Březen 2007

Ross Hedvíček

Jana Henychová

Kontroverzní osobnost – člověk, jehož jméno zná nemálo lidí na internetu. Nesnáší novináře a přitom sám velmi rád píše o nevšedních tématech. Nemá rád, když se ho někdo dotkne, ale sám jde s razancí jemu danou do protivníka a nebojí se použít i tvrdších slov. Pro někoho inteligentní člověk řešící témata nahlas, o kterých se jiní bojí mluvit potichu, pro druhého arogantní člověk, někdo ho má dokonce za magora. Nikdo neví pořádně, kolik mu je a kde žije, nikdo neví, jak se jmenuje – objevuje se pod jmény Rosťa či Ross Hedvíček.

Pro někoho vytrvalý spamer, do jehož adres listu se nikdo nepřihlásil a tudíž se nedá odhlásit, pro jiného zajímavý informační zdroj. Osobnost plná protikladů nebo ten, jemuž to pálí a nejsou mu lhostejné některé současné společenské trendy? Je skutečně tak seznámený s věcí, nebo píše aby lidově řečeno prudil vždy a všude? Legendární postrach diskusí nebo docela fajn člověk, který nemá v hlavě seno a kterému není lhostejná současná politika a štve ho netečnost či nelogické postupy státních úředníků a dalších co u práce myslí kolenem místo hlavou? Jedno je jisté. Je to určitě osobnost, která stojí za to, aby se jí člověk zabýval. Možná vám přinese odpovědi následující rozhovor.

Pane Hedvíčku, jak dlouho se již věnujete své práci? Jak dlouho informujete veřejnost podobnými maily?

Asi tak od roku 1992, ale tehdy to bylo jen pár desítek lidí, dnes jsou to desetitisíce. Dřív nebyl v Česku internet běžný.

Zkoušíte i jinou prostředkovou formu?

Jakože bych to vyjádřil tancem a písní? Ne, zpívat nikomu nebudu. moje články jsou pravidelně otiskovány v desítkách zahraničních časopisů (emigrantských i obyčejných) a když se mi opravdu nepovede článek a je o ničem, tak mi ho někdy otisknou i v Česku, ale to jen vzácně. V Česku jsem pro noviny zakázaný autor. Tak jste to dopracovali s vaší, ehm ehm, svobodou projevu.

Váš projev obsahuje velmi dobrý žurnalistický základ, pokoušel jste se někdy o studium žurnalistky?

Ne, nepokoušel. Nikdy jsem nebyl dostatečně levicový, aby mne něco takového napadlo. A studium je pro ty, co nic neumějí a zkouší se něco naučit. Ti, kteří už něco umějí, už nic studovat nemusí, ale mohou, měli by spíš učit, než studovat. Mi čeští odpůrci mne nenávidí kvůli tomu O ČEM píši, nikoliv JAK píši. Psát umí kdekdo, i Vítězslav Nezval a František Hrubín uměli psát a přitom to byli jen dva komunističtí idioti. To, že psát umím, mi nikdo neupírá, jen má témata způsobují pěnu u úst.

Pokud se nemýlím, nemáte novináře příliš v lásce. Proč?

Nemýlíte se. Nemám je v lásce kvůli jejich levicovému bias/předsudkům a tendenci všechno překroutit k nepoznání. Teď myslím západní novináře. Novináři v Česku, to vlastně ani nejsou novináři, to jsou levicoví propagandisté. Existuje v dnešním Česku šéfredaktor novin nebo časopisu, který by nebyl levicový a nebo rovnou zkompromitovaný za komunismu?

Máte odpor k ním paušálně nebo vás spíš rozčílili nějací konkrétní pracovníci médií? Máte na někoho opravdu spadeno?

Mám k ním odpor úplně paušální, ale konkrétně mám spadeno na „novináře“ z Respektu a Reflexu. Ti, kdyby si vyměnili místa s „novináři“ z Práva (tedy Rudého práva), tak by to nikdo nepoznal.

Co si myslíte o chatování, o cenzuře příspěvků, atd.?

Chatování je pro děti a ať si povídají co chtějí, cenzura by neměla existovat, svoboda projevu musí být na prvním místě.

Pokud to není tajemství, kde žije tajemný Ross Hedvíček?

Na Floridě v USA, to není žádné tajemství. Nejkrásnější kout Ameriky. Před naším městečkem je reklamní tabule: Paradise. Straight ahead. And a milion miles away... A je to tak.

Prozradíte na sebe, jaký jste vystudoval obor?

Neprozradím. V ČSSR jsem žádného vzdělání nedosáhl, pocházel jsem z rodiny zemědělců, kteří byli násilně vstupováni do JZD a jejich dětem nebylo vzdělání povolováno. Diplomy, co mi tu visí na zdi, pocházejí z Kanady a USA. Ovšem, taky tvrdím, že formální vzdělání je důležité pouze pro lidi s nedostatkem přirozeně inteligence. S velkým náskokem nejvzdělanější a nejinteligentnější člověk z Československa, kterého jsem kdy potkal, byl Jozef Bandri, vyučený zedník z Galanty, cigánské národnosti. Myslím, že je to pro vaší zemí dost typické.

Co si myslíte o současné politice?

Že je přesným obrazem vašeho národa.

Ve svých mailech občas používáte nevybíravé výrazy. Jestli se mohu zeptat, tak činíte tak proto, že Vás zrovna někdo naštval, nebo proto, abyste spíš někoho naštval vy? Osobně spíš tipuji, že vás baví, když někoho vytočíte.

Věřím v používání jazyka v plném rozsahu. Když si myslím, že je správné použít výraz hovno, tak ho použiji, nebudu tam dělat tři tečky a předstírat falešnou slušnost. Ovšem nejsem fanouškem zbytečného používání hrubých výrazů a vulgárností. Člověk pro to musí mít určitý cit, co je na místě a co ne.

Kdybyste měl jmenovat na současné české politice tři věci, které vás nejvíce s prominutím nasraly, co by to bylo?

1. Politické a lidské selhání Václava Havla ve funkci prezidenta (nepotrestání komunistů, neodstavení komunistů od moci, udržení komunistů v čelných funkcích. 2. Nezájem politiků a české veřejnosti o demokracii a svobodu. Když mohou papat, mrdat a kakat tak jsou jim všechny vyšší ideály úplně ukradené. 3. Odpor českých politiků a veřejnosti k napravení křivd minulosti, navrácení ukradených a zabavených majetků Čechům, židům, Němcům... a odpor k uznání zásluh Mašinů, Cibulky, Hučína, atd.

Zpátky k médiím. Jejich síla je poměrně nebezpečná, na čemž se doufám shodneme. Které byste považoval za seriózní a které spíše v papírovém tvaru jako vycpávku mokrých bot?

V Česku seriózní média přece nejsou. Jsou to jen takoví komunističtí kašpárci.

V jednom že svých mailů jste použil termín „dnešní vygumovaná mládež“. Opět se zeptám: našval vás před psaním článku konkrétně nějaký drzý -náctiletý prevít nebo jste to myslel vážně? To neznáte alespoň pár normálních mladých lidí, že je házíte do jednoho pytle?

Česká vygumovaná mládež je podle mne bohužel spíš pravidlem, než výjimkou. Znám pár výjimek, mladé, vysoce inteligentní lidí z Česka nebo Slovenska, mohu i jmenovat: Luboš Motl a nebo Jožka Skokan, ale jsou právě to, co jsou, výjimky. A navíc už dokonce ani nežijí a nepracují v Česku nebo na Slovensku. Za příklad české vygumované mládeže považují třeba správce české Wikipedie. Ti jsou tak neuvěřitelně pitomí, že snad všichni museli absolvovat policejní školu v Holešově.

Mám pocit, že obecná tendence řadového Čecha je lítost. Brečet nad svou chudobou, neúspěšností. Litovat se a zarytě sedět na stávajících postupech místo toho vystrčit nos z ulity a začít myslet na radikální změnu a postarat se sami o sebe. Myslíte si, že zbytečně sedí s rukama v klíně, čekajíce, až jim spadne do klína pečený holub?

Ano. Já to ovšem vidím jako neschopnost a degenerovanost. Už nejsou schopni jako jednotlivec i jako národ myslet nezávisle. Všichni čekají, až přijde nějaký bývalý komunista a nařídí jim, co mají dělat. A všichni čekají až půjdou do důchodu, generace okolo padesáti let o ničem jiném nemluví, pořád se jen těší, až budou v důchodě. A přitom většina národa důchodce nemá ráda, protože si úplně komunistický myslí, že ujídají že společného krajíce. Lidí u vás jsou neuvěřitelně pokřivení a mentálně zmrzačení. Je to škoda.

Co si myslíte o nezaměstnaných? Je skutečně těžké najít práci, aby se člověk uživil? Mám na myslí práci jako takovou, ne hledání určité specializace, zkrátka když člověk přijde náhodou o práci, musí se dostat vždy do situace, aby žil z podpory, případně skončil pod mostem? Jsou to podle vás chudáci, nebo líná chamraď, které se nechce pracovat?

Nezaměstnanost je vedlejší produktem levicové politiky vlády. Podívejte se na statistiky v USA. Když jsou u moci levicoví Demokrati, nezaměstnanost stoupá, když jsou u moci pravicoví Republikáni, nezaměstnanost klesá. V USA je nejnižší nezaměstnanost za posledních 24 let, protože u moci jsou Republikáni. V Evropě (i západní) je nezaměstnanost vysoká, protože jsou tam u vlády levicové strany.

Existují osobnosti, mrtvé či živé, kterých si skutečně za jejich činy či chování vážíte?

Ollie North. A nebo Ann Coulter.

Sledoval jste kauzu Topolánek/Talmanová? Co si o tom myslíte?

Je to od Topolanka velmi neetické a snad i bezcharakterní. Obzvlášť se s tím takhle zveřejňovat. Když už nemohl zvládnout své vášně, tak se s Talmanovou měl zamknout na dvě hodiny v premiérské kanceláří, udělat si dobře, pak odemknout a všechno popřít. Tak jak to udělali Klaus a Paroubek s jejich letuškami nebo operními zpěvačkami. (Ano, jsem velmi dobře zásoben lechtivými drby).

Jaký máte názor na spící poslance v parlamentu?

Já myslím, že je lepší, aby poslanec usnul v parlamentu, než o hodinu později za volantem svého auta. Spící idiot v parlamentu nikoho nevinného nezabije.

Když se přesuneme k vaší práci, kde si mohou vaše články zájemci přečíst?

Hlavně na http://www.cs-magazin.com, na mé starší webstránce http://www.humintel.com a pak na některém z mých blogů: http://cs-club.blogspot.com nebo http://ross-hedvicek.blogspot.com. V angličtině na http://hedvicek.blogspot.com a někdy píši na Slovensku (tam jsou dost tolerantnější než v Česku) na http://hedvicek.blog.sme.sk

Jste také autorem knihy, jaké?

Mé stěžejní dílo je „Die Austerlitz-Mentalität - Mein kleines tschechisches Problem", později inkorporovaného do rozsáhlejší spisů (se zcela novým náhledem na situaci), který jsem vydal už doma, v Americe, pojmenovaném „They can pucker up and kiss my ass - The problems of advancement od the real knowledge in the fields of Zvolen among the long-term brainwashed population". Ale nejspíš se ptáte na knížky vydané v Česku, že? Nakladatelství Beta v Praze mi vydalo předloni knížku Jak Paroubek kradl salámy, http://www.betaknihy.cz/detail.php?k=8, s mými vzpomínkami na bývalého předsedu vlády, která se tak dobře prodávala, že udělali i druhé vydání a loni před vánocemi vydali další knížku Sametový tunel, http://www.betaknihy.cz/detail.php?k=4. Česky bych chtěl vydat ještě tlustější knížku mých vzpomínkových článků, doufám, že se mi to podaří u stejného vydavatelství.

Jak jsem pochopila, cenzoři vás mažou z diskusních fór, copak jste jim provedl?

To jste pochopila špatně. Cenzoři mne nemažou z diskusních fór, protože já do diskusních fór (obzvlášť v Česku) nepíši. Pár idiotů z Česka proti mně vede diskreditační kampaň a píší všude možně pod mým jménem, úmyslně extrémně hloupě a doufají, že mne tím nějak zesměšní. Dokonce vytvořili řadu falešných webstránek, které předstírají, že jsou moje. Jsou psané špatnou češtinou, ještě horší angličtinou a na fotkách nejsem já. Je to ubohost. Velmi česká ubohost. Takže pokud tyhle falešné Hedvíčky odněkud mažou, je to úplně v pořádku a českým cenzorům děkuji.

Promiňte prosím, jestli se ptám poněkud nezainteresovaně a třeba na to, co už existuje, ale zkoušel jste někdy založit vlastní časopis? Psát své myšlenky pro lidi i jinou formou, než je internet?

Papírové noviny a časopisy jsou věci minulosti (možná u vás ještě ne, ale tady určitě). Internetový časopis vydávám s přáteli už řadu let CS-magazín, český a slovenský zahraniční časopis, nepodléhají české cenzuře, protože je provozován že zahraničí, je na adrese http://www.cs-magazin.com, dále jsem provozovatelem nejstaršího, nejdemokratičtějšího a nejsvobodnějšího českého a slovenského diskusního klubu v internetu cs-club na adrese http://groups.yahoo.com/group/cs-club/. Každý, kdo chce dostávat mé články, nebo upozornění na ně, se může přihlásit na adrese ross_hedvicek-subscribe@yahoogroups.com.

Proč se ptám, je důvod, že máte evidentně velice podrobné znalosti a jste, z mého pohledu, pochodující politicko-společenská encyklopedie. Je trochu škoda, že nemůžete své myšlenky předávat lidem jinou formou než spamováním schránek. Uvažoval jste někdy o tom, že byste například učil? Dějepis, společenské vědy, atd.

Uvažoval jsem o tom zúčastnit se na vytváření české encyklopedie v internetu Wikipedie, http://cs.wikipedia.org, ale tam vládne marxistická junta, takže tam se uplatnit nemohu.

Vaše maily mi vadí. Nikoliv obsahem, ale délkou. Proč je píšete tak dlouhé?

Protože mám podezření, že když to napíši ve zkratce, že to nepochopíte, a budu to muset potom ještě jednou vysvětlovat.

Jestliže navíc nepoužíváte diakritiku, pak se z Vaše dobrého záměru občas stává bohužel nečtivá kláda. Nechci vás vytočit, chci abyste se nad mými slovy zamyslel, protože tato skutečnost trošku hatí vaši práci. Slíbíte mi, že zkusíte nad tímto mým komentářem alespoň zapřemýšlet?

Přemýšlím nad vaším komentářem a jsem názoru, že ten kdo čte můj text bez české diakritiky a tu diakritiku tam automaticky nevidí, asi neumí dobře česky. A mám vlastně zájem psát pro někoho, kdo neumí dobře česky?

Nelíbí se mi, že lidí občas v mailech urážíte. Ťulpas se dá přece urazit i s elegancí. Máte rád vůbec lidi?

Ale ano. Mám rád slušné, civilizované, svobodné, kulturní lidi s nadhledem. Takové jsem ještě nikdy neurazil a nikdy bych to neudělal.

Omlouvám se, že s vámi příliš neřeším politické otázky.

To je docela škoda. Je to vaše země a vás život.

Abych pravdu řekla, nikdy mě politika moc nezajímala, podle mne to vypadalo dobře pár let po revoluci a poslední roky je to spíš fraška, tedy se nechci do těchto vod nechci příliš pouštět, upřímně ani mě to nezajímá.

Za komunistů se lidé o politiku taky „radši nezajímali“ a bylo jim za trest souzeno v tom režimu žít.

Přesto se vás zeptám: Domníváte se, že je to tu zde v pořádku? Nebo jsme spíše z vnějšího pohledu Kocourkovem?

Nedomnívám se, že je to v pořádku. Česká republika je Kocourkov zvenku i zevnitř. Česká republika je bezprávním státem, který nepatří ani do NATO ani do EU a rezident Klaus je snad ještě horší prezident, než byl Havel (a ten svobodu své země vyměnil s KGB za své prezidentství). Klaus je vyložená mezinárodní ostuda, který je vítán jako státník už snad jen v Mongolsku. V USA spáchal Klaus už tolik faux pas, že je tu vysloveně persona non grata.

Pane Hedvíčku, když už jste tu mládež nazval vygumovanou, bylo by zajímavé vzkázat třeba touto formou, proč vám vygumovaná připadá.

Hlavně proč je. Důvod: Já bych z toho nevinil tu mládež samu, ale jejich okolí, rodiče, vliv prostředí, školy. Hlavně školy. Z vůle Václava Havla neproběhla očista společnosti od komunistů a tak učitele všech stupňů (až 75 % to byli členové strany) učili dál. Učili tak jak uměli, tak jako předtím. Předtím učili ruštinu, teď jim dali jinou učebnici a měli učit angličtinu. Jak to asi mohlo dopadnout? Pokud někdo stráví prvních 23-25 let ve školách pod dennodenním vlivem komunistů, pak lze velmi těžko předpokládat, že z něj bude svobodný, demokratický smýšlející mladý člověk západního typu. Vždy z něj bude takový malý český rusáček. A to velká část mladých českých lidí dnes je. Rusofilní barbaři z Východu.

Co byste vzkázal dnešním mladým lidem, pane Hedvíčku?

Nic. Nemám mesiášský komplex. Oni na to budou muset přijít sami. Tady mezi námi na Západě má skoro každý svou vlastní dobročinnou kauzu, jeden chce zachránit ozón, druhý tulení mláďata, třetí nějaké velryby. Vůči Čechům není možné být takhle dobročinný, protože lidi není možno zachraňovat zvenčí jako velryby. Lidi, v situaci jako Češi, se musí zachránit sami sebe, zevnitř. Nikdo z Ameriky to pro ně nemůže udělat. Čechům může člověk zvenčí pomoci akorát tím, že je bude pořád kopat do zadku a mlátit mokrým hadrem přes ty jejich tupé držky, aby si uvědomili, co jsou a co by mohli a měli být a pomohli sami sobě.

Jestli jste dočetl až sem, jistě si říkáte „ježíš, že já na to přistupoval! Tak blbě se mě už dlouho nikdo na nic neptal.

Ptáte se sice blbě, ale já věřím, že to myslíte dobře a navíc jsem zosobněná dvoumetrová tolerance. Takže je všechno v pořádku.

Ráda bych proto, pokud byste třeba na toto místo napsal vše, co si myslíte, že je důležité. Něco, co považujete za zásadní.

Nemám zásadních prohlášení. Je to jejich země, jejich budoucnost. Jistě, že mne mrzí ta všeobecná a komunisty podněcována nenávist vůči emigrantům mezi lidmi u vás. S tím se ovšem budou muset vyrovnat oni sami. A zarecituji vám básničku.

Mnozí se stali námořníky,

když slyšeli,

že kdesi na vzdáleném pobřeží

roste květ,

jehož vůně činí lidí šťastnými.

Ale ti, co se vrátili

o tom nic nevěděli.

Zeptej se těch,

co se nevrátili...

To, čeho si na vás momentálně vážím, je skutečnost, že původní naše komunikace nebyla právě růžová. Přesto jste si nyní udělal čas pro odpovědi na mé ztřeštěné otázky, které vyjdou v jednom, prakticky neznámém kulturním serveru. Závěrem bych ráda řekla, že nebylo mým zájmem vás urážet, spíše popíchnout, aby vznikl zajímavý rozhovor.

Řeknu vám taky jednu velmi tajnou věc, jo? Já netrpím žádnou záští nebo nenávistí vůči Čechům a Česku. Dnes mi tam mohou být všichni u prdele. Píši to všechno vlastně jen z mě vlastní dobročinnosti, z národního buditelství, v naději, že jednou budou normální a člověk se za ně nebude muset vždy trochu stydět, i když k ním vlastně už dávno nepatří.

Děkuji vám, pane Hedvíčku za Váš čas.

Ať se vám daří.

(www.kulturniecho.com)