Březen 2007

Třicet vražd kolem Mrázka

Jaroslav Spurný

Biolíh, matka všech afér, se rozkrývá dál. V kapse saka zastřeleného Františka Mrázka našla policie půl milionu korun, při domovní prohlídce Jaroslava Starky luxusní hodinky uneseného a zmizelého podnikatele Lamberta Krejčíře, v úřadu vlády poté zase dokumenty svědčící o tom, že o státních zakázkách tu někdy rozhodovali lidé, kteří neměli s vládou nic společného, jinde zase materiály týkající se podezřelých kšeftů státního podniku Čepro. Všechny tyto případy mají něco společného.

Kubice měl pravdu

Detektivové Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu by dnes měli zažívat skvělé časy. Potvrdilo se, co ředitel jednotky Jan Kubice říkal už loni před volbami: mocní nepřátelé nám chtějí překazit vyšetřování případů, jejichž nitky vedou až vysoko do politických pater. Ta slova vyřkl, poté co do kanceláří jeho jednotky vtrhla v květnu Inspekce ministra vnitra a zabavila počítače detektivům, kteří pracovali na proslulé korupční „biolihové aféře“. Důvod razie zněl: jsou podezřelí, že padělali cestovní doklady. Dnes, po bezmála roce vyšetřování, je konečně oficiální jasno: nikdo nic nepadělal, zátah na Kubiceho jednotku byl neoprávněný a podle všeho měl přesně ten důvod, o němž mluvil šéf útvaru: zmařit možné odhalení, jak „organizovaný zločin prorůstá do státní správy“.

Když před měsícem pátral tento list, jak pokročilo vyšetřování korupčních afér, jimiž se Kubiceho útvar loni zabýval, vypadalo to bledě. Ptali jsme se především na ústřední aféru kolem biolihu, kterou loni na jaře média překřtila na největší korupční skandál této země a jež přinesla osm zatčených velkých ryb, lidí, kteří při výsleších mluvili o rozsáhlé korupční síti, o propojení těch nejbohatších podnikatelů a gangsterů na vrcholné politiky. Jenže pak proběhla zmíněná inspekční razie a od té doby nám policie či státní zastupitelství žádné nové nadějné zprávy o vývoji případu nesdělily. Korupční příběh sociálních demokratů se zdál být ještě před měsícem zapomenut.

Ale není to tak. Z utajených zdrojů i nenápadných mediálních zpráv vyplývá, že detektivové z ÚOOZ ve své práci pokračují. A objasnit biolihovou aféru se dnes pokoušejí ve dvou směrech. Jeden můžeme pracovně nazvat „Třicet vražd kolem Mrázka“ a druhý „Bitva o Čepro“. Oba jsou spolu ovšem, jak se zdá, důkladně propojené.

Obraťte mu kapsy

Z médií je známo, že ÚOOZ se k celé slavné biolihové aféře dostal vlastně náhodou. Při vyšetřování dvojnásobné vraždy narazili policisté předloni na ruské mafiány a jejich kamaráda, lobbistu Františka Vybírala. Z odposlechu jeho telefonů vlastně jen rutinně dotáhli loni v březnu další akci, která původně směřovala jen do řad policie. Vybíral totiž slíbil známému spekulantovi s pozemky Miloši Červenkovi, že mu za půlmilionový úplatek sežene kopii spisu, který na Červenku vedla policie, prověřující, jak se mu povedlo koupit od státního Pozemkového fondu doslova za pár šupů miliardové pozemky v Praze. Při mapování této „banální“ korupce se policie z čerstvých odposlechů dozvěděla, že Vybíral za patnáctimilionový úplatek zařizuje u sociálních demokratů pro jednu firmu vydání licence na výrobu lukrativního „paliva budoucnosti“ – biolihu. Korupční bomba č. 1 byla na světě. Ale všem překvapením nebyl konec ani zdaleka.

Zhruba dva měsíce před Vybíralovým zatčením začal ÚOOZ vyšetřovat jiný hutný případ: najatý vrah zastřelil Františka Mrázka, známého kombinátora pohybujícího se stejně jistě v kruzích podnikatelského polosvěta jako v kuloárech politické moci. V kapse jeho saka našli policisté půl milionu korun a mobil. Z výpisu přijatých čísel vyšlo najevo, že mrtvému ten den sedmkrát volal – Miloš Červenka. A zatčený Vybíral detektivům na jaře prozradil, že půlmilion z Mrázkova saka pochází právě od Červenky. Mrázek totiž pozemkovému králi slíbil za stejnou sumu totéž co Vybíral – tedy policejní spis o jeho kšeftech s parcelami.

Vše se policistům definitivně spojilo loni v dubnu. Mrázkovi totiž v den smrti nevolal jen Červenka, ve výpisu přijatých čísel policisté našli další známá jména. Nejdůležitější z nich byla Libuše Barková, přítelkyně rodiny Grossových. V dubnu ji policisté navštívili ve vazbě, Barková popsala své kontakty s Mrázkem a policistům bylo rázem jasné, že se ocitli v nebezpečném světě zkorumpované moci. Barková totiž vypověděla, že jí Mrázek v roce 2004 nabídl nejprve deset a pak čtyřicet milionů korun za to, že mu domluví schůzku se Stanislavem Grossem. Bylo to v době, kdy Grossova vláda rozhodovala o dvou zásadních věcech souvisejících s byznysem s pohonnými hmotami – o privatizaci Unipetrolu a udělování licencí na výrobu biolihu. Mrázek a jeho kolegové měli o tento obchod zájem.

Stejně rutinně a „náhodou“ se k policistům dostalo jméno firmy Loricus. Prostě prověřovali všechny společnosti sídlící na adrese zavražděného Mrázka. Loricus byla jednou z nich a zavedla je do světa neuvěřitelných obchodů státní společnosti Čepro, rozhodujícího uzlu v boji o obchod s pohonnými hmotami. Při dalším pátrání pak detektivové analýzami dospěli k závěru, že některé z třicítky vyšetřovaných vražd spojovaných tak či tak s polistopadovou kariérou Františka Mrázka mohou se společností Čepro souviset.

Žádnou blamáž

„Došlo nám, že Čepro by mohlo být klíčovou záležitostí našeho pátrání,“ říkají policisté. Začínal podzim loňského roku a ÚOOZ shromáždil všechny policejní spisy, které se nějak týkaly Mrázka a jeho někdejšího obchodního společníka Radovana Krejčíře. Krejčířovy podvody v obchodech s Čeprem prověřovala policie už v roce 2001, loni vyšlo najevo, že daňovými úniky získal při kšeftech se státním Čeprem sedm miliard korun. Vina na ztrátě peněz se připisovala i bývalému řediteli Čepra Tomáši Kadlecovi. Policie zjistila, že v době, kdy se podnik soudil s Krejčířem o skoro tři miliardy korun, přišly na soukromý účet Kadlece dva miliony z účtu Krejčířova muže – a Čepro soud o peníze vinou laxnosti svých představitelů prohrálo. Na pozadí těchto informací byl souboj Mrázka a Krejčíře o vliv v Čepru pro policisty důležitou informací.

Vraťme se k vyžádaným spisům. Byly to desítky tisíc stran. Krejčíř byl dosud vyšetřován zhruba za třicítku různých podvodů, Mrázek za desítky nevrácených půjček v bankách. Detektivové navíc zjistili, že jejich jména figurují – ať už v kolonce „podezřelí z organizace“ nebo přeživších obětí – asi v třicítce vražd anebo pokusů o ně spáchaných za posledních patnáct let. Ze spisů pochopili, že Mrázek a Krejčíř se léta dobře znali, ale že v roce 2002 se z nich stali nepřátelé.

Možným důvodem bylo tehdejší zmizení Lamberta Krejčíře, Radovanova otce. Loni v listopadu vyšetřovatelé ÚOOZ obvinili z organizace jeho vraždy Jaroslava Starku. Vlastníka prvoligového fotbalového klubu v Příbrami, který sponzorovaly firmy Mrázka a Tomáše Pitra. Tito tři muži jsou spojeni s podnikáním v proslulé ústecké chemičce Setuza a jejích dceřiných firmách. Přelom tisíciletí přivedl také všechny do velkého byznysu s ropou. A ten v Česku nejde provozovat bez strategického Čepra.

Radovan Krejčíř se nijak netajil tím, že chce Čepro privatizovat. „Půjčil jsem Stanislavu Grossovi šedesát milionů korun a on mi slíbil, že Čepro získám,“ tvrdí dnes ze svého seychelského exilu Krejčíř. Mrázek zase investoval do svého vztahu s tehdejším ředitelem podniku Kadlecem skrze firmu Loricus a pokusil se privatizovat strategický Unipetrol, nejbližšího obchodního partnera Čepra.

Ani jednomu jeho sen nevyšel, ale stopy pro policisty zůstaly. Několik zavražděných lidí, kteří se kolem všech obchodů pohybovali. Třeba soukromý detektiv, který byl zastřelen dva měsíce po Mrázkovi. Tohoto podnikatele dobře znal a zároveň pracoval, aspoň podle slov policistů, pro sociální demokracii. Jeho specialitou byly odposlechy, policie našla po vraždě při prohlídce jeho bytu pár nahrávek, které se týkaly Čepra. Podrobnosti nechce zatím prozradit. Nebo podnikatel popravený v roce 2003 ranou do zátylku, jeden z nejbližších spolupracovníků Starky a Mrázka i Krejčíře. Další podnikatel, který pracoval pro Krejčíře a Mrázka, beze stopy zmizel přede dvěma lety. Tento muž měl předat Krejčířův šedesátimilionový úplatek, který měl tehdejšího premiéra Grosse zlomit k privatizaci Čepra do rukou Krejčíře. Nebo kamarád Mrázka, taxíkář, který se na přelomu tisíciletí proměnil v úspěšného podnikatele, podepsal jako zástupce firmy Loricus před třemi lety smlouvu s Čeprem a krátce potom byl zavražděn.

„Nevíme přesně, o čem ty vraždy vypovídají. Ale všechno se to točí kolem Čepra,“ říkají detektivové. „Asi by bylo dobré, kdybychom někoho mohli obvinit. Ale nejsme si jisti, naše práce je ostře sledována veřejností i politiky a nemůžeme si dovolit žádnou blamáž. Navíc Mrázek je mrtvý, Krejčíř na Seychelách a to nám práci komplikuje,“ dodávají. Jsou ale přesvědčeni, že letos dokážou vznést v případu biolihové aféry další obvinění.

Kouzla v potrubí

Čepro alias České produktovody je státní podnik, který spravuje státní strategické zásoby pohonných hmot, skrze jeho potrubí se do Česka dostává většina ropy a v jeho zásobnících skladují pohonné hmoty i soukromé firmy. O totální nepřehlednosti hospodaření státní firmy se v médiích napsalo hodně. Narazili na ni vyšetřovatelé, kteří loni na jaře začali prověřovat kšefty podniku Loricus. Zmatek, který zjistili, je šokoval – a zároveň přesahoval jejich profesní schopnosti.

„Základním důvodem bylo, že celníci prováděli daňovou kontrolu podle § 16 o správě daní a poplatků, což bylo v rozporu s ustanovením § 320 celního zákona, v daném případě měla být provedena kontrola podle § 127 celního zákona“ – v policejním spisu najdeme ještě mnohem složitější posudky obchodů odehrávajících se v Čepru. Detektivům samozřejmě nějakou dobu trvalo, než pochopili, o čem se mluví a jaké obchody firma uzavírá. Pro ilustraci, v zásobníku Čepra leží sto tisíc tun benzinu, dopoledne je od státu koupí soukromá firma, odpoledne prodá benzin jiné soukromé společnosti a druhý den ráno jej koupí nazpět státní Čepro. O dvacetník dráž na litr, benzin leží stále ve stejném zásobníku, ale soukromé firmy jsou bohatší o dvacet milionů korun. Podnikatelé používali v obchodech s Čeprem další kouzla, podle policejních spisů nikdo pořádně nevěděl, která část uložených zásob komu patří, věci se často řešily jen účetně a proplácením daní. To vše s vědomím vedení podniku.

Po pochopení systému obchodů Čepra obvinili detektivové bývalého ředitele firmy Tomáše Kadlece a dalších pět lidí. Jsou stíháni za transakci, kterou Kadlec schválil a podepsal. Jsme nazpět u firmy Loricus, která se zavázala, že dodá do zásobníků Čepra milion tun pohonných látek. S podmínkou, že za každý měsíc, kdy Čepro neodebere příslušnou kvótu, zaplatí firmě Loricus pokutu pět milionů dolarů. Celý podvod vlastně stál na tom, že by Loricus inkasoval, i kdyby s pohonnými hmotami vůbec neobchodoval, prostě by společnost Čepro pohonné hmoty neodebrala a státní rozpočet by to zaplatil. V účetnictví Čepra je podle policistů taky zmatek, neví se, zda firma nějakou náhradu kdy společnosti Loricus vyplatila. Fakt je, že Kadlec byl krátce po podepsání smlouvy odvolán z funkce.

Proč to všechno policisty zajímalo? Firma Loricus sídlila na „Mrázkově“ adrese. A František Mrázek byl v devadesátých letech agentem důstojníka BIS Tomáše Kadlece. Muže, kterého Zemanova vláda jmenovala šéfem Národního bezpečnostního úřadu a jenž pak stál za řadou dodnes nevysvětlených a neprošetřených bezpečnostních prověrek, které zvýhodnily řadu firem ucházejících se o státní zakázky ve zbrojní nebo high-tech branži. Když začal být v NBÚ už příliš hlasitě kritizován, přesunula jej sociálnědemokratická vláda v roce 2003 do funkce šéfa Čepra.

(Respekt, www.respekt.cz)