Březen 2007

Češi

Théophile Cresson

My, Češi, nejsme vůbec zvyklí na kritické myšlení, což se obzvláště projeví, když se někdo dotkne našeho „češství". Ze zkušenosti vím, že když jsem kritický k tomuto fenoménu, tak většina mi řekne, že přeháním. Všimněte si: „Kdo neskáče není Čech", „Hrajeme hezky česky", „Ty nejlepší české písničky 80. let". Když jedu do Spříseženectva, neslyším „Posloucháte nejlepší švýcarské písničky, nebo „To nejlepší z německé muziky“!

Desetiletí je do této společnosti vtloukáno, že co je české, to je nejlepší. Jaké vztahy jsme měli mezi válkami s Německem, Polskem, Maďarskem, Rakouskem? Špatné. Máme rádi jen sebe! Jsme hákliví na jakoukoliv ostřejší, i když pravdivou kritiku, a hlavně jediným a hlavním pojítkem je řeč - jazykový nacionalismus! Nás nespojuje nějaká sounáležitost kulturní, tradic, zvyků, obyčejů, nýbrž pouze jazyk.

Bojíme se otevřít světu. EU je jen pro nás zdroj příjmů, u nás neslyšíte, že není k EU alternativa, že to je v prvé řadě kulturní, politický a bezpečnostní subjekt. Jsme přesně jako ti Izraelští, když je vyváděl Mojžíš z egyptského zajetí, při první překážce mrmlali. Protože neznáme skutečné hodnoty svobody, tak ani nevíme, že za svobodu se musí neustále bojovat a něco obětovat.

A další problém, náš světově známý ateismus. I tam je jádro pudla. My věříme pouze konzumu. Velký ohlas měl ve střední Evropě film „Český sen" o fiktivním hypermarketu a lidech nalákaných na laciné zboží při příležitosti jeho otevření. I když to byl film ostře kritický vůči naší mentalitě, nás nechal klidným. Vždyť se podívejte, kolik je u nás bulváru, to ten švýcarský „Blick" jsou proti tomu „seriózní noviny". Zkrátka provincionalismus, středopupkovství a povrchnost.

Přitom jsem přesvědčen, že tu dříme cosi pozitivního. To musí provést elita, která půjde proti proudu. Vidíte ji někde? I když se jen povezeme v té EU, tak nám snad čas pomůže. Jinak běda nám!