Březen 2007

Al-Káida s druhým dechem

Zbyněk Petráček

Prý už byla potřena, zatlačena a vytěsněna. A přece se o ní začalo opět mluvit. Symbol globálního terorismu znovu zaměstnává USA, Evropu i Pákistán. Slyšeli jste o teorii mucholapky? Mezi stratégy je to používaný výraz a má i své heslo na Wikipedii. Jeho obsah shrnul americký velící generál v Iráku Ricardo Sanchez: „Amerika tu svou přítomností vytváří terč, řekl bych magnet pro teroristy. Přesně tam, kde s nimi chceme bojovat. To zároveň ochrání Američany před jejich útokem přímo ve Spojených státech.“

Ať už ten argument zní jakkoliv demagogicky, v poslední části funguje, útok na USA se skutečně neopakoval. V té hlavní ale ne, teroristé se činí i mimo bojiště. Právě teď upozornil na oživení pozapomenuté al-Káidy šéf amerického zpravodajství John Negroponte. Al-Káida se také stále častěji objevuje i v mediálních zprávách. Co se to děje?

Jedna věc je jistá. Irák skutečně přitahuje teroristy. To však nebrání jejich kolegům, dokonce ani legendám globálního terorismu, aby se profilovali jinde ve světě. Díky tomu se už obohatila i terminologie – „nová al-Káida“, „al-Káida 2.0“, „hnutí al-Káida“.

Domácí, ale vycvičení

Podle Johna Negroponteho al-Káida Ameriku velmi znepokojuje. Přitom ještě v říjnu si jeho šéf George Bush pochvaloval: „Vítězíme. Al-Káida je na útěku.“ Čím teď vlastně znepokojuje? Nikoliv ohrožením samotných USA, ale svými kontakty. Ty totiž sahají z Pákistánu, kde nacházejí útočiště její vůdci, přes Blízký východ, severní Afriku a Evropu.

Že na tom opravdu něco je, dokládají události z poslední doby. O Vánocích Etiopie s Amerikou v zádech pomohla vytlačit islamisty ze Somálska. Ti sice bezprostředně neohrožovali sousední státy, ale šlo o preventivní akci – v obavě, aby se ze Somálska nestala bezprizorná základna teroristů pro celý region. V lednu se pak u tamních břehů objevila letadlová loď Eisenhower a americké vrtulníky zaútočily na dvě vesnice. Důvodem byla přítomnost členů al-Káidy, atentátníků na americké ambasády v Keni a Tanzanii v roce 1998, nicméně pro Američany to znamená návrat do Somálska po 13 letech od traumatické doby, kdy byl „Černý jestřáb sestřelen“.

Pozoruhodné zprávy přicházejí i z Evropy, především z Británie. Tamní pozornost vyvolávají informace, jež se objevují kolem islamistů souzených za neúspěšný atentát na londýnskou dopravu z 21. července 2005. Již v listopadu byl odsouzen Dhiren Barot, indický konvertita k islámu, na 40 let vězení za to, že chtěl v Londýně použít tzv. špinavou jadernou bombu. Další poznatky pustila do médií i šéfka kontrarozvědky MI5 Eliza Manningham-Bullerová: britští radikálové původem ze Středního východu, kteří byli zprvu považováni za „domácí výpěstky“, jsou rostoucí měrou cvičeni a vedeni al-Káidou.

Již brzy po 7. červenci 2005, atentátu na londýnské metro (52 mrtvých), vyšla najevo pákistánská stopa. Teď je ale zřejmé, že nešlo o náhodu, nýbrž o systém. Mohammed Siddique Khan, vůdce skupiny ze 7. července, byl před akcí v Pákistánu. Totéž bylo nyní prokázáno Muktaru Ibrahimovi, vůdci skupiny z 21. července. A proč se jejich akce nezdařila? Zpackali prý přípravu náloží na kuchyňském sporáku. Tak amatérský kiks sice není typický pro al-Káidu, ale hned následující pokus o únos letadel pomocí tekuté vícesložkové výbušniny už „alkajďáckou“ reputaci napravil.

Syřan se španělským pasem

Jisté tedy je, že al-Káida není na útěku. Naopak, jak říká v citaci týdeníku The Economist americký expert Bruce Hoffman, „je na pochodu“. Vládní bezpečnostní úředníci – ovšem nejmenovaní – se domnívají, že může jít o jakýsi „zpětný úder“ z Iráku, doklad špatně fungující mucholapky. Místo aby Irák jednosměrně nasával teroristy, špatně utěsněné hranice je propouštějí i ven, což by se s odchodem spojenců ještě zhoršilo. Právě proto Negroponte varuje před rychlým stažením: Irák by potom mohl nahradit Afghánistán coby útočiště al-Káidy.

Vliv Iráku ale může být jen druhotný. Dokládá to čerstvá práce Paula Cruickshanka (New York University) a Mohannada Hage Aliho (londýnský list Al-Hayat) o nové generaci al-Káidy. Ta se na nynější vývoj připravovala již před 11. zářím 2001 a hlavním autorem její transformace je Abú Músab al-Súrí, Syřan se španělským pasem a skutečným jménem Mustafa Setmarjam Nazár. Jeho zatčení v Pákistánu v listopadu 2005 patří k velkým úspěchům války s terorem.

Právě al-Súrí, Syřan, změnil ještě zranitelnou organizaci s vlastní byrokracií v horách, hierarchií a způsobem práce v ideologický deštník pro volně přidružené džihádisty. Podnětem prý byla ztráta základen v Afghánistánu a zabití či polapení předáků. Výsledkem je nový styl: nevysílat na Západ již vycvičené teroristy, ale zaměřit se na lidi tam již usazené a jim výcvik poskytnout. Sarhane Fahket z Tuniska působil jako úspěšný realitní agent, Jamal Zougam z Maroka měl obchod s mobilními telefony – oba stáli za atentátem v Madridu. A londýnský Mohammed Siddique Khan byl oblíbený učitel na základní škole. Takže stejný závěr jako MI5 – žádné „domácí výpěstky“.

(Respekt, www.respekt.cz)