Březen 2007

Krabice od bot

Vlastimil Marek

Nemám teď na mysli původní použití krabic od bot (které muži hned vyhazují, zatímco ženy si v nich své boty uschovávají vždy na tu správnou sezónu). Jde mi o záplavu článků na téma celoživotních úspor senátora a místopředsedy vlády Čunka, např. uštěpačné zamyšlení Ondřeje Štindla v LN pod názvem Nenápadné kouzlo krabice od bot na jedné, a rostoucí, oprávněnou kritiku českých bank a jejich podivných poplatků na druhé straně.

Mediálně politický údiv nad tím, že člověk má své úspory spíše doma než v nějaké té bance, mne osobně překvapuje. Jakoby naši ranní kapitalisté a žurnalisté ztratili smysl pro realitu a přestali rozumět starostem obyčejných lidí o bezpečí úspor. Čunek (a Srba a Gross aj.) byli sice v poněkud jiné situaci (o jejíž variantě by mohli vyprávět ti politici, kteří ztroskotali s možností vypsání předčasných voleb, protože přece nemohli čekat od čerstvých kaprů-poslanců, kteří si již na své platy v bankách vypůjčili hypotéky, že si vypustí rybník), ale já osobně také mívám peníze odjakživa spíše po kapsách a doma. Nikoliv v krabici od bot, tolik jich nikdy nemám, ale v nějaké té obálce.

Nemám rád účty. A už vůbec nejsem rád manipulován velkým finančním úřadem. Jako „podnikatele“ (pořádání vzdělávacích akcí) mne paní úřednice na živnostenském odboru, kdysi donutila založit si účet. Později jsem sice zjistil, že to není povinnost ze zákona, ale účet už byl, a tak si od té doby nechávám pravidelně strhávat platbu zdravotního pojištění, a sem tam mi přijde nějaký honorář z novin, které jsou líné vypsat složenku. Protože jsem ale novinář na volné noze (a rozhlasový externista), a mé výdělky nepřesahují určitou částku měsíčně, všechny ostatní honoráře mi chodí složenkou. A se svým účtem mám jen starosti. Fronty v pobočkách mi vadily odjakživa, takže jsem se dal na „elektronické“ bankovnictví, ale s tím jsem brzy přestal, protože je to (v zájmu bezpečnosti) dnes tak složité, a tak často se to mění, že jsem to (na ty své dva vklady či příkazy měsíčně) vzdal. Když jsem se snažil zrušit povinné posílání výpisu z účtu, na kterém je každý měsíc jen několik položek, nepodařilo se mi to. Prý to nejde!? Mimochodem, kromě jednu příchozí a jedné odchozí platby se na mém výpisu skví 10 bankovních poplatků, které dělají každý měsíc asi 440 korun. Poněkud podivně vtipná je např. položka „úrok“, která dělá 7,84 korun, a hned pod tím je „daň z úroku“, mínus 1,00 korun. A tak sice mám účet, ale z něho platím jen jakési společenské odpustky své lenosti a ostudně podporuji peněžní ústav, který nemám rád. Peníze v hotovosti mám v oné zmíněné krabici od bot, pardon, v obálkách.

Nejen proto mám pro pana Čunka (a jeho krabicí od bot a neschopnost si vzpomenout na nějaký protrpěný úkon v bance) jisté pochopení. Rozumějte, zamýšlím se zde nad mírou bezbřehé, protože námi klienty a občany trpně a naivně dovolené, manipulace ze strany státu (daně), státních institucí (pošty, soudů, ale i advokátů, notářů atd.) nebo peněžních ústavů. Nad lehkostí, s jakou jsme si nechali vnutit jejich žralocky kapitalistický styl (velký bere a má dovoleno vše) - a ani nereptáme. Nad marností, s jakou se jedinec nedomůže svého práva prakticky na jakékoliv instituci.

Samozřejmě je mi jasné, že jsem ve své finanční „nezávislosti“ extrém, ale rozumná banka by měla umět vyjít i s takovými, jako jsem já. Na rozdíl od většiny jiných „dobrovolných obětí“ českých finančních ústavů jsem totiž zažil, jak vstřícně se ke svému klientovi chovají třeba v Holandsku nebo v USA. A jak ho arogantně „škubou“ v Čechách (víte, že si naše banky strhávají za použití kreditní karty až čtyřikrát víc, než např. v Itálii? Víte, že pokud vám sto lidí pošle korunu, na účtu vám zmizí 600 korun za poplatky za příchozí platby?).

Rozhodl jsem se tedy, že účet zruším. Snad za tento „úkon“ již nebudu muset zaplatit. A požádám ženu o nějakou krabici od bot.

P.S.: O nemožnosti něco radikálně změnit svědčí zpráva finančního arbitra, který včera na tiskové konferenci (ve stylu my o voze, oni o koze) oznámil, že „stížností Čechů na banky ubývá“. „Banky zlepšily chování ke svým klientům,“ tvrdí. Jeho optimismus ale nezastává Sdružení na obranu spotřebitelů, podle něhož si čeští zákazníci stěžují na vysoké poplatky za vedení bankovních účtů, nevýhodné spotřebitelské úvěry atd. „V těchto případech naopak dochází k nárůstu reklamací,“ informuje článek Jiřího Böhma v LN.