Březen 2007

Popletené zájmy

Vlastimil Marek

S různými „zájmy“ se polední dobou roztrhl pytel. Nejen soukromé televize se do sytosti popásly na sebevraždě Karla Svobody a jeho pohřbu právě tak, jako náš nejčtenější deník. Jeden až žasne, čeho všeho jsou reportéři schopni „v zájmu“ rychlého zpravodajství. Záběry otevřených stránek nejrozšířenějšího bulvárního deníku (v zájmu vyváženého zpravodajství naší veřejnoprávní televize) přímo řvaly velkými farizejskými titulky (pod kterými byly otištěny ony fotografie z místa činu): „Lidská hyena prodala fotky smrti skladatele“. Rozumějte, oni nic, oni jen, v zájmu své profese, zveřejnily už zveřejněné. Jako když po volbách loňského roku dštil Jiří Paroubek hromy a blesky a „v zájmu“ voličů a demokracie zahrnul pod svá křídla (a do svých mocenských počtů), jako by to se nechumelilo, i komunisty.

Média a populisté teď mají po balených koblihách (kterými prý chtěl Brusel zlikvidovat naše pekaře) a velikosti rámečků včelstev (čímž chtěl Brusel zničit naše včely, potažmo včelaře), což se ukázalo jako typické mediální kachny (v čím zájmu?) další „bruselské“ téma: návrh Evropské komise na snížení emisí oxidu uhličitého automobilů.

V téhle souvislosti mne zaujala strana dvanáct Lidových novin z 8. února 2007, která to rozebrala ze všech (podnikatelských) stran. Už hlavní titulek rozhovoru s ministrem průmyslu a obchodu Martinem Římanem je výstižně hysterický: „Boj Bruselu už nabývá hysterických rozměrů.“ Prý to bude mít negativní dopad na celou naši ekonomiku. Jiný titulek: „Automobilky hrozí: odejdeme ze země.“ Výroba čistých aut se má neúměrně prodražit. Výrobci: „Je to nepřijatelné.“ No, to je přece hrozné, co to na nás ten Brusel zase zkouší. V českém národním zájmu je přece vyrábět a exportovat co nejvíc! Vida ho, „zájma“!

Tvrdí lobbisté – tohle je také citace, a první slovo je odvozeno od adjektiva tvrdý – kterých využívá automobilový průmysl, včetně eurokomisaře pro průmysl Günthera Verheugena, a personální ředitel automobilky Škoda, a generální tajemník sdružení ACEA, v němž jsou zastoupeny hlavní evropské automobilky, jako jeden muž hlasitě protestují a vyhrožují.

Copak ale nejsou lidé a občané, jako my? Copak nejezdí po českých (a evropských) silnicích, nedýchají stejný vzduch, copak jejich děti a manželky nejezdí do stejných škol a nákupních center, jako ostatní Češi (Evropané)? Copak není i v jejich (lidském) zájmu, aby se emise snižovaly? A copak nám ostatním nedochází, že ten jejich „zájem“, tedy produkovat co nejvíc aut v co nejmenší kvalitě, aby si je spotřebitelé museli kupovat každých pár let, se diametrálně rozchází s naším bytostným zájmem mít co dýchat a jíst a pít?

Psychologové dávno vědí, že člověk, v tomto případě muž (protože ženy mají propojenější mozkové hemisféry), se dokáže soustředit jen na jednu věc, a ostatní mu unikají. Lobbisté, ředitelé, výrobci, bankéři a ministři jsou možná tak soustředění na prosazování svých „profesních“ zájmů, až zapomínají, že jsou také otcové, manželé, synové nebo bratři – tedy lidé.

Popletení (nebo podplacení) žurnalisté pak míchají jablka s hruškami jako by se nechumelilo a píší např. že „odchod některé z tuzemských automobilek by měl na českou ekonomiku zásadní vliv. Automobilky jako je Škoda nebo TPCA patří dlouhodobě k nejvýznamnějším průmyslovým podnikům a největším exportérům. Jen v TPCA se vyrobí téměř třicet tisíc vozů měsíčně a takřka všechny míří do ciziny.“

Jako by nevěděli, že v TPCA se vyrábějí menší vozy, které snížený limit emisí CO2 (z průměrných 160 na 130 gramů na kilometr) splňují již dnes. „Evropští výrobci aut se proti emisní novele bouří,“ tvrdí titulek, a hned vedle, v jiném článku se, jako by se nechumelilo, týž autor, který dštil oheň a síru na EU, zmíní, že „iniciativní jsou především Němci, naopak, smířlivě se k návrhům staví zástupci automobilek Francie a Itálie.“

Copak nám nedochází, že ve velmi krátkodobém „zájmu“ žurnalistů je dostat peníze za každodenní článek a případně pochvalu od šéfredaktora (který dostane zaplaceno daleko víc a možná ho pochválí i nějaký ten movitý ředitel automobily a pozve ho na nějakou tu služební cestu do Japonska)?

Vypadá to, že i u nás už automobilová (a naftařská) lobby řídí celý stát (včetně ministrů a poslanců a tisku a televizí), a nedá si, ve vlastním „zájmu“, nic předepisovat (i kdyby to mělo být v zájmu zdraví celé populace). Že by se případně pokusili, i ve svém zájmu,brát názory jiných jako podněty, ne útok, to je ani na chvíli nenapadne. Pohodlnější je protestovat a vymlouvat se, že to či ono nejde.

To je ani na chvilku nenapadne, že tento tlak Evropské komise je ve světle globální konkurence a klimatologických předpovědí vlastně blahodárný a nutí zpohodlnělé šéfy a vývojáře vymýšlet a inovovat (což přitom je v původním popisu jejich práce)?

Ó ti uctívači „božských“ aut… jak svého Boha chrání a brání… a jak popletené mají zájmy…