Březen 2007

Největší, kam oko dohlédne

František Houdek

Před 50 lety zemřel autor moderní teorie her John von Neumann. Narodil se koncem roku 1903 v Budapešti, kde byl jeho otec bankéřem a (stejně jako děd) vykladačem učených rabínských spisů. János napřed vystudoval chemii (na univerzitě v Curychu a v Berlíně), ale nakonec nad ní zvítězila královna věd na univerzitě v Göttingenu.

Na světové úrovni vynikl v matematice krátce po dvacítce. Už první vlny antisemitismu v Německu jeho rodinu vypudily do Ameriky, kde v roce 1930 získává profesuru na univerzitě v Princetonu. O několik let později také v tamějším (Einsteinově) Ústavu pokročilých studií.

Za druhé světové války se významně podílel na vývoji prvních jaderných bomb i prvních moderních počítačů (především slavné stroje ENIAC, MANIAC a především EDSAC).

Obecně vzato, nejvíce vynikl ve dvou oblastech. První se týkala teorie her, ovšem nikoli umělých, kdy se hledá ze škály existujících řešení, nýbrž těch reálně probíhajících. „Skutečné hry jsou jiné… Opravdový život sestává z předstírání, z taktiky jednoduchých klamů. Člověk se snaží uhodnout, co si myslí protivník, že provede…“ A tak jeho vědecká monografie z roku 1944, plná abstraktních úvah i těžkých rovnic, nesla poněkud lehký název Teorie her a ekonomického chování. Přičemž jedna z kapitol se dokonce jmenovala Poker a blafování!

Později pak Johnny (jak mu všichni za mořem říkali) vstoupil do i říše, která by se dala nazvat teoretickou kybernetikou. Vlastně přitom dost vycházel z oblasti první: zabýval se totiž otázkou, nakolik lze situace reálného života naprogramovat a řešit počítačem. Rozlišoval přitom dvě základní kategorie – krátkodobou taktiku (kterou lze dost přesně vypočítat) a dlouhodobou strategii, která se přímo vypočítat nedá, ale lze ji přesto konceptuálně vypracovat. O tomto tématu pojednává kniha Samočinný počítač a mozek, kterou napsal na konci života. John von Neumann byl prý velmi charismatický člověk znalý jazyků, historie, literatury, též skvělý imitátor lidí. Záliba v mechanických hračkách a robotech mu vynesla přezdívku Doktor Mirákl podle oživovatele loutky Olympie v jedné z Hoffmanových povídek (miraculum je latinsky zázrak).

Matematik a teoretický biolog Jakob Bronowski (Američan původu pro změnu polského) o něm napsal: „…i když nás nikdy nedojímal skromností … byl to nejchytřejší člověk, s jakým jsem se kdy setkal, bez výjimky.“ A pokud je pro někoho profesor Bronowski příliš malou autoritou, nabízím další svědectví, tentokrát od člověka, kterého jeho kolegové unisono považovali za nedostižného génia. Teoretický fyzik a nobelista Richard Feynman: „John von Neumann byl široko daleko nejlepší matematik.“

Pohříchu, poslední léta svého života, řečeno s Bronowským, „až příliš zasvětil soukromým firmám, průmyslu, vládě. Zabýval se projekty, které ho přiváděly k centrům moci, ale které nerozšiřovaly ani jeho vědomosti, ani znalosti lidstva.“ Stal se tak s Edwardem Tellerem hlavním vědeckým hybatelem vývoje termojaderné bomby. Ostatně i Feynman vzpomínal, že právě od von Neumanna se naučil nelámat si hlavu se zodpovědností za svět, ve kterém žijeme.

John von Neumann zemřel po dlouhé (patrně zhoubné) nemoci 8. února 1957. Před několika lety pak vstoupil na nebesa – zásluhou českých objevitelů z Ondřejova se po něm jmenuje planetka.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)