Březen 2007

Alkohol nemůže za alkoholismus?

Vlastiml Marek

To totiž tvrdí v Lidových novinách mluvčí Fóra PSR (co to znamená netuším) „zodpovědných“ výrobců lihovin. Světe div se, prý nebýt alkoholu, opilý manažer, o kterém psal v tomtéž listu psychiatr Nešpor, by se stejně dostal do obdobné léčebny (rozuměj: místo záchytky), „zneužíval by jiné psychotropní látky, jako například léky, ředidlo nebo jiné víceméně nelegální drogy.“ A pak napsal věty, které by se měly tesat do kamene: „Člověk se nestává alkoholikem, protože alkohol existuje a je dostupný. To by u nás musel být alkoholikem každý. Alkohol není příčina, ale symptom. Neexistence alkoholu, tedy jeho zákaz, by nezměnila vůbec nic.“ Logika jeho tvrzení je podobná, jako když řeknete, že kdo má křídla, létá. Pštros tedy létá.

O den později jsme se na titulní straně MF Dnes dověděli, že „Češi pijí stále více alkoholu“ a jsou druzí největší pijáci v Evropě. V přepočtu vypil loni každý Čech, tedy včetně nemluvňat, jednačtyřicet půllitrových lahví slivovice. Odhaduje se ale, že se vypije alkoholu více, protože v oficiálních statistikách samozřejmě není započítán alkohol vypálený nelegálně.

Primář MUDr. Karel Nešpor píše o závislosti na alkoholu často. A má pádné argumenty: například podle amerických odhadů musí stát zaplatit za dolar, který získá zdaněním alkoholu, dva dolary za škody, které alkohol způsobí. Japonské odhady hovoří o poměru jednoho jenu zisku ke třem jenům ztrát. Nebo že tvrzení, že jedno dvě piva denně neškodí, je zcela falešné: bylo prokázáno, že právě dávka čtrnácti piv týdně víc než třikrát zvyšuje riziko onemocnění rakovinou střeva a konečníku. Myslíte, že je jen náhoda, že jsme v rakovině konečníku první v Evropě?

Není divu, že se ozval „výrobce“. Jen mne překvapila drzost, s jakou se pokouší čtenářům předstírat, že alkohol (rozuměj, výrobce alkoholu) za nic nemůže.

Co čekáte ve státě, kde pivo stojí ve většině restaurací méně než minerálka, kola nebo káva? Kde pít je normální, kdo nepije je „divný“, a každá „oslava“ musí být spojena s pitím alkoholu v různých formách? Kde se pití piva nepovažuje za „pití“ alkoholu, kde se puberťáci chlubí, kolik piv zvládli na jedno posezení a kde pravidelně pije nad rozumnou míru třetina mužů a desetina žen?

O pár dnů předtím totiž přinesly naše noviny obrázek prezidenta Klause, který si připíjí s nově jmenovanými soudci.

Růst spotřeby alkoholu ne náhodou kopíruje i postoje politiků. „V rozvinuté zemi by se sotva mohlo stát, že premiér se veřejně pochlubí, že pije víc než je zdrávo,“ napsala autorka článku „Opít se je levnější než pít limonádu“, v narážce na Miloše Zemana. A v paměti přece máme opilecké výstupy různých pánů poslanců nebo soudců, policistů, lékařů a soudkyň.

Za nárůst spotřeby alkoholu za poslední roky prý mohou zvýšeným pitím ženy. Není divu, když prakticky v každé zprávě „ze společnosti“ je v televizích vidět různé ty slavné i rychlokvašeně slavné herečky a zpěvandule, které si přímo na kameru ve vysokém stupni těhotenství připíjejí sklenkou vína! Není pak divu, že přibývá dětí narozeným s fetálním syndromem, což je celoživotní mentální a fyzické poškození dětí kvůli tomu, že matka pila v prvních týdnech těhotenství alkohol.

Češi přitom takhle hodně rozhodně nepijí odjakživa. Za první republiky se vypilo průměrně 3,4 litru alkoholu, dnes je spotřeba trojnásobná. Proč asi? Na protože masová média dnes dokáží, k radosti výrobců, „propagovat“ pití alkoholu nesčetněkrát efektivněji.

Copak lze očekávat něco jiného než neustálý nárůst spotřeby alkoholu ve společnosti, kde jediné reklamy, ve kterých se používá osvědčených náboženských symbolů (zář posvátna vzadu na nebi, vznášející se lahve různých značek, ozářené seshora, přesně tak, jak bývaly ozářené monstrance v kostelech a obrazy svatých), jsou reklamy na alkohol? Kde se zneužívá přirozeného puzení mladých k hledání duchovnosti (spirit) k propagování alkoholu (špiritusu)? Přečtěte si knihu Christiny Grofové Žízeň po celistvosti.

David Binar ze sdružení, které se zabývá „sociálními aspekty konzumace alkoholu a prevencí, zaměřenou na minimalizaci škodlivých následků zneužívání alkoholu“, tvrdí, že „alkohol k naší kultuře neodmyslitelně patří“, ale že „namísto problematických zákazů a restrikcí by se toto úsilí mělo ubírat právě cestou minimalizace škod způsobených jeho zneužíváním, tedy vymáháním již existujících zákonů, cílenou prevencí a osvětou.“

Připomíná mi to porodnictví: lékaři s vysokou pravděpodobností nepřímo (neochotou naslouchat ženám rodičkám, atmosférou v porodnicích, zbytečným používáním lékařských zásahů atd.) způsobují traumata a někdy velmi vážná poškození novorozenců, a jiní pak ve formě nejrůznějších nadací díky „dárkům“ sponzorů tyto děti udržují při životě. A předstírají, že je to tak v pořádku – místo aby věnovali zlomek rozpočtů na „osvětu“, aby budoucí maminky věděly o rizicích nemocničních porodů, mohly a měly možnost zvolit variantu, a aby se nerodily další a další poškozené děti!

Výrobci alkoholu chrlí nejrůznější chlast a reklamy na něj, a pokrytecky zakládají „sdružení, zaměřené na minimalizaci škodlivých následků zneužívání alkoholu“!

Co kdybych v narážce na tvrzení pana Binara napsal: dobrá, alkohol možná za alkoholiky nemůže, ale mohou za ně výrobci alkoholu! Nebylo by to přece jen pravdě podobnější? Vykupují si výrobci alkoholu činností svého sdružení tam někde nahoře (případně v budoucnu, až se k nám vrátí právo a „selský“ rozum soudců a lidí za tak smutný stav zodpovědných) odpustky?

V internetu jsem našel článek Nový výzkum: děti řeší deprese alkoholem. Vědci totiž konečně definovali pojem „užívání alkoholu“ jako „vypití jedné plechovky piva, skleničky vína nebo vinného střiku, panáka likéru nebo míchaný drink.“ A prokázali, že se jedná o problém vejce a slepice: symptomy depresí jasně souvisí s brzkým počátkem pití.

Vraťme se k tvrzení pana výrobce. Samozřejmě, že alkohol sám nemůže za to, že jej někdo vypije. Samozřejmě, že u nás např. sloužil klášterním mnichům, kteří si tak v zimních obdobích dodávali energie pro své modlitby a kontemplace (tak jako staříček z Moravy preventivně odháněl chřipky a rýmy stopkou slivovice v čaji). Jenže oni pili, jen když bylo potřeba a v malém „léčebném“ množství. Dnes se ale pití alkoholu vymklo z kloubů normality. Proč? Protože se vynakládá stále více peněz na reklamu, pane Binare. Protože reklamy na „muže, kteří mají své dny, a různé ty „kozly“ a „gambrinusy“ stále dokola naplňují ty nejlepší reklamní časy ve všech našich televizích. A NUTÍ mladé pít. Výrobci jim nedávají šanci z pasti uniknout. Vliv médií na děti a dospívající je jednoznačně prokázán, a jejich přirozená potřeba napodobovat „modely“ (média mají na děti větší vliv než rodina a škola) je výrobci zneužívána.

Jsem si jist, že kdyby byly na etiketách lahví s alkoholem alespoň velké nápisy Pijáci umírají dřív, kdyby v televizi a v kinech běžely reklamy ukazující otřesné případy těžkých alkoholiků (a jejich jater), kdyby pijáci věděli a viděli, že mezi rakovinou ústní dutiny, jícnu, tlustého střeva, konečníku a samozřejmě jater existuje přímá souvislost, kdyby se opilci na silnicích (a opilí poslanci a soudci a policisté) skutečně tvrdě trestali atd., tak by např. na evropských silnicích nezemřelo ročně téměř 50 000 lidí. Alkohol (a cigareta) je nebezpečnější než extáze nebo LSD (tvrdí studie vypracovaná vědeckým výborem, který radí britské vládě). Společnost je vůči drogám tvrdě represivní, začíná konat ve věci nikotinové závislosti, je tedy nejvyšší čas začít konat i v případu alkohol.

I preventivně. Jen by tu „minimalizaci škodlivých důsledků“ nesměli řídit a platit výrobci alkoholu.