Březen 2007

Klášter v Teplé

Petruška Šustrová

Je to už pár týdnů, co jsem v některých televizních zprávách zaslechla cosi o klášteře v Teplé - cosi, co mě zaujalo, ale moc jsem si s tím nevěděla rady. Buď jsem slyšela jen část zprávy, nebo byla nepodařená, prostě jsem sice pochopila, že jde o nějaký majetek a soud, ale nic víc.

Teď už vím víc, ale málem se mi nechce věřit. Ve stručnosti: premonstrátský klášter v Teplé u Mariánských Lázních podal v roce 2004 žalobu, týkající se dvou pozemků, které jsou nyní ve vlastnictví města Mariánské Lázně. Na podzim 2005 proběhl soud, který - přímo neuvěřitelně - rozhodl, že majetek byl klášteru konfiskován na základě dekretů prezidenta Beneše. Představitelé kláštera se pochopitelně odvolali, a odvolací soud prohlásil rozsudek soudu prvního stupně za „nestandardní“ a prohlásil, že se s jeho závěry nemůže ztotožnit. Zároveň však rozhodl, že ve věci nemůže rozhodnout, neboť chybějí zákony o restitucích církevního majetku.

Jiný soud, tentokrát v Karlových Varech, se týkal jiných částí historického majetku kláštera v Teplé: části majetku, který spravuje Pozemkový fond - a který v rozporu se zákonem rozprodává. Tento soud letos v červnu skončil podobně: soudkyně prohlásila, že případ řešit nebude, že o něm musejí rozhodnout jiní, výše postavení. A odložila hlavní líčení na neurčito. Za připomenutí stojí vyjádření, které uvedla při jednom stání v Karlových Varech právní zástupkyně Pozemkového fondu: ano, je pravda, že Pozemkový fond rozprodává majetek kláštera, na který se vztahuje blokační paragraf zákona o půdě, ale nikdo přece neví, kdy proběhnou restituce církevního majetku, ani zda vůbec proběhnou.

Je to docela hezká ukázka právního stavu, v jakém žijeme. Jako ostatně celé církevní restituce. Je to problém, do kterého se nikomu nechce, církev je obecně v Česku neoblíbená, a většina politiků o jejím někdejším majetku rozhodovat nechce. A tak se s majetkem zachází všelijak, i velice pochybně. Premonstrátský klášter v Teplé se pokusil dovolat se svého práva a se zlou se potázal. Nejenže jeden ze soudních rozsudků nepřímo nařkl tepelské premonstráty z kolaborace s nacisty, ale nerozhodly ani soudy, které se k tak skandálnímu obvinění neuchýlily. Celá jednání o historickém církevním majetku provázejí obstrukce, s majetkem jeho nynější držitelé zacházejí velmi svévolně, soudy po premonstrátech požadují doklady, jejichž vyhotovení by šlo do milionů.

Přitom jde o žaloby, o nichž by soudy mohly rozhodnout i podle existujících zákonů - a nemohou se tedy zříkat odpovědnosti. Soudy existují a jsou placeny za to, aby nalézaly spravedlnost, nemohou tedy věc prohlásit za politickou a vzdát se odpovědnosti. Stejně by totiž mohly soudy čekat na politická rozhodnutí i ve spoustě jiných majetkových případů: pak bychom je nepotřebovali, stačilo by, aby poslanci odhlasovali takové či makové rozhodnutí. Podle názoru Ústavního soudu z letošního dubna (šlo o žaloby kvůli nájemnému, tedy podobně ožehavý problém) musejí obecné soudy rozhodovat vždy, a to i když chybí právní předpis.

(Lidové noviny, www.lidovky.cz)