Březen 2007

Pan Machálek a zahraniční vojáci

Emanuel Mandler

Bolela mě noha, kulhal jsem a těžce vytahoval nohy z neprošlapaného sněhu. Právě tam, kde byl kousek cesty prošlapaný, byla cesta zledovatělá, mně tam ujely nohy a pořádně jsem si namlel. S podvrtnutým kotníkem jsem se klopýtavě blížil k autobusové zastávce, abych ještě stihl pana Machálka. Představoval jsem si, jak sedí na „svém“ místě v restauraci Na Kahánku a v duchu mě proklíná. Opravdu, když jsem se dovlekl až k němu, tvářil se upjatě, dá se říci, že skoro nepřátelsky. To se ještě nestalo, abych přišel tak pozdě. Co si to vlastně dovoluji?

Jenže když viděl můj stav, pan Machálek se zatvářil, jak jsem to ještě nezažil - určitě mu mě bylo líto. Ptal se, co se mi vlastně přihodilo a já jsem to podrobně vylíčil. Můj přítel mě utěšoval, že to nevadí, když tak zůstaneme Na Kahánku o něco déle, než uschnu. Stejně se mnou chtěl prodiskutovat, co napíše do článku, do kterého se dá, hned jak přijde domů.

Byl jsem mile překvapen, protože obvykle se mnou o obsahu svých textů nemluvil, ale snažil jsem se tvářit, jako že vše probíhá jako jindy. Pan Machálek řekl, že není nejlepší psát článek okamžitě, takhle rozčilený, „dobře ví, že mnohem lepší je počkat do druhého dne. Ale co naplat, v televizi ho v poledne náramně rozčilili. Oč jde: Tuto neděli (28. ledna) v poledne si vyměňovali názory pánové Čunek a Filip. Čunkova záležitost je zajímavá, ale její význam se ztrácí ve srovnání s tím, o čem byla hlavně řeč. Přirozeně, šlo o radarovou základnu. Ať už se na tu základnu dívá kdo chce jak chce, stanovisko KSČM je mimořádně pozoruhodné a pikantní. Komunisté, jak Filipovi moderátor připomněl, nevznesli námitky proti tomu, když si Sovětský svaz udělal v druhé polovině minulého století z Československa jednu obrovskou vojenskou základnu (s nespočtem vojáků a vojenské techniky), ale teď by považovali americkou radarovou základnu za porušení české suverenity, za ohrožení stability v Evropě a vůbec za akt protivící se úsilí o mír na celém světě. Na tuto námitku odpověděl předseda KSČM (dvakrát!), že stanovisko KSČ v 70. a 80. letech byla chyba a že se tentokrát opakovat nesmí. KSČM trvá na tom, že cizí vojáci nesmějí být přítomni na českém území.

Neudržel jsem se. Vždyť tak to přece není, pane Machálku. XIV. sjezd KSČ, který se sešel v době přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy, protestoval proti sovětské invazi. Ale nové vedení KSČ s těmi, kteří byli proti sovětské vojenské přítomnosti, pořádně zatočilo. Vůbec to není tak, že by KSČ (myslím pod novým, Husákovým vedením) neprotestovalo proti sovětským základnám v Československu, ono Sovětům napomáhalo, a to mimo jiné zvláště proti českým lidem, kteří tu sovětské vojáky mít nechtěli. To je mi tedy od soudruha Filipa pěkná omluva.

Pan Machálek se široce usmál. Snad vás, pane kolego, na této demagogii neudivuje šíře i hloubka, smím-li to tak vyjádřit. Navíc, komunistům se to pěkně mluví, když ruští vojáci jsou za horami, takže se jedná jen o budoucí americké základně. Co bylo, bylo, věnujme se agresivním Američanům - to budou vtloukat do hlavy lidem, z nichž hodně má o naší zcela nedávné minulosti jen školní, to znamená žádné znalosti.

Opravdu, přiznal jsem se, je mi třiačtyřicet let, já to znám z četby (ale koho z mých vrstevníků to zajímá!), osobně si například z roku 1968 nepamatuji vůbec nic. Osmdesátá léta, to už mi něco říkají, a to co vím, je v protikladu s vývody pana Filipa.

Pan Machálek mi připomněl, že jedné věci jsem si v té rychlosti nevšiml: jak se soudruhu Filipovi hodí hovořit o ruských a amerických vojácích obecným pojmem - cizí vojáci. Demagogii se dobře chodí v širokých botách. Horší pro ni je, jakmile se demagogickým tvrzením začnou utahovat tkaničky, to znamená, jakmile je začneme konkretizovat. Tak se například zeptejme, jak je to s cizími vojáky na našem území od založení Československé republiky, konkrétně od ústavy v roce 1920. První, kdo vtrhli na československé území byli vojáci wehrmachtu. Německé vojsko ve službách nacistů okupovalo naše území od března 1939 do května 1945. Pak přišli v roce 1945 vojáci americké a sovětské armády. Ale ti nás tenkrát přišli osvobodit. Američané směli podle dohod amerického a sovětského vojenské vedení obsadit pouze Plzeň a západní Čechy; obyvatelstvo je nicméně zbožňovalo. Zbytek (většinu republiky) osvobodila sovětská armáda. Až na to, že se dopouštěli drobných přestupků, byli sovětští vojáci tehdy v Československu chápáni jako osvoboditelé. Armády obou mocností odešly ještě v roce 1945 a pak jsme „cizího“ vojáka na našem území neviděli; zajímavé je, že stalinsky vyškolený první tajemník a pak i prezident Novotný Sovětům nedovolil mít základnu na našem území. V Kremlu se to nelíbilo a zajisté to byl jeden z důvodů Novotného pádu v roce 1968. A jeho pád přispěl i k hnutí reformních komunistů za demokratizaci socialismu. V Rusku na to odpověděli invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. A od toho dne jsme se stali velkou sovětskou vojenskou základnou, jak už jsem o tom hovořil. Opět jsme byli okupováni. Nemusíme dlouho přemítat, aby bylo jasné, že přítomnost cizích vojsk (základen) na našem území může mít různé příčiny - mohou prosazovat všechny možné záměry útočníka, ale naopak také před útočníkem naše území chránit. To přirozeně do značné míry přispívá k tomu, jaký je vztah vlády i obyvatelstva k těmto vojákům. Komunisté zneužívají toho, že v paměti národa utkvěla dvě dlouhá časová období, kdy jsme byli okupováni (Němci a pak Sověty), a že tedy když se řekne základna - třebas jen radarová - lidé si myslí bůhví co, někteří se pravděpodobně dokonce domnívají, že to má být počátek okupace. Přitom nelze zůstat chladným a nic nedělat proti nebezpečí, které nám hrozí z Východu. Jenže naše politika a naše vláda nevědí, že na Východě jsou skryty mnohé hrozby namířené také proti nám. Druhou důležitou okolností je to, že chceme-li se bránit, ani nemůžeme jinak než s pomocí Spojených států. Z toho ovšem, co již bylo řečeno, vyplývá, že je důležitý vztah obou vlád a obyvatel. A zde, jak již řečeno, je zakopaný pes. V důsledku divoké mediální kampaně jsou dnes masy lidí v Evropě (a také u nás) přesvědčeny, že skutečné nebezpečí hrozí Evropě ze spojenectví se Spojenými státy. Je to hrozné, ale pokud se u nás tato protiamerická nálada nezmění, nevím nevím, jak to dopadne s radarovou základnou. Postoj KSČM, že nesmíme připustit cizí vojáky na našem území, je ovšem zaměřen nejen proti radarové základně, ale proti Americe vůbec.

To je něco pro divoké antikomunisty, odvážil jsem se říci nakonec. Ať nevykřikují, že je třeba KSČM zrušit, ale ať odhalují konkrétně její demagogii a ideologii.

Pan Machálek se zamyslel. Pak řekl, že ať o tom přemýšlí z kterékoli strany, musí uznat že přes utrpěné zranění mi to tentokrát myslí. Prý to ani nečekal.