo je něco v nepořádku s těmi normami.

Možná si řeknete, že na Ostravsku byl vzduch „černý“ vždycky, tak jaképak copak. Ale pozor -většina lidí v tom obřím nevětraném dolíku mezi horami, kterému se říká Česká republika, dýchá špatný vzduch. Ani v oblastech, kde si lidé tradičně myslí, že jsou na tom lépe, není situace o mnoho lepší. Příkladem budiž Valašské Meziříčí. Město si zakládá na tom, že leží v podhůří, a tudíž sem jezdí za rekreací lidé z celé země i z ciziny. Návštěvníci se však po prvním nadechnutí nemohou zbavit dojmu, že zde něco není v pořádku. A mají pravdu - údolí mezi lázněmi (!) v Teplicích nad Bečvou až k Valašskému Meziříčí čpí fabrikou zvanou Deza. Pro holandské turisty, kteří sem hojně přijíždějí, je to silná rána mezi oči (či spíše do nosu).

Když před sedmnácti lety skončil komunistický režim, zdálo se, že ochrana životního prostředí bude jednou z priorit této země. Ukazuje se, že tehdejší prudké zlepšení ovzduší zčásti ovlivnil rozpad průmyslu. Dnes je situace opačná, ekonomice se daří a rok od roku množství škodlivin v ovzduší opět stoupá. Ministerstvo životního prostředí se stáhlo do pozice instituce, která tuhle zakáže sjezdovku nebo tamhle vyhlásí rezervaci, ale to je asi tak všechno. Politici (zleva i zprava) se snaží udržet sociální smír. Novou biblí je pro ně růst HDP. Ale ať si zkusí kousnout do toho kyselého (či spíše mastného) jablka. Začít mohou třeba návštěvou dětí v Radvanicích.

(MFDNES)