Březen 2007

O falešném přátelství

Otto Drexler

Falešnost, to je to něco, s čím se zaručeně setkáváme každý den. Falešnost je velmi rozličná, má mnohé varianty. Je to také něco, co je vlastně přirozené, a divit se jí, vlastně postrádá smysl. Avšak těžko může být naším přáním, abychom falešnosti naletěli. V tomto článku se zaměřím krátce pouze na jeden jev: je jím falešné přátelství, tato ubohá nekalost, s níž zaručeně přijdeme do styku.

Druhem falešného přátelství je například pochlebnictví. Je to jev krajně nebezpečný. Pochlebovač je náš přítel, ale ve skutečnosti naším přítelem není. Mít za přítele pochlebovače je jako mít za zády kudlu, která se do nás může kdykoliv zapíchnout – a my to nemůžeme včas zpozorovat, je přece za zády. Je stará známá pravda, že je vždy lepší bojovat proti třebas daleko silnějšímu, než proti neznámu, neznámé hmotě, neviditelnu; proč? Protože, když víme, že je někdo silný, tak už ho přece známe! A známe jeho přednosti a slabiny, zatímco u neznáma nikdy nevíme, co nás může čekat.

A tak je to i u pochlebovače! U něho nikdy nemůžeme vědět, čím nás může „překvapit“! Pochlebovač je jakési bludné stvoření: není to ani člověk, není to ani stín. Nemá své vlastní mínění, náš názor je i jeho názorem, otočíme- li o 180 stupňů, otočí také, avšak, přestane-li se nám dařit, staneme-li se nepopulárními, neváhá nás zradit a někdy i opustit, v tom se liší od stínu. Náš stín je naším druhem při všem dobrém i zlém, pochlebovač jen při tom dobrém…

Poznat, že někdo je naším nepřítelem, je velmi lehké, avšak poznat, že někdo je naším pochlebovačem, to je už o poznání těžší. Zaměnit s něčím nepřátele, to jde docela těžko, ovšem zaměnit pochlebnictví s přátelstvím, to jde vskutku lehce. A právě v tom se v prvé řadě skrývá zákeřnost pochlebnictví – že rozpoznat ho není vůbec lehké.